Roman Ondak je mezinárodně uznávaným současným umělcem slovenského původu, který se vyjadřuje v širokém mediálním spektru (instalace, intervence, video, performance, objekt, fotografie, kresba). Výstava v Kunsthalle Praha, která je Ondakovou první rozsáhlou prezentací v českém a slovenském prostředí, představí průřez autorovy tvorby za posledních dvacet let včetně několika monumentálních instalací a děl ze sbírky Kunsthalle Praha.
Objevujte, žasněte, bořte, budujte, hrajte si. Od 14. března 2025 na interaktivní výstavě JÁ město, která vám představí město tak, jak jej neznáte. I když je výstava určená hlavně dětem, okouzlí i dospělé. Chcete zažít město jinak? Jedno takové na vás čeká v zámeckém areálu muzea. Vstupte s námi do města mnoha perspektiv, skrytých významů i výzev k objevování. Nemusíte cestovat prstem po mapě ani objíždět turistické cíle, abyste zakusili radost z objevování nových souvislostí. JÁ město vás zve prožít několik rozličných příběhů a čeká i na ten váš.
Kolejová doprava zažívá všude ve světě renesanci – stává se udržitelnější a efektivnější formou městského, regionálního i mezinárodního cestování. Výstava Praha zítra? Propojené město ukazuje, že ani Praha nezůstává pozadu. Do roku 2050 zde přibudou desítky kilometrů nových tratí a tunelů, které zásadně změní cestování po městě i jeho napojení na republiku a Evropu. Nová výstava Praha zítra? Propojené město je k vidění do 26. října 2025 v Centru architektury a městského plánování (CAMP).
Výstava vychází z teze, že lidská kreativita nemá žádné hranice a nic ji nedokáže nahradit. Projekty vystavujících a makerů představují nejen kreativní výstupy minulých generací, ale především otevírají téma současné lidské kreativity, která využívá moderní technologie, nové materiály a umělou inteligenci. Výstava vznikla ve spolupráci s Maker Faire.
Třetí pokračování vzdělávací výstavy Úhel pohledu hledá rovnováhu mezi světem organickým a technickým.
Výstava tří významných umělkyň českých umělkyň Veroniky Bromové, Markéty Othové a Kateřiny Vincourové. Záměrem výstavy je přivést po delší době opět do společného prostoru 3 umělecké projevy, které v devadesátých letech na mnoha skupinových i samostatných výstavách iniciovaly nový výtvarný názor na vizuální povahu naší současnosti. Kurátory výstavy jsou Adriana Primusová (GASK) a Daniel Vojtěch.
Výstava Systém Rathouský představuje průřez celoživotní tvorbou typografa a grafického designéra Jiřího Rathouského, od jehož narození uplynulo 20. dubna 2024 sto let. Rathouský je neodmyslitelně spojen s nadčasovým designem orientačního systému pražského metra, který obdivují jeho uživatelé napříč generacemi. Výstavní expozice je rozdělena do tematických celků podle oborů, v nichž autor vytvořil svá vrcholná díla.
Výstava Kate, For You mapuje dlouholetou spolupráci Marie Tomanové s protagonistkou Kate, jejíž portréty zachycují různé etapy jejího života od roku 2017 až do současnosti. Projekt reflektuje nejen vizuální transformaci, ale i intimní příběh osobní identity a mezilidských vztahů. Tento časosběrný přístup k portrétu přináší nuance identity v čase a umělkyně tento proces dále rozšiřuje prostřednictvím videa a instalace.
Sklo v podání Kateřiny Handlové překračuje své hranice. Přináší nové motivy, postupy, přidané materiály, staví archetypální tvary nebo funkční objekty do nečekaných vztahových struktur, vtahuje do designu umělecký obsah. Vázy, svítidla, zrcadla zpřítomňují cosi z původní moudrosti, z tradice, k nimž se Kateřina Handlová obrací, z nichž se vědomě či nevědomě snaží cosi zachytit jako klíč k porozumění světu i sobě. Z takové zkušenosti, v níž se prolíná ženská citlivost, vztahovost a tělesnost, mizení i setrvávání pak může vzejít cenný vzkaz. A ten se nám snaží Kateřina Handlová předat.
