Chvalský zámek zve na výstavu Fimfárum Jana Wericha, konanou u příležitosti 120.výročí jeho narození. V expozici uvidíte loutky a nejkrásnější scény ze všech tří celovečerních filmů Fimfárum, které byly natočeny v letech 2002, 2006 a 2011. Pro děti je pak ve sklepení zámku připravena velká Pohádková herna a malé kino, kde se po celou dobu výstavy promítá film Fimfárum Jana Wericha z r. 2002.
Umělec Jaroslav Kučera, zakladatel designové značky KOW, představí svůj konceptuální šperkařský projekt Křížový řez ve specifické kontrastní instalaci. Součástí galerijní prezentace bude jak nejnovější kolekce broží Cross Section, tak i starší práce, a sice světelná kolekce Clouds. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Výstava s tajemným názvem Viscum album prezentuje práce Anežky Hoškové, etablované české umělkyně a průkopnice návratu romantických a emotivních tendencí do současného umění v Čechách. Její kresby, malby, vitráže a performativní instalace ji tematicky spojují s mezinárodním proudem mystické, asociativní tvorby a postinternetové estetiky. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Výstava V temnotách Kateřiny Simerové představuje monumentální velkoformátové snímky zvířat, často hledících přímo do čočky fotopasti, které jsou sugestivním svědectvím o nočním životě našich souputníků a jejich žhnoucí pohledy evokují původní označení očí vysoké zvěře – světla. Archetypální dojem ze zvířecích portrétů se střídá s dynamickou klipovitostí a street-artovou estetikou záběrů tanečníků a postav v maskách. Jako by se v jednom magickém prostoru setkávaly staré rituály lovců s moderní mytologií a nočními můrami velkoměsta. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Výstava s názvem Drátovat, flikovat! odvypráví neobyčejný příběh drátenického řemesla. Drátenictví vzniklo před více než třemi sty lety v chudých horských oblastech severního Slovenska a odtud se následně šířilo nejen po Evropě, ale i do Ameriky. Jedná se o specifický slovenský kulturní fenomén, jehož význam byl v roce 2019 oceněn zápisem na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Na výstavě uvidíte exponáty, které ilustrují rozmanitost a význam drátenického řemesla.
Objevujte, žasněte, bořte, budujte, hrajte si. Od 14. března 2025 na interaktivní výstavě JÁ město, která vám představí město tak, jak jej neznáte. I když je výstava určená hlavně dětem, okouzlí i dospělé. Chcete zažít město jinak? Jedno takové na vás čeká v zámeckém areálu muzea. Vstupte s námi do města mnoha perspektiv, skrytých významů i výzev k objevování. Nemusíte cestovat prstem po mapě ani objíždět turistické cíle, abyste zakusili radost z objevování nových souvislostí. JÁ město vás zve prožít několik rozličných příběhů a čeká i na ten váš.
Kolejová doprava zažívá všude ve světě renesanci – stává se udržitelnější a efektivnější formou městského, regionálního i mezinárodního cestování. Výstava Praha zítra? Propojené město ukazuje, že ani Praha nezůstává pozadu. Do roku 2050 zde přibudou desítky kilometrů nových tratí a tunelů, které zásadně změní cestování po městě i jeho napojení na republiku a Evropu. Nová výstava Praha zítra? Propojené město je k vidění do 26. října 2025 v Centru architektury a městského plánování (CAMP).
Výstava Enter the Room se věnuje vlivu herního prostředí a storytellingu na tvůrčí přístupy nastupující generace, jednotlivců i herních kolektivů. Hry dnes nejsou jen zábavou, ale i jazykem, kulturou a významnou součástí umění. Jejich narativní principy a mechanismy otevírají nové způsoby, jimiž lze přemýšlet o prostoru, čase či interakci, pomáhají nám imaginovat budoucnost a narušují naše ustálené chápání světa.
Výstava nejnovější tvorby oceňovaného česko-britského umělce Hynka Martince.
