POSLEDNÍ ZÁVOD

Pravdivý příběh Hanče, Vrbaty a Ratha  

Legendární příběh Hanče a Vrbaty každý zná, málokdo ale ví, jak se opravdu stal. Výpravné filmové drama Poslední závod režiséra Tomáše Hodana přibližuje tehdejší události z mrazivých hřebenů Krkonoš tak, jak se opravdu staly. A objevuje důležitou, zapomenutou postavu Emericha Ratha. Film vstoupí do kin 24. března, tedy přesně v den výročí osudového lyžařského závodu z roku 1913. 

Režie: Tomáš Hodan

Scénář: Tomáš Hodan

Producenti: Ondřej Beránek, Martina Knoblochová – Punk Film.

Kamera: Jan Baset Střítežský

Střih:

Architekt:

Zvuk:                                                 

Kostýmy:

Hudba: 

Hrají: Kryštof Hádek, Judit Bárdos, Marek Adamczyk, Oldřich Kaiser, Vladimír Pokorný, Vladimír Javorský, Jan Hájek, Jaroslav Plesl a další  

Délka: 100minut

Vyrobili: Punk Film v koprodukci s Českou televizí, innogy, Magiclabem, Pavlem Bouškou a Petrem Dědkem

Distribuce: BONTONFILM a.s.

Premiéra: 24. března 2022

Formáty:                                          

Přístupnost: od 12 let

Žánr: drama

Krkonoše před první světovou válkou byl chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Hory se zpočátku století začaly dynamicky proměňovat, zejména díky jedné novince v českých zemích – lyžím. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař, který vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec pravidelně zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se dobře znali, setkali se i na startu osudného závodu v roce 1913. Po prvním kole se počasí prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice. Všichni závodníci vzdali, Hanč zůstal na trati sám. Polomrtvého jej nalezl právě Emerich Rath a s nasazením vlastního života se jej snažil zachránit, bohužel marně. Později je v horách nalezen i zmrzlý Václav Vrbata, Hančův přítel, který ho chtěl na trati podpořit a v prudké vánici mu půjčil svůj kabát…. 

Po mnichovských událostech, druhé světové válce a následném komunistickém puči se příběh Němce, který riskoval život, aby pomohl českému kamarádovi, nehodil, a význam Emericha Ratha byl ve všeobecně známém příběhu takřka vymazán. Hanč zemřel a stal se legendou. Rath přežil a zemřel v zapomnění jako bezdomovec.

Profily tvůrců a herců

Tomáš Hodan (scénář, režie)

Absolvent Vyšší odborné školy filmové ve Zlíně už během studií natáčel hrané, dokumentární i animované filmy. Jako režisér a kameraman natočil řadu dokumentů v zahraničí, např. v Angole, Sýrii, v Turecku či Afghánistánu. V roce 2006 měl premiéru jeho první celovečerní dokumentární film Půl čtvrté o životě na Zakarpatské Ukrajině, zatím posledním dokumentem v jeho filmografii je Filmový dobrodruh Karel Zeman (2015). Coby scenárista participoval na několika úspěšných seriálech, např. Dáma a Král, Kancelář Blaník, Republika Blaník a také filmu Prezident Blaník a pohádce Čertí brko. Poslední závod je jeho celovečerním hraným debutem.

Oldřich Kaiser (starší Emerich Rath)

Bezesporu jeden z nejlepších českých herců současnosti. Absolvent pražské DAMU se etabloval v bezpočtu divadelních, filmových, televizních, ale i rozhlasových rolích. Jeho filmovým debutem se stal televizní film Kat nepočká (1971), do konce 80. let natočil bezmála dvacet dalších snímků.  Velkou popularitu mu přinesla spolupráce s Jiřím Lábusem, společně vytvořili řadu nezapomenutelných komických scének. Působil v Divadle na Vinohradech, ve studiu Ypsilon, v činohře Národního divadla v Praze a na dalších scénách. Je držitelem dvou Českých lvů (Nejlepší herec ve vedlejší roli v roce 2016 za film Masaryk a v roce 2017 za film Po strništi bos).