Nevnímat barvy jen očima. Chtít si je osahat, ochutnat, nechat se jimi pohltit. I k tomu na své první společné výstavě Anywhere between Black and White vybízejí dva renomovaní vizuální umělci: slovenský, v Čechách neobjevený méně známý mistr velkoformátové abstrakce, Martin Moflár a tuzemský expert na rytmus a prostor v obraze Filip Švehla. V proskleném prostoru Artia se jejich monumentální plátna a vysoko zavěšené koláže z fólií setkávají v unikátní instalaci, ve které do hry vstupuje i sluneční svit. Barva je dominantní kvalitou, skrze kterou automaticky vnímáme a posuzujeme svět. Svou vlastní barevnou škálu má i zvuk a odstíny pronikly i do jazyka, když říkáme „přiznej barvu“ nebo „není to tak černobílé“. Otázka barvy navíc přirozeně postupně sílí i v současném vizuálním umění a inspirovala i výstavu Martina Moflára a Filipa Švehly, kterou oba autoři připravili na míru tohoto nevšedního prostoru. Jde o největší vizuální prezentaci v rámci letošní dramaturgie Artia s názvem Linie inovace. Ta divákům přináší progresivní formy tvorby a s novou výstavou i příležitost zakusit rozmanité způsoby, jimiž barvy fungují v prostoru a jimiž ovlivňují vnímání. Výstava v Artiu by KKCG je přístupná od pondělí do pátku od 8 do 21 hodin, o víkendech pak od 9 do 21 hodin.
Zaměstnaný člověk tráví v práci nejčastěji osm hodin denně, pět dní v týdnu. Někteří z nás se živí činností, která je naplňuje, a ztotožňuje s ní svou identitu, jiní pracují, aby si zajistili takový příjem, který jim pokryje náklady na živobytí a umožní uspokojivě trávit volné chvíle. Podobně jako dělník u pásu, městská společnost živící se kancelářskou prací se dostává do situace, kdy je její práce jen jedním stupněm v rámci „výrobního“ procesu. Již od období industrializace řeší společnost problémy spojené s potřebou regenerace zaměstnance, tak aby si nejen odpočinul, ale také uspokojil své potřeby sociální a kulturní nebo se věnoval fyzické aktivitě. Kdo si ale může dovolit volný čas uspokojivě trávit, když se i trávení volného času stává tržní komoditou – časem spotřebovávání služeb. Umíme trávit volný čas zahálkou? Nebo jsme i ve volném čase motivováni výkonem – něco vyrobit, něco se naučit, stihnout toho co nejvíce, nakoupit, jít cvičit, abychom byli krásní a zdraví. Výstava Palác (volného) času se zaměří na téma trávení volného času v kontextu barokního paláce, který v době svého vzniku fungoval jako letohrádek, letní sídlo, jehož salónky, zahrady, lovecká obora a vinice nabízely jeho majitelům různorodé příležitosti k prožití volných chvil. Kontrasty, které by výstava ráda podtrhla, jsou dány povahou stavby Zámku Troja a jeho zahrad. Kdo si ovšem může dovolit trávit volný čas dnes, a kdo si jej může dovolit trávit uspokojivě, co jsou dnešní trendy trávení volného času? Trávíme ho odpočinkem, nebo jsme všichni stále vedeni k výkonu i během chvílí, které nejsou určeny k činnostem zabezpečujícím naše živobytí?
Výstava nejnovějších děl Viktora Pivovarova, v nichž autor s nadhledem a humorem ukazuje, skrze jaká utrpení se často rodí umělecká díla a jak to dopadne, když člověka ovládne chamtivost, nenávist a zloba.
Central Gallery představuje retrospektivní výstavu jednoho z nejslavnějších českých fotografů, Jana Saudka, pořádanou u příležitosti jeho 90. narozenin. Saudek se převážně věnuje ateliérové fotografii, která je stěžejní pro jeho tvorbu a známá široké veřejnosti. Nejčastějšími motivy jeho děl jsou žena, ženské tělo a vztah mezi ženou a mužem. Na výstavě však uvidíte i méně známou tvorbu z jeho raných let, která vás může překvapit svou jemností a zaměřením na téma dětství a rodiny. Součástí výstavy jsou fotografie adjustované a kolorované samotným autorem, který tuto techniku používá od roku 1977.
V pořadí druhá ze tří výstav nového cyklu Winternitzovy vily Tropický modernismus. Chandigarh: Sen o dokonalém městě je výstava, která přibližuje jedinečný architektonický odkaz, jenž v Indii zanechali architekti Le Corbusier a Pierre Jeanneret, a to okem historika architektury a kurátora výstavy Adama Štěcha. Vizuální styl zpracovali Matěj Činčera a Jan Kloss, kteří s kurátorem tvoří kreativní uskupení OKOLO.
Výstava představuje audiovizuální dílo srbské umělkyně, ve kterém vystupují Jaroslava Skleničková (1926–2024), poslední žijící lidická žena, a hlasy feministického kolektivu SdruŽeny, které společně přednáší báseň (v češtině a angličtině), kterou napsala protifašistická odbojářka Anna Kvapilová v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla společně s Lidickými ženami vězněna.