Výstava vychází z teze, že lidská kreativita nemá žádné hranice a nic ji nedokáže nahradit. Projekty vystavujících a makerů představují nejen kreativní výstupy minulých generací, ale především otevírají téma současné lidské kreativity, která využívá moderní technologie, nové materiály a umělou inteligenci. Výstava vznikla ve spolupráci s Maker Faire.
Třetí pokračování vzdělávací výstavy Úhel pohledu hledá rovnováhu mezi světem organickým a technickým.
Výstava tří významných umělkyň českých umělkyň Veroniky Bromové, Markéty Othové a Kateřiny Vincourové. Záměrem výstavy je přivést po delší době opět do společného prostoru 3 umělecké projevy, které v devadesátých letech na mnoha skupinových i samostatných výstavách iniciovaly nový výtvarný názor na vizuální povahu naší současnosti. Kurátory výstavy jsou Adriana Primusová (GASK) a Daniel Vojtěch.
Výstava Systém Rathouský představuje průřez celoživotní tvorbou typografa a grafického designéra Jiřího Rathouského, od jehož narození uplynulo 20. dubna 2024 sto let. Rathouský je neodmyslitelně spojen s nadčasovým designem orientačního systému pražského metra, který obdivují jeho uživatelé napříč generacemi. Výstavní expozice je rozdělena do tematických celků podle oborů, v nichž autor vytvořil svá vrcholná díla.
Výstava Kate, For You mapuje dlouholetou spolupráci Marie Tomanové s protagonistkou Kate, jejíž portréty zachycují různé etapy jejího života od roku 2017 až do současnosti. Projekt reflektuje nejen vizuální transformaci, ale i intimní příběh osobní identity a mezilidských vztahů. Tento časosběrný přístup k portrétu přináší nuance identity v čase a umělkyně tento proces dále rozšiřuje prostřednictvím videa a instalace.
Sklo v podání Kateřiny Handlové překračuje své hranice. Přináší nové motivy, postupy, přidané materiály, staví archetypální tvary nebo funkční objekty do nečekaných vztahových struktur, vtahuje do designu umělecký obsah. Vázy, svítidla, zrcadla zpřítomňují cosi z původní moudrosti, z tradice, k nimž se Kateřina Handlová obrací, z nichž se vědomě či nevědomě snaží cosi zachytit jako klíč k porozumění světu i sobě. Z takové zkušenosti, v níž se prolíná ženská citlivost, vztahovost a tělesnost, mizení i setrvávání pak může vzejít cenný vzkaz. A ten se nám snaží Kateřina Handlová předat.
Výstava autorského dua Jakub Hájek a František Hanousek v Galerii Kostka představí site specific instalaci navazující na jejich dosavadní společné projekty, ať už v podobě architektonického pojetí kolektivních výstav či vlastních objektů a kreseb. Tvorba Hájka s Hanouskem je charakteristická obsesivně detailním zpracováním použitých materiálů – zejména dřeva, náročně splétaných drátů či do rozsáhlých potrubních či jiných struktur slepovaných tetrapaků – z nichž vytvářejí inspiračně mnohovrstevnatá, hybridizovaná a až absurdně propracovaná díla, jejichž funkce je však divákovi ve všech zahlcujících vrstvách provizornosti a kulisovosti často skrytá.
V době, kterou někdo označuje „příliš pozdním kapitalismem“, jsme zahrnováni přísliby nerušených zážitků – očekáváme hladký tok informací, nepřetržitou konzumpci a nekonečně se rozšiřující horizont technologického pokroku. Namísto ladného pohybu vpřed se však často cítíme být spíš uvízlí na místě, lapeni v absurdních smyčkách. bottom’s just another floor zkoumá tento znepokojivý stav: takřka halucinatorní „zásek“, který dře o lesklý povrch, jenž nám předkládají technokratičtí oligarchové, a nechává nás stát opařené uprostřed bludiště.