Výběr z filmografie: Setkání v červenci (1978), Rumburak (1984), Krysař (1985), Slunce, seno, erotika (1991), Tmavomodrý svět (2001), Revizor (2005), Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Pouta (2009), Líbáš jako bůh (2009), Kuky se vrací (2009), Habermanův mlýn (2009), Tři bratři (2014), Padesátka (2015), Masaryk (2016), Po strništi bos (2017), Muž se zaječíma ušima (2020)

Kryštof Hádek (Bohumil Hanč)

Studoval herectví na Pražské konzervatoři a na londýnské Academy Of Music And Drama Art, v menších rolích se před kamerou objevoval už jako dítě. Diváky i kritiku poprvé výrazně zaujal v roli pilota Vojtíška ve snímku režiséra Jana Svěráka Tmavomodrý svět (2001), za kterou byl nominován na Českého lva. Toto prestižní ocenění nakonec získal v roce 2009 za film 3 sezóny v pekle (Nejlepší herec v hlavní roli) a v roce 2015 za film Kobry a užovky (Nejlepší herec ve vedlejší roli). Divadelní diváci jej znají z jeviště divadla Rokoko, Švandova divadla či Studia Dva. Aktivně se věnuje také dabingu (např. titulní role ve filmu Strašpytlík).

Výběr z filmografie: Přízraky mezi námi (2000), Bestiář (2006), Ďáblova lest (2007), Bobule (2007), Máj (2008), 2 Bobule (2009), 3 sezóny v pekle (2009), Polski film (2012), Kobry a užovky (2015), Vlastníci (2019), Bourák (2020), Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2021) 

Marek Adamczyk (mladý Emerich Rath)

Pražskou Akademii múzických umění absolvoval mimo jiné rolí Toffola v Goldoniho Poprasku na laguně. Výrazné divadelní postavy ztvárnil také v divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni a v současné době v Divadle na Vinohradech. Svůj první celovečerní film Lidice natočil během studií, následovala ústřední postava Pavla v dramatu Dana Wlodarczyka Zloději zelených koní ad. Je také vyhledávaným seriálovým hercem (např. Kukačky, Poldové a nemluvně, Dáma a Král, Dabing Street, Svět pod hlavou).

Výběr z filmografie: Lidice (2011), Hany (2014), Zloději zelených koní (2016), Ženská na vrcholu (2019), Štěstí je krásná věc (2020), Jak si nevzít princeznu (2021)

Vladimír Pokorný (Václav Vrbata)

Václav Vrbata je pro Vladimíra Pokorného první velkou rolí v celovečerním filmu. Než se pustil do studia herectví na pražské DAMU, hostoval jako tanečník v souboru 420people. Se spolužáky založil divadelní spolek MASO, je členem činohry Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde dostává řadu zajímavých příležitostí. V Praze hraje např. v divadlech Ungelt nebo na Letní scéně Musea Kampa.

Judit Bárdos (Slávka Hančová)

Slovenská herečka maďarského původu byla nadějnou klavíristkou, nakonec dala přednost studiu herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jejím velmi zdařilým filmovým debutem byl v roce 2011 Dům režisérky Zuzany Liové. Za ztvárnění dospívající Evy získala několik profesních ocenění a za roli Anny ve filmu Fair Play byla nominována na Českého lva 2015. Zaujala také v seriálu Bohéma, v seriálovém krimidramatu Svět pod hlavou a v oceňované minisérii Herec. Je také výraznou divadelní herečkou.

Výběr z filmografie: Dům (2011), Fair Play (2014), Čertí brko (2018), Chata na prodej (2018), Cesta do nemožna (2019), Fašiangy (2020)

Profily reálných osobností 

Emerich Rath – Marek Adamczyk (mladý) / Oldřich Kaiser (starý)

Emerich Rath (1883–1962) se narodil v Praze, byl německé národnosti. Když mu byly čtyři roky, rodina přesídlila do Broumova, ve čtrnácti se vrátil do Prahy, kde se v železářství U Rotta vyučil příručím. Od šestnácti let byl vegetariánem. Rath patřil k „all-round sportsmanům“, aktivně a se skvělými výsledky se věnoval fotbalu, atletice, plavání, ragby, zápasu, pozemnímu i lednímu hokeji, boxu, lyžování, kanoistice, rychlobruslení… Dvakrát startoval na olympijských hrách. Ve výborné fyzické kondici se udržoval až do pozdního věku. 

24. března 1913 se na lyžích postavil na start osudného běhu na 50 kilometrů v Krkonoších. Rath, stejně jako ostatní závodníci kromě Bohumila Hanče, pro velmi nepříznivé počasí závod vzdal. Na trať se ovšem vrátil a s nasazením vlastního života se pokoušel Hanče zachránit. Bohužel marně. 