Představme si svět, kde mají všichni nárok na všechno, všechny touhy a potřeby jsou uspokojeny, každá naše starost najde své řešení. Všichni budou mít práci, chodit do ní méně a nikomu nebude moc vadit, že ji musí často měnit a že k ní nemá vztah. Odevšud bude blízko kamkoliv, dá se utéct, schovat. Ať už na vzdálené ostrovy nebo do virtuálních mraků. Zábavy bude desetkrát víc než dnes. Možná už ale nikoho nebude nic moc bavit. Všichni budou mít nárok na všechno. Rozdíl mezi skutečností a simulací bude minimální. Svět se bude muset sjednotit. Nebo rozpadnout, což nemusí být nutně koncem civilizací.
Francouzští kurátoři výstavy jsou předními odborníky na dílo Františka Kupky. Výstava se zaměří zejména na Kupkovo kreslířské dílo z první dekády 20. století. Jeho satirické cykly Peníze, Mír a Náboženství se představí v kontextu francouzské karikatury a kreslené satiry.
Václav Cigler patří bezesporu k nejpozoruhodnějším umělcům naší doby. Je zakladatelem konceptuálního vnímání skla jako výtvarného objektu ve světovém kontextu. Doménou jeho tvorby je práce s prostorem, s optickým sklem, se světlem a vodou. Univerzálně i konceptuálně chápané Ciglerovo umělecké a pedagogické dílo v sobě spojuje geniální intuici a mimořádnou schopnost předat divákovi odlišnou zkušenost vnímání, která je nezřídka zprostředkovávána velmi složitými současnými technologiemi.
Výstava amerického umělce Davida Lynche Up in Flames poprvé souhrnně představí v České republice výtvarnou tvorbu této ikony světového filmu a zaměří se na kresby, fotografie, litografie, akvarely a krátké experimentální i animované filmy. Současně návštěvníkům představí díla ze všech umělcových tvůrčích období, tedy od konce 60. let do současnosti. Expozice nebude koncipována chronologicky, ale bude sledovat konkrétní formová nebo tematická propojení, která, mimo jiné, tvorbu Davida Lynche charakterizují. Zásadní část výstavy budou tvořit díla zapůjčená přímo z The David Lynch Estate v Los Angeles, ale součástí projektu bude i řada prací (litografií a fotografií) vytvořených v Item éditions v Paříži. Výstava Up in Flames nabídne také široké spektrum doprovodných programů, zejména se záběrem do filmu, současné experimentální hudby a literatury.
Japonský umělec Koji Kakinuma je známý tím, že překračuje hranice tradiční kaligrafie. Do povědomí veřejnosti se dostal díky unikátním uměleckým představením, na kterých v rychlém sledu vytvářel gigantickými štětci, za doprovodu tradičních hudebních nástrojů, monumentální obrazy. Svou tvorbu rozšířil také o techniku tzv. nekonečně opakovaných sentencí, kdy píše jedno a totéž slovo nebo větu mnohokrát za sebou na jeden formát, přičemž každé opakování je trochu jiné. Zároveň se věnuje i kaligrafickému tapeworku, kdy svá sdělení zapisuje na velmi dlouhý papír pomocí rychle trhané lepicí pásky různé tloušťky.
Výstava Dům z karet představí práce Jakuba Janovského z posledních několika let, soustředěné k jeho dlouhodobému zájmu o utopické, fiktivní i dočasné stavby. Inspirací jsou mu stejnou měrou sny avantgardních architektů, skutečné současné konstrukce i synovy odvážné experimenty s dřevěnými kostkami. Autor je zkoumá nejen jako protiváhu dynamických figurálních děl s náměty dětských her a setkávání v kulisách anonymního města, ale i jako specifický intimní hold klasickému tématu zátiší a zároveň jako svého druhu vanitas – metaforu křehkosti a pomíjivosti naší skutečnosti. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
V práci Kláry Stodolové se setkává malba s tancem. Hlubiny nevědomí ukrývají mnoho, celou lidskou a osobní zkušenost, kosmické zákony, strachy i talenty. Tančit jejich zdravý potenciál znamená vynášet je na světlo vědomí vtělujícím způsobem. Tím je pro Kláru Biodanza – integrační pohybový systém chilského psychologa a milovníka života Rolanda Tora, kterému se už osm let věnuje. Malby tancem ztvárněného Teoretického modelu, živlů a archetypů lidské zkušenosti, jež představují závěrečnou práci k jejímu studiu Biodanzy, vystaví spolu s rozměrnými akvarely z plenéru. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Výstava uspořádána ke 100. výročí narození tohoto významného umělce – malíře, sochaře, typografa, scénografa, kostýmního výtvarníka a pedagoga – se zaměří v prostoru U knihovny na jeho jedinečnou knižní a grafickou tvorbu. Kurátorkou výstavy je Adriana Primusová.