Promovaný geolog Pavel Jasanský (1938–2021) fotografoval již během studií na přelomu 50. a 60. let. Ve své volné tvorbě se Pavel Jasanský již od cyklu Paristory (1967–1976) profiloval jako fotograf s výjimečnou empatií a postřehem. Ten uplatnil i ve volné dokumentární fotografii, dlouhodobě zobrazující emotivně vypjaté mikrosvěty ústavů a nemocnic, hřbitovů i masopustů. Jasanský završil svou dokumentární tvorbu rozsáhlým cyklem Nová krajina, noví obyvatelé (1985–1990), který bychom mohli označit jako „subjektivní dokument“, ukazující mimoděk stadium „zahnívajícího socialismu”, často pomocí citací absurdních civilizačních a mediálních přízraků.
Nevnímat barvy jen očima. Chtít si je osahat, ochutnat, nechat se jimi pohltit. I k tomu na své první společné výstavě Anywhere between Black and White vybízejí dva renomovaní vizuální umělci: slovenský, v Čechách neobjevený méně známý mistr velkoformátové abstrakce, Martin Moflár a tuzemský expert na rytmus a prostor v obraze Filip Švehla. V proskleném prostoru Artia se jejich monumentální plátna a vysoko zavěšené koláže z fólií setkávají v unikátní instalaci, ve které do hry vstupuje i sluneční svit. Barva je dominantní kvalitou, skrze kterou automaticky vnímáme a posuzujeme svět. Svou vlastní barevnou škálu má i zvuk a odstíny pronikly i do jazyka, když říkáme „přiznej barvu“ nebo „není to tak černobílé“. Otázka barvy navíc přirozeně postupně sílí i v současném vizuálním umění a inspirovala i výstavu Martina Moflára a Filipa Švehly, kterou oba autoři připravili na míru tohoto nevšedního prostoru. Jde o největší vizuální prezentaci v rámci letošní dramaturgie Artia s názvem Linie inovace. Ta divákům přináší progresivní formy tvorby a s novou výstavou i příležitost zakusit rozmanité způsoby, jimiž barvy fungují v prostoru a jimiž ovlivňují vnímání. Výstava v Artiu by KKCG je přístupná od pondělí do pátku od 8 do 21 hodin, o víkendech pak od 9 do 21 hodin.
Tono Stano (24. 3. 1960, Slovensko; žije v Praze) patří mezi nejznámější fotografy působící na území střední Evropy s širokými vazbami po celém světě. Vypracoval si charakteristický rukopis, vycházející z inscenované fotografie, nicméně v jeho práci najdeme i velmi klasické přístupy, jako je portrét či fotografie a instalace v krajině, popřípadě velmi experimentální série či konceptuální fotografie. Je propojen se současným vizuálním uměním, což ho inspiruje k novým formám uměleckého projevu. Tvorba Tona Stana je velmi rozsáhlá – retrospektivní výstava v prostorách Městské knihovny představí jak práce vzniklé na střední škole, které jsou překvapivé svou otevřeností, invencí a smyslem pro filmové vidění, tak aktuální tvorbu: důmyslné portréty či práce kombinující malbu a fotografické postupy. Výstavu připravujeme přímo s autorem, máme možnost zkoumat jeho archiv, vybírat práce, které nevystavil, nahlížet na jeho tvorbu z nových perspektiv. Vedle volné tvorby představíme i tvorbu pro veřejné subjekty či události: Stano například dlouhodobě spolupracuje s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, pro který vytvořil rozsáhlou sérii portrétů světových osobností filmu a navrhl i hlavní cenu Křišťálový globus (2001).