Patřil k nadšeným příznivcům trampingu, v roce 1929 si otevřel obchod se sportovními, tábornickými a trampskými potřebami. Po 2. světové válce nemusel do odsunu, protože schovával uprchlého Žida. Komunisté ho ale obvinili z propagace amerikanismu, neboť ve svém obchodě na Příkopech prodával trampské vybavení. Zabavili mu majetek a odsoudili k vězení. Po propuštění se živil nejrůznějšími pomocnými pracemi, chvíli žil jako bezdomovec, a nakonec zemřel v zapomnění v domově důchodců.

Bohumil Hanč – Kryštof Hádek 

Bohumil Hanč (1886–1913) se narodil na Benecku do tkalcovské rodiny. Patřil k průkopníkům lyžařského sportu v Krkonoších. Vyhrál desítky závodů, byl sedminásobným mistrem zemí Koruny české. V zimě své zkušenosti předával zájemcům coby instruktor v lyžařských kurzech, v létě jako vyučený zedník pracoval na stavbách. Sám si přestavěl chalupu v Hrabačově, kde žil se svou manželkou, které slíbil, že se závoděním skončí a bude se věnovat rodině. Svůj slib však na naléhání místních funkcionářů a fanoušků porušil a přihlásil se na mezinárodní závod v běhu na lyžích na 50 kilometrů na hřebenech Krkonoš. Do cíle svého posledního závodu o Velikonocích roku 1913 už nedoběhl. Po náhlé extrémní změně počasí zemřel vyčerpáním nedaleko Labské boudy, stejně jako jeho kamarád Václav Vrbata.

Václav Vrbata – Vladimír Pokorný

Václav Vrbata (1885–1913) se narodil a vyrůstal ve vesničce Kruh nedaleko Jilemnice v rodině se sedmi sourozenci, rodiče se živili tkalcovstvím. Spolu se svým bratrem se nadchl pro lyže, které chlapcům zhotovil jeden ze sousedů. Realizoval se také v místním Sokole, kde se setkal s o rok starším Bohumilem Hančem. Při Sokolu byl založen lyžařský odbor, do kterého se oba přihlásili. Vrbata se časem stal místonáčelníkem Sokola v Mříčné.

Oba kamarády spojovala nejen láska k lyžařskému sportu, ale také vojenská služba v císařské armádě, kterou prožili v Sarajevu. Po návratu se často navštěvovali, Vrbata povzbuzoval Hanče při jeho triumfech na lyžařských závodech a vydal se i na Hančův poslední, tragický závod – 8. ročník mistrovského padesátikilometrového běhu v Krkonoších. Václav Vrbata zahynul 24. března 1913 na místě, které se dnes na jeho počest nazývá Vrbatovo návrší, když se marně pokoušel svého kamaráda zachránit před umrznutím. 

Josef Rössler-Ořovský – Jaroslav Plesl

Josef Rössler-Ořovský (1869–1933) se narodil v Praze v rodině majitele velkoobchodu s drogistickým zbožím. Od mládí sportoval a v následujících letech inicioval rozvoj hned několika sportovních disciplín v českých zemích, například lyžování, hokeje, tenisu, kanoistiky či ragby, je zakladatelem českého vodního skautingu. Se svým bratrem podnikl první lyžařskou akci u nás – na lyžích sjeli od rozestavěného Národního muzea až na Můstek.  

Založil mnoho sportovních spolků (včetně lyžařského kroužku při Bruslařském klubu v Praze, prvním svého druhu v Evropě mimo Skandinávii). Zasloužil se také o vznik Českého olympijského výboru v roce 1899, řadu let pracoval jako jeho generální tajemník. Rössler-Ořovský byl nadaným diplomatem, spolu s Jiřím Guthem-Jarkovským například dokázal vyjednat účast českých sportovců na LOH 1912 ve Stockholmu jako reprezentantů samostatné země.

Jan Buchar – Vladimír Javorský 

Jan Buchar (1859–1932) se narodil v Mříčné, více než 40 let působil jako učitel v nedalekých Dolních Štěpanicích. V pětadvaceti letech se nadchnul pro horskou turistiku, v roce 1889 založil v Jilemnici odbor Klubu českých turistů. Patřil také mezi průkopníky nové aktivity – lyžařské turistiky, v roce 1894 byl spoluzakladatelem Českého krkonošského spolku Ski Jilemnice, organizátorem mnoha lyžařských závodů. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Inicioval a praktikoval zavedení lyžařského výcviku do hodin tělocviku a pořádal společné školní lyžařské výlety do Krkonoš. Buchar měl výrazný podíl také na rozvoji turistické infrastruktury – značkování cest, mapování terénu či zřizování nocleháren, např. první české studentské noclehárny na Labské boudě.