Výstava se zabývá přerodem symbolu oka z jednoho z hlavních surrealistických motivů do existenciální roviny i tím, jak vnímají jeden z nejdůležitějších smyslových orgánů naši současníci – k vidění budou díla autorů jako Salvador Dalí, Toyen, Lukáš Rittstein, Mikuláš Medek a mnoho dalších.
Téma postav z podsvětí v podobě pytláků, opilců a prostitutek, ale i mytických převozníků a vládců podsvětí prostupuje vizuálním uměním od nepaměti. Malíře, sochaře, básníky i spisovatele odjakživa zajímaly osudy lidí, pohybujících se na hraně společnosti, v pomyslném podsvětí. Výraz podsvětí má však dvojí význam – a stejně silně přitahuje umělce i jeho ztvárnění coby mytologického místa, kam po smrti odcházejí duše.
Výběrový soubor děl legendy ostravské výtvarné scény Jiřího Surůvky. Jeho tvorba, oscilující mezi ironií, groteskou a společenskou kritikou, reaguje s humorným nadhledem na aktuální témata i historii.
Průřezová výstava Evy Damborské, významné představitelky českého textilního umění. Ve svých dílech pracuje s jemností, rytmem a strukturou přírodních i recyklovaných materiálů a vytváří objekty, které připomínají organické struktury, pavučiny či hnízda.
Výstava malíře Patrika Hábla, jednoho z nejvýraznějších českých malířů střední generace, představí velkoformátové monumentální malby a dosud nevystavený cyklus inspirovaný ženskými tvářemi. Velkolepá instalace v Turbínové hale překročí rámec obrazu a stane se prostorem samotným.
MeetFactory po několika letech obnovuje site-specific koncept Galerie Zeď. Exteriérový výstavní projekt se nově přesouvá za budovou bývalé smíchovské sklárny, kde je k dispozici prostor pro velkoformátové umělecké intervence. Prvním projektem realizovaným v nové lokalitě je malba pražské ilustrátorky Lucie Lučanské. Autorka se v díle To feed the hand that feeds you obrací k motivu společného stolování jako zdroje každodenní péče a sounáležitosti. Malba je záměrně politicky neangažovaná a nevyjadřuje se k žádné z právě probíhajícíh krizí nebo katastrof. Volně navazuje na projekt stillherestillrestlife, který se věnuje rozvíjení žánru zátiší s jídlem. K realizaci využívá airbrush, jež propojuje s postupy tradičního sprejového graffiti, čímž vytváří hybridní výraz a posouvá se vstříc subtilní, a přitom výrazně monumentální malbě.
Výstava představuje kulturní a politické gesto, jehož cílem je uctít památku romských obětí nacionálního socialismu a zároveň reflektovat přetrvávající historickou amnézii, která po desetiletí obklopuje romské utrpení. Projekt prezentuje tvorbu – jak samostatně působícího umělectva, tak členstva interdisciplinárních kolektivů –, které prostřednictvím vizuálního umění artikuluje paměť, odpor a kulturní kontinuitu. Výstava uvádí díla trojice výrazných německých umělců a umělkyň – Lidije Mirković, Alfreda Ullricha a Nihada Nino Pušiji, kteří se významně zapsali do dějin romského umění.
Výstava se skrze díla autorské trojice Nikitinová, Puchová, Kostohryz pokusí o křehké nahlédnutí fenoménu domova, jehož subjektivně konstruované prostředí vytváří podmínky pro vzájemnou blízkost, intimitu, osamění i snění.
Výstava Nik Timkové v Galerii Kostka vytváří scénograficky komponované prostředí, v němž se nerozlišitelně prostupují interiér a exteriér, rub a líc, intimní a institucionální. Diváci zde mohou vstoupit do přiznaných kulis, usednout či dotýkat se instalace a skrze tuto haptickou zkušenost rozpoznat klíčové principy autorčiny praxe.
Výstava Barva času představuje průřezovou sondu do díla studentů a absolventů ateliéru Jiřího Sopka. Množství a rozmanitost tvůrčích přístupů deklaruje smysl pedagogů pro svobodnou výuku sledující především osobitou citlivost a založení posluchače. Autentický obraz se tu rodí z čistě umělecké zkušenosti a teprve posléze se ujímá i dalších funkcí, mezi které patří tematizace společenských otázek nebo proměny vizuality v závislosti na proměnách lidského vnímání.