Zaměstnaný člověk tráví v práci nejčastěji osm hodin denně, pět dní v týdnu. Někteří z nás se živí činností, která je naplňuje, a ztotožňuje s ní svou identitu, jiní pracují, aby si zajistili takový příjem, který jim pokryje náklady na živobytí a umožní uspokojivě trávit volné chvíle. Podobně jako dělník u pásu, městská společnost živící se kancelářskou prací se dostává do situace, kdy je její práce jen jedním stupněm v rámci „výrobního“ procesu. Již od období industrializace řeší společnost problémy spojené s potřebou regenerace zaměstnance, tak aby si nejen odpočinul, ale také uspokojil své potřeby sociální a kulturní nebo se věnoval fyzické aktivitě. Kdo si ale může dovolit volný čas uspokojivě trávit, když se i trávení volného času stává tržní komoditou – časem spotřebovávání služeb. Umíme trávit volný čas zahálkou? Nebo jsme i ve volném čase motivováni výkonem – něco vyrobit, něco se naučit, stihnout toho co nejvíce, nakoupit, jít cvičit, abychom byli krásní a zdraví. Výstava Palác (volného) času se zaměří na téma trávení volného času v kontextu barokního paláce, který v době svého vzniku fungoval jako letohrádek, letní sídlo, jehož salónky, zahrady, lovecká obora a vinice nabízely jeho majitelům různorodé příležitosti k prožití volných chvil. Kontrasty, které by výstava ráda podtrhla, jsou dány povahou stavby Zámku Troja a jeho zahrad. Kdo si ovšem může dovolit trávit volný čas dnes, a kdo si jej může dovolit trávit uspokojivě, co jsou dnešní trendy trávení volného času? Trávíme ho odpočinkem, nebo jsme všichni stále vedeni k výkonu i během chvílí, které nejsou určeny k činnostem zabezpečujícím naše živobytí?
Výstava nejnovějších děl Viktora Pivovarova, v nichž autor s nadhledem a humorem ukazuje, skrze jaká utrpení se často rodí umělecká díla a jak to dopadne, když člověka ovládne chamtivost, nenávist a zloba.
Na výstavě jednoho z nejznámějších českých umělců uznávaného i ve světě budou prezentovány jeho fotografie na přebalech vinylů a CD, bronzové reliéfy a k nim odpovídající fotografie a pravděpodobně i několik obrazů autora. Výstavu pořádá Galerie Kmoch.
Objevte svět, kde barvy, emoce a sny splývají v jeden příběh. Výstava Fantazie barevného já Dagmar Novákové je právě k vidění v Kavárně co hledá jméno.Přijďte a ponořte se do barevného putování za hranice všedního dne.
Výstava dětských a seniorských kurzů Atelieru Kaštan v Kulturním centru Kaštan představuje výsledky projektu s názvem Parafráze mistrů, v němž se tvůrci inspirovali vybraným mistrovským dílem.
Výstava ve spolupráci s EDO (Ekologické dny Olomouc)
Central Gallery představuje retrospektivní výstavu jednoho z nejslavnějších českých fotografů, Jana Saudka, pořádanou u příležitosti jeho 90. narozenin. Saudek se převážně věnuje ateliérové fotografii, která je stěžejní pro jeho tvorbu a známá široké veřejnosti. Nejčastějšími motivy jeho děl jsou žena, ženské tělo a vztah mezi ženou a mužem. Na výstavě však uvidíte i méně známou tvorbu z jeho raných let, která vás může překvapit svou jemností a zaměřením na téma dětství a rodiny. Součástí výstavy jsou fotografie adjustované a kolorované samotným autorem, který tuto techniku používá od roku 1977.
Optická iluze a syté neonové barvy inspirované podvodním světem definují tuto kolekci děl Marka Gulta nazvanou Express. Autor se dlouhodobě zabývá vlivem umělecké iluze na podvědomí diváka a rafinovaně si pohrává s jeho pozorností, což může v některých případech působit až zneklidňujícím dojmem. A právě o to mu jde – vyvolané emoce nás vyvádějí z komfortní zóny a nutí nahlížet na věci z jiného úhlu. Nervozitu však v divákovi nevyvolává pouze samotné téma, ale především forma provedení. Jeho díla dokážou uhranout, znepokojit nebo i rozčílit. V žádném případě však nenechají nikoho lhostejným. Diváka podněcují k zamyšlení a k vnitřnímu dialogu. A právě to je pro autora v dnešní hektické a konzumní době možná tím nejdůležitějším cílem. Marek Gult je malíř, divadelní scénograf a designér, který tráví podstatnou část svého života pod vodou – většinou v tropických mořích. Právě odtud čerpá inspiraci pro svou jedinečnou paletu ostrých, neonových a často až vibrujících barevných kombinací, které jsou nedílnou součástí vizuální iluze jeho děl. „Jsem závislý na slunečních paprscích pronikajících pod hladinu, které mění spektrum barev v miliony dalších, neznámých odstínů,“ říká autor. Za inspirací a barvami vyráží z rodné Prahy, kde se narodil. Výstava v Rock Café je pro něj srdeční záležitostí – právě tento hudební klub byl prvním, který ve svém rodném městě pravidelně navštěvoval.
