NEJLEPŠÍ SLOVENSKÝ FILM ROKU 107 MATEK VSTUPUJE DO KIN

Jaké je to přivést na svět dítě tam, kde svoboda končí vězeňským dvorem?

Dokudrama 107 MATEK, které slovenský režisér Peter Kerekes natočil v ukrajinské ženské věznici na základě skutečných příběhů odsouzených žen, přináší neotřelý pohled na téma mateřství. Většina protagonistek filmu jsou reálné vězenkyně. 

Film se stal nejlepším slovenským filmem roku 2021 – získal celkem 4 ocenění Slnko v sieti – za nejlepší film, režii, scénář a ženský herecký výkon. Film bude uveden v premiéře na Febiofestu (3. 5. v 19:15 ve Slovanském doměú, poté vstoupí do českých kin. 

Věznice číslo 74 v ukrajinské Oděse je místo, kde si svůj trest za vážné zločiny odpykává více než 100 žen. Jednou z nich je i Lesja, těhotná mladá žena, která je odsouzená na sedm let za zločin z vášně. Její dítě se tak narodí za mřížemi, na místě, kde se s ním bude moci potkávat jen jednou za čas v oddělené části věznice. Pokud vězenkyně nedokáže pro svého potomka sehnat domov do jeho třetích narozenin, bude umístěný do ústavní péče. Lesja si tak musí zvykat na vězeňskou rutinu, mateřství i obtížný boj o budoucnost svého potomka. 

V mistrovsky vybalancovaném mixu dokumentárního portrétu a sociálního dramatu se prolínají osudy různých vězenkyň a rutina oddané dozorkyně Iriny, která má na starosti předávání dětí do ústavní péče. Slovenský režisér Peter Kerekes je pečlivým pozorovatelem výrazného prostředí i vnímavým posluchačem pohnutých životních příběhů z místa, kde vidina svobody připomíná jen barevnou tapetu na zdi.

Režisér a producent, rodák ze slovenských Košic Peter Kerekes (nar. 1973), má již na svém kontě řadu cenami ověnčených dokumentárních filmů. Vystudoval filmovou režii na bratislavské VŠMU, kde posléze začal přednášet a spolu s režisérem Dušanem Hanákem se podílel na založení ateliéru hraného a dokumentárního filmu. Ačkoliv se chtěl zpočátku věnovat režii hraných děl, jeho první dokument o slovenském básníkovi Eriku Grochovi podnítil jeho zájem právě o tuto formu filmového vyjádření. 

Jako režisér je podepsán pod snímky Ladomírské morytáty a legendy (1998), 66 sezón (2003), Jak se vaří dějiny (2008) nebo Sametoví teroristé (2013). Na kontě má také řadu dokumentárních TV seriálů.

Jako producent se podílel mimo jiné na filmech Svět podle Daliborka (2017) nebo Okupace 1968 (2018).

Film získal cenu za nejlepší scénář na festivalu v Benátkách v sekci Horizonty a řadu dalších cen.