Stálá expozice Musea Kampa představuje jednu z nejvýznamnějších kolekcí děl průkopníka abs-traktního umění a jednoho z nejvýznamnějších představitelů světového umění 20. století Františ-ka Kupky. Kolekce mimo jiné velmi dobře mapuje Kupkovu cestu k nefigurativnímu umění v prvních letech 20. století.
Jak vidí město Krištof Kintera, Kateřina Šedá, Rafani a další přední čeští umělci? A jak ho vidíte vy? Výstava o městě a veřejném prostoru na motivy knihy Osamu Okamury, Jiřího Franty a Davida Böhma.
Výstava, uspořádaná ve spolupráci s Fondation Hartung-Bergman, vůbec poprvé staví umělkyni a umělce do společného dialogu. Vedle mistrovských děl ze zásadních zlomových okamžiků jejich kariéry obohacují náš pohled do jejich světů dosud neviděné skici a archivní materiály, včetně fotografií, vybavení z jejich ateliérů, korespondence a vzájemných darů.
Výstava, uspořádaná ve spolupráci s Fondation Hartung-Bergman, vůbec poprvé staví umělkyni a umělce do společného dialogu. Vedle mistrovských děl ze zásadních zlomových okamžiků jejich kariéry obohacují náš pohled do jejich světů dosud neviděné skici a archivní materiály, včetně fotografií, vybavení z jejich ateliérů, korespondence a vzájemných darů.
Výstava dvou současných malířů střední generace volně spojených s lipskou školou připravova-ná ve spolupráci s bratislavskou galerií Steinhauser. Mihael Milunovic (*1967) je srbský malíř, který žije a pracuje v Paříži. Vedle malby se věnuje také tvorbě objektů a soch. Tilo Baumgärtel (*1972) je rodákem z Lipska. Vystudoval na tamní akademii a v letech 2015–2016 na škole sám učil.
Vznikne kolekce, jakou jsme ještě nikdy nedělali. A dost možná ji zatím neudělal ani ani nikdo jiný. Spolu s Filipem Jeřábkem aka FJ87, streetartovým tvůrcem jsme vytvořili čtrnáct džínových bund. Každá z nich nese kus jeho původního obrazu.Žádný potisk. Žádná kopie. Vzali jsme reálná bavlněná plátna z ateliéru, pokrytá vrstvami barev, tahy štětce a škrábanci. Rozstříhali jsme je a s krejčovou Klárou Felixovou ručně našili na záda, rukávy i přední panely bund. Každý kus je jeden neopakovatelný originál.
Výběr děl Stanislava Kolíbala ze sbírky Musea Kampa je umístěno v posledním sále stálé expozice musea věnované Františkovi Kupkovi. Výstava Kolíbal 100 se koná k příležitosti autorových stých narozenin, které oslaví v prosinci. V pravidelných intervalech se bude výběr děl obměňovat – cca každé 3 měsíce tedy bude možno vidět něco nového.
Multimediální umělkyně Marie Ladrová ve svém novém výstavním projektu PERSOMNIA mapuje neznámá území tajemného snového světa. Inspirována vlastními stavy snění a imaginace vypráví skrze své akvarelové malby a různé objekty několik osobních snových příběhů, jež jsou zasazeny do fantaskních krajin plných bájných živočichů, rostlin a bytostí.
Architekt a designér evropského významu Josef Hoffmann na počátku dvacátého století navrhl nebývale moderní interiér pro hostinské pokoje tzv. Poldihausu na Kladně. Výstava prezentuje nábytkové originály, okolnosti stavby i dramata doby.
Od 1.9. do 9.10. bude v galerii opět stálá expozice komplet díla Jaromíra 99.
Playground – nová výstava českého autora Matthiase Kavky ve Vnitroblocku v Holešovicích. Barevná energie graffiti, hravost a vrstvení, které bourají pravidla a zvou vás hledat vlastní významy. Přijďte zažít umění bez hranic. Výstava je k vidění od 28. srpna do 1. října. Vstup zdarma – Playground čeká na vás!
Výstava představí uměleckou tvorbu žen, a to od středověku až do konce 19. století, přičemž ukáže osobitou povahu ženské tvorby, zejména v malířství, sochařství, kresbě i grafice a dále také v oblasti užitého umění, čímž odkryje druhý, méně známý, příběh dějin umění. Pozornost bude zaměřena na charakteristiku prostředí, ve kterém umělkyně tvořily; též ukáže témata, která ženy ve svých dílech zpracovávaly.