Výstava, uspořádaná ve spolupráci s Fondation Hartung-Bergman, vůbec poprvé staví umělkyni a umělce do společného dialogu. Vedle mistrovských děl ze zásadních zlomových okamžiků jejich kariéry obohacují náš pohled do jejich světů dosud neviděné skici a archivní materiály, včetně fotografií, vybavení z jejich ateliérů, korespondence a vzájemných darů.
Absolventské práce ateliérů klasické, dokumentární, imaginativní fotografie, intermédií a nové estetiky Katedry fotografie FAMU v Praze.
Výstava Eriky Hendrixové, která ve svých fotografiích zachycuje různá místa hlavního města Prahy. A to výhradně v nočních hodinách, kdy téměř všichni spí. Prahu ukazuje nejen v noirové atmosféře detektivek, ale i v celé své nahotě a drsné kráse.
V pořadí druhá ze tří výstav nového cyklu Winternitzovy vily Tropický modernismus. Chandigarh: Sen o dokonalém městě je výstava, která přibližuje jedinečný architektonický odkaz, jenž v Indii zanechali architekti Le Corbusier a Pierre Jeanneret, a to okem historika architektury a kurátora výstavy Adama Štěcha. Vizuální styl zpracovali Matěj Činčera a Jan Kloss, kteří s kurátorem tvoří kreativní uskupení OKOLO.
Nejrozsáhlejší sólo výstava jednoho z nejtalentovanějších umělců své generace. Díla Ivána Argoteho, nás za pomoci humoru a něhy nutí přehodnotit vlastní vztah k veřejnému prostoru, znepokojivé historii a sociálnímu napětí, které jsou často zakotveny v památkách a architektuře.
Výstava STONES představuje méně známou, ale o to osobnější rovinu tvorby grafického designéra Aleše Najbrta. Po letech úspěšné práce pro filmový festival, divadla či firmy se Najbrt vrací k volné tvorbě, která mu přináší svobodu. Autorské litografie, které vznikají unikátní technikou – tonerem rozmíchaným v lihu, kaligrafuje Najbrt japonskými štětci.
Výstava představuje audiovizuální dílo srbské umělkyně, ve kterém vystupují Jaroslava Skleničková (1926–2024), poslední žijící lidická žena, a hlasy feministického kolektivu SdruŽeny, které společně přednáší báseň (v češtině a angličtině), kterou napsala protifašistická odbojářka Anna Kvapilová v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla společně s Lidickými ženami vězněna.
Skupinová výstava připravená na míru prostoru roudnické galerie v sobě propojuje téma vody a paměti. Toto téma nahlíží z různých perspektiv skrze aktuální tvorbu šestice tvůrců mladší a střední generace, která je charakteristická širokou škálou výtvarných médií. Monumentální i komornější prostorové instalace vybrané pro tuto výstavu vstupují do dialogu mezi sebou navzájem, ale i se specifickým klenutým prostorem galerie, někdejší barokní jízdárny.Vystavující autoři: Tereza Severová, Lucia Sceranková, Lucie Nováčková, Anna Jožová, Antonín Novák, Polina Khatsenka
Eva Brodská vytváří tradiční rukodělnou technikou zcela netradiční tkané obrazy. Vychází z hlubokého prožitku přírody a světla. Roudnická galerie sleduje její tvorbu od šedesátých let. Eva Brodská, dnes už legenda české tapiserie, na výstavě představí i svůj nejnovější gobelín Křídla, dokončený v únoru letošního roku.