Slovenská vizuální umělkyně a laureátka Ceny Medy Mládkové Ladislava Gažiová se vrací k malbě. „K malbě jsem se vrátila kvůli jazyku, bez kterého jsem se těžko vyjadřovala,“ říká autorka, která v pražské Karpuchina Gallery otevírá výstavu Něco je ve vzduchu.
Společná výstava olejomaleb Evy Turnové a grafik a kreseb Vladivojny La Chia. Pod názvem „Přízraky“ zachycuje znepokojivé momenty, kdy se skutečnost láme a splývá s vnitřním obrazem – tím, který nelze potlačit ani beze zbytku pochopit.
Společná výstava obrazů a kreseb MgA. Petra Hampla a skleněných objektů BcA. Petry Hamplové. P. Hampl patří ke generaci malířů, která vystudovala na přelomu tisíciletí. Na výstavě mohou návštěvníci vidět zejména jeho práce z posledních let. P. Hamplová se věnuje práci se sklem. Na výstavě představí své skleněné závěsné objekty.
Výstava Všechno tvorstvo ohledává vztah technologie, paměti a představivosti. V jejím pomyslném středu se nachází hra, která nastoluje otázky po tržní podmíněnosti našich kognitivních procesů a nastavuje kritické zrcadlo kapitalizaci zvířecích zvuků.
Vendula Chalánková nejčastěji maluje tak, jako by nemalovala. Její způsob práce se už na první pohled vymyká tradiční představě o malbě jako gestickém, expresivním procesu. Tah štětce eliminuje na minimum, podobné je to až na výjimky i s texturou, výraz obvykle nahrazuje preciznost. Povrch jejích obrazů je dokonale hladký, barvy nanáší tak pečlivě, že výsledek může působit jako digitální výstup. Není se čemu divit, že její v pravém slova smyslu práce nevznikají ani snadno, ani rychle. Malba v jejím případě představuje spíš optický vzorec bez známek rukodělnosti. Přesto si zachovává vizuální citlivost, kompoziční jemnost a nezříká se toho nejdůležitějšího, totiž zaujatého výběru motivu.
Adam Žufníček (1999) patří mezi nejvýraznější tvůrce nastupující generace. V jeho tvorbě se prolíná inspirace vizualitou žánrových subkultur, sci-fi, fantasy, graffiti, DIY i běžných popkulturních předmětů. S mimořádným důrazem na zpracování detailů, které prozrazuje původní malířské zaměření autora, kombinuje nalezené, přírodní, umělé i odpadní materiály.
Výtvarný umělec Adrian Altman se rozhodl vystoupit z privilegovaného prostředí umělecké scény do světa směn, předpisů, jízdních řádů a usednout do kokpitu tramvaje. Ve Vozovně uvede sérii olejomaleb, inspirované jeho paralelním životem řidiče tramvaje. Každodenní výhledy zpoza čelního skla se v autorových obrazech proměňují v introspektivní putování na pomezí reality a nostalgie.
V době, kdy obraz cirkuluje digitálním světem rychlostí datového toku a mizí dřív, než jej stihneme skutečně vnímat, se Jiří Marek uchyluje k malbě především jako k aktu ukotvení. Fyzické dílo pro něj není formálním reliktem, ale způsobem, jak znovu navázat vztah mezi okem, rukou a pamětí – jak se dotknout skutečnosti.
Výstava představuje originální spojení umění a sportu, vzniká ve spolupráci s boxerským klubem Palaestra, který se věnuje nejen tréninku, ale také výchově mladých boxerských talentů. Tento výstavní projekt je součástí širšího spektra aktivit, jež přesahují rámec sportovního působení klubu a zaměřují se na jeho fungování jako rodinného celku. Vyzdvihuje propojení mezi disciplínou ve sportu a kreativitou v umění, a poukazuje na hodnoty, které jsou pro obě oblasti společné - tvrdou práci, odhodlání a soudržnost.
Pustina jako obraz vyčerpané krajiny i informačního zahlcení vystupuje jako mnohovrstevnatý symbol krize modernity. Výstava sleduje její fyzické, kulturní i duchovní podoby a zkoumá, zda právě prázdnota nemůže být i prostorem proměny a nové iniciace.
Jumbo, street art umělec z Plzně, představuje ve své výstavě v kavárně FOYER v DEPO2015 jedinečný pohled skrze barevné a provokativní motivy. Jeho tvorba kombinuje klasické graffiti techniky s prvky současného i klasického vizuálního umění. Výstava zachycuje jeho vidění světa po 25 letech života se sprejem, válečkem či samolepkou.