Monumentalita Atlantického oceánu propojeného s oblohou a bretaňským pobřežím a přívětivý klid půdního ateliéru v historickém domě na roudnickém náměstí. V takovém rozpětí se pohybují nejen díla vybraná pro výstavu Evy Brodské v Uhelném mlýně, jsou to i určující body pro velkou část její tvorby, zejména pro řadu tapiserií z posledních několika desetiletí. Vznikají v návaznosti na autorčiny akvarelové studie a vzpomínky na skutečnou mořskou krajinu, na její barevnou, světelnou a tvarovou variabilitu. Instalace připomíná jednou tapiserií „mořské téma“ z doby, kdy autorka nemohla volně cestovat, a kromě důvěrně známého Labe jí inspiraci poskytovalo Baltské moře.
Významná česká malířka, kreslířka a sklářka je známá svou svobodnou a experimentální tvorbou. Výstava v Museu Kampa představí výběr z její autorské tvorby, od maleb a kreseb z šedesátých let, přes vrcholnou práci se sklem až po malby a kresby posledních let.
Francouzští kurátoři výstavy jsou předními odborníky na dílo Františka Kupky. Výstava se zaměří zejména na Kupkovo kreslířské dílo z první dekády 20. století. Jeho satirické cykly Peníze, Mír a Náboženství se představí v kontextu francouzské karikatury a kreslené satiry.
Představme si svět, kde mají všichni nárok na všechno, všechny touhy a potřeby jsou uspokojeny, každá naše starost najde své řešení. Všichni budou mít práci, chodit do ní méně a nikomu nebude moc vadit, že ji musí často měnit a že k ní nemá vztah. Odevšud bude blízko kamkoliv, dá se utéct, schovat. Ať už na vzdálené ostrovy nebo do virtuálních mraků. Zábavy bude desetkrát víc než dnes. Možná už ale nikoho nebude nic moc bavit. Všichni budou mít nárok na všechno. Rozdíl mezi skutečností a simulací bude minimální. Svět se bude muset sjednotit. Nebo rozpadnout, což nemusí být nutně koncem civilizací.
Václav Cigler patří bezesporu k nejpozoruhodnějším umělcům naší doby. Je zakladatelem konceptuálního vnímání skla jako výtvarného objektu ve světovém kontextu. Doménou jeho tvorby je práce s prostorem, s optickým sklem, se světlem a vodou. Univerzálně i konceptuálně chápané Ciglerovo umělecké a pedagogické dílo v sobě spojuje geniální intuici a mimořádnou schopnost předat divákovi odlišnou zkušenost vnímání, která je nezřídka zprostředkovávána velmi složitými současnými technologiemi.
Existuje jen jediná „skutečná" realita, objektivní, netečná k našim pocitům a přáním, relativně stálá a nezávislá na našem vnímání i subjektivních závěrech, přinejmenším většina z nás má tendenci o ní takto uvažovat. Přestože to zní jasně a intuitivně správně, realita, jak ji obvykle definujeme, může být významně pozměněna, např. už jen samotným naším pozorováním. Významný vliv na to, jakým způsobem ji vnímáme a interpretujeme, má také povaha našeho jazyka, díky jehož limitům zůstáváme v jistém smyslu vždy tak trochu uvězněni v nějaké literární konstrukci. Jakým způsobem se tedy vůbec věci stávají tím, za co je považujeme?