Jumbo, street art umělec z Plzně, představuje ve své výstavě v kavárně FOYER v DEPO2015 jedinečný pohled skrze barevné a provokativní motivy. Jeho tvorba kombinuje klasické graffiti techniky s prvky současného i klasického vizuálního umění. Výstava zachycuje jeho vidění světa po 25 letech života se sprejem, válečkem či samolepkou.
Letošní vystavení korunovačních klenotů nese podtitul Poklad v temnotě. Jak název napovídá, seznámí návštěvníky s osudem královských insignií během druhé světové války. Ještě před ní je sice nechal prezident Beneš z bezpečnostních důvodů převézt na Slovensko a uschovat v trezoru pobočky Národní banky Československé, vzhledem k následnému vývoji v Česku i na Slovensku ale bylo hned v následujících dnech urychleně rozhodnuto o jejich převozu zpět do Prahy. Ke konci války pak byla část klenotů tajně zazděna v románském podzemí Starého královského paláce na Pražském hradě. Ve sklepení setrvaly až do vyzdvižení v říjnu 1945. Výstava převypráví dramatický příběh klenotů prostřednictvím materiálů z fondů a sbírek Archivu KPR, sbírek SPH a Fotoarchivu ČTK. Kromě písemných pramenů nebudou chybět dobové fotografie ani předměty hmotné povahy, včetně bedny, která sloužila k jejich transportu.
Třetí a finální výstava cyklu Tropický modernismus představuje unikátní architekturu Honolulu 30.–60. let 20. století, která spojuje americké vzdělání, japonské vlivy i tradiční havajské stavitelství. Adam Štěch v rámci výstavy ve Winternitzově vile přibližuje málo známý fenomén tropického modernismu v autentických fotografiích a textech.
Zahrada Kurta Gebauera na pražské Ořechovce ukrývá sochy, které jako by zde stály odjakživa. Silný duch umělcovy zahrady se nyní přenáší na místo s neméně silnou, avšak rozdílnou atmosférou. Kolem Winternitzovy vily se tak rozehrává nejen dialog samotných soch a architektury, ale pomyslně také dialog dvou letitých zahrad.
Výstava Planeta Hlava je dílem výtvarníka Davida Böhma a spisovatele Ondřeje Buddeuse. Návštěvníci tu vstupují do imaginárního světa hlavy, která je představena jako samostatná planeta – krajina výrazů, emocí, pohledů a vztahů. Výstava Sídliště se obrací k prostředí, v němž Galaxie stojí – k Jižnímu Městu, největšímu českému sídlišti. Kurátoři Denisa Václavová a Ondřej Horák pozvali více než dvacet umělkyň a umělců několika generací, mezi nimi třeba Magdalenou Jetelovou, Evu Koťátkovou, Josefa Bolfa, Kurta Gebauera či Tomáše Svobodu. Jejich díla reflektují vizuální podobu i atmosféru sídlištní krajiny, veřejného prostoru a každodenní reality, která je pro mnohé domovem, pro jiné anonymní betonovou džunglí. Big Bang Bar, navržený umělcem Krištofem Kinterou, proměnil část bývalého multiplexu v instalaci na pomezí designu, umění a alchymistické laboratoře. Návštěvníci zde najdou přibližně 3000 lahviček s 936 lidskými pocity a emocemi.
Podzimní výstava představuje malířku Karolínu Šulcovou, výraznou představitelku nejmladší generace umělců, která se již aktivně pohybuje na současné galerijní scéně. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje tématu rodinné paměti a pouta k místu – několik staletí staré usedlosti ukryté v polích Vysočiny. Dům, který pozbyl původní obyvatele i funkci se stal pro rodinu spíše břemenem, zůstává ale silným emočním bodem, se kterým autorka velmi citlivě pracuje. Výstava propojuje velkoformátové malby s fragmentovanými obrazy, připomínajícími filmový pás. V jemných tónech modré a nachové dosahuje snové atmosféry. Výstava otevírá divákům okno do světů, kde se osobní historie prolíná s krajinou i s příběhem samotného Uhelného mlýna.
Výstava Mumie v krajkách představuje porcelánové plastiky Terezy Eisnerové, které kombinují jemnost materiálu s výrazně dekadentní tematikou. Miniaturní formáty, inspirované mumiemi a makabrózními výjevy, odhalují křehkost i temné vrstvy lidské existence. Kurátorkou výstavy je Adriana Primusová.
Výstava Žeň klidného oka představuje výběr obrazů a kreseb Tomáše Pilaře z posledních třinácti let, které lyricky i existenciálně reflektují krajinu, zvířata a vnitřní svět člověka jako součást proměnlivé, kontemplativní skutečnosti. Autorem výstavy je vedoucí kurátor GASK Richard Drury.
Výstava Zpaměti představuje výsledky subjektivní kartografie Jany Kasalové, ve které se snaží zachytit jak objektivní prostor, tak i spirituální, společenské a historické souvislosti. Své geoanatomické „portréty“ území a států vystaví v Experimentálním prostoru. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Objevte svět, kde umění opravdu pomáhá. Obrazy dospělých lidí s mentálním znevýhodnění se mění v originální novoročenky. Každý obraz i novoročenka pomáhají klientům Společnosti DUHA na cestě k důstojnému a plnohodnotnému životu. Vstupte i Vy do světa, kde můžete pomáhat lidem se znevýhodněním.
Během posledních pěti let zorganizovala Winternitzova vila ve spolupráci s kreativní skupinou OKOLO již 13 architektonických výstav. Ve všech jejich kurátor, historik architektury a publicista Adam Štěch, představuje méně známé kapitoly a polohy modernistické i současné architektury.Tato expozice provází všemi uplynulými výstavami, které byly vždy součástí širších tematických celků. Panely jsou rozmístěny po celém parku Portheimka a výstavu je možné navštívit 24 hodin denně až do 31. 10. 2025.
WHO? WHY? monografická výstava Daniela Pešty představující soubor autorových prací, které budou v ČR prezentovány poprvé. Přes multimediální vyjádření od malby k akvarelu, přes objekty, instalace, videa a asambláže se Pešta se svou typickou naléhavostí mimo jiné ptá, KDO vlastně řídí tento svět.
Téma postav z podsvětí v podobě pytláků, opilců a prostitutek, ale i mytických převozníků a vládců podsvětí prostupuje vizuálním uměním od nepaměti. Malíře, sochaře, básníky i spisovatele odjakživa zajímaly osudy lidí, pohybujících se na hraně společnosti, v pomyslném podsvětí. Výraz podsvětí má však dvojí význam – a stejně silně přitahuje umělce i jeho ztvárnění coby mytologického místa, kam po smrti odcházejí duše.
Téma postav z podsvětí v podobě pytláků, opilců a prostitutek, ale i mytických převozníků a vládců podsvětí prostupuje vizuálním uměním od nepaměti. Malíře, sochaře, básníky i spisovatele odjakživa zajímaly osudy lidí, pohybujících se na hraně společnosti, v pomyslném podsvětí. Výraz podsvětí má však dvojí význam – a stejně silně přitahuje umělce i jeho ztvárnění coby mytologického místa, kam po smrti odcházejí duše.
Tři autoři, tři přístupy, tři dimenze. Kresba, malba, socha, reliéf, a především prostor Hyb4galerie, pro který autoři vytvoří jedinečnou a osobitou instalaci, vznikne tak možnost pozorování mimořádné komunikace s prostorem i mezi samotnými umělci. Vstup: Zdarma
Tři autoři, tři přístupy, tři dimenze. Kresba, malba, socha, reliéf, a především prostor Hyb4galerie, pro který autoři vytvoří jedinečnou a osobitou instalaci, vznikne tak možnost pozorování mimořádné komunikace s prostorem i mezi samotnými umělci. Vstup: Zdarma
Katedra fotografie FAMU připomíná 50 let od svého založení dvěma paralelními výstavami.
Název cityLOVE označuje dlouhodobý projekt českých fotografů Jany Jabůrkové a Jiří-ho Turka. První fotografie kolekce jsou více než dvacet let staré. Na výstavě uvidíte jen malý zlomek ze série, která aktuálně čítá přes 600 snímků z celého světa. Základem všech fotografií je atmosféra, přičemž není důležité, aby byly ostré a popisné. Jejich cí-lem je zachytit mizející genius loci měst tak, aby divák cítil náladu daného místa, aby měl jedinečný pocit, který zažili fotografové.
12:00 + 15:00 V rámci festivalu Poznej Vltavu si lektorské oddělení Musea Kampa připravilo komento-vanou procházku po Kampě, která se kromě historie místa zaměří také na umělecká díla, která se zde ukrývají. Prohlídka začne se na vyhlídkové terase Musea Kampa, kde se návštěvníci seznámí s historií bývalých Sovových mlýnů, doví se o jejich transforma-ci na museum, ale také třeba o tom, jak se stalo, že se na takto lukrativním pozemku v centru města na břehu Vltavy se nachází klidný park a nikoliv residenční zástavba, ne-bo kam až doplula ikonická Židle od Magdaleny Jetelové. Z terasy se vydají na pro-cházku, která je provede kolem dalších uměleckých děl. Uvidí populární Mimina od Da-vida Černého nebo ikonické tučňáky, ale také další sochy a sošky méně známé, které si zaslouží pozornost.