ANA BERNARTOVÁ — MILENA DOPITOVÁ —TOMÁŠ HRUBIŠ — MICHAL KŘÍŽ — OTIS LAUBERT — VLADIMÍR KIVA NOVOTNÝ — DITA PEPE — JAROMÍR ŠIMKŮJ — MARGITA TITLOVÁ YLOVSKY. HOSTÉ — VERONIKA GIGALOVÁ — VÁCLAV HÁJEK — EVA KECKOVÁ — MARIE KLIMEŠOVÁ — MARIAN PALLA — BLAHOSLAV ROZBOŘIL
Uprostřed pustiny stojí sídlo – symbol někdejší moci a řádu. Jeho majitel si neuvědomuje, že svět, do něhož patřil, přestává existovat. Udržuje staré rituály, ale zrcadla na stěnách jsou už slepá, zdi vlhnou a tapisérie se mění v mapy ztracených světů. Vystavující: Comunite Fresca, Petr Dub, Martin Froulík, Matej Gavula, Marek Kvetan, Libor Novotný, Stano Masár, Janis Rafa
Sólová výstava Jiřího Kaňáka sleduje ozvěny antických mýtů v současných technologických krajinách. Lze technologie chápat pouze spásnou optikou pokroku, nebo jsou od pradávna nedílnou součástí civilizačních kódů?
Výstava amerického umělce Davida Lynche Up in Flames poprvé souhrnně představí v České republice výtvarnou tvorbu této ikony světového filmu a zaměří se na kresby, fotografie, litografie, akvarely a krátké experimentální i animované filmy. Současně návštěvníkům představí díla ze všech umělcových tvůrčích období, tedy od konce 60. let do současnosti. Expozice nebude koncipována chronologicky, ale bude sledovat konkrétní formová nebo tematická propojení, která, mimo jiné, tvorbu Davida Lynche charakterizují. Zásadní část výstavy budou tvořit díla zapůjčená přímo z The David Lynch Estate v Los Angeles, ale součástí projektu bude i řada prací (litografií a fotografií) vytvořených v Item éditions v Paříži. Výstava Up in Flames nabídne také široké spektrum doprovodných programů, zejména se záběrem do filmu, současné experimentální hudby a literatury.
Akademie výtvarných umění v Praze 18. června v 17 hodin zahájila výstavu padesátky diplomantů včetně prvních dvou absolvujících mezinárodního programu Art in Context. „Nezapomínejme, že na AVU právě diplomuje generace, během jejíhož studia propukl covid, začala válka na Ukrajině a do našich životů vstoupila AI,“ vysvětluje rektor Tomáš Pospiszyl a pokračuje: „Studenti volného umění se dnes nezřídka vracejí ke klasickým médiím a osvojují si rukodělné techniky. Na diplomantské výstavě tak vedle maleb, soch a objektů nalezneme textilní práce nebo umělecky zpracované sklo. Tematicky v nich dominují bezprostřední sociální vztahy, například rodinná dynamika. Jako kdyby umělci považovali pochopení svého okolí za základ, jež jim umožní čelit globálním výzvám.“ Výstava, které se letos ujali historička umění Pavlína Morganová a výtvarný umělec Michal Pěchouček nazvaná Obzory v pohybu/Moving Horizons potrvá do 29. 6. 2025.
Festival Knihovna na vlnách 2025 přinese od 19. června do 10. července na loď Avoid Floating Gallery silná témata a inspirativní hosty. Letošní 12. ročník nese název Okraje a zaměří se na život na periferii – společenské, pracovní i vnitřní. Čekají vás diskuse s novináři, básníky i autory, živá hudba, podcasty, čtení i netradiční procházka Smíchovem. Vstup na všechny akce je zdarma a na místě bude i bibliobus Oskar. Přijďte naslouchat příběhům, které často zůstávají stranou – ale nikdy mimo realitu.
Na konci června se Hradec Králové opět promění v pulsující centrum divadelního dění. Mezinárodní divadelní festival REGIONY, který letos slaví své 30. výročí, se odehraje od 20. do 27. června 2025. Jubilejní ročník s podtitulem Nové symetrie propojí divadelní tradici s vizionářským pohledem do budoucnosti a nabídne divákům jedinečný prostor pro setkávání s uměním v nejrůznějších podobách.
"Šestý ročník street artového festivalu WALLZ proběhne od 21. do 27. června a bude součástí oslav plzeňských jubileí pod značkou Plzeň 2025. K výročí 10 let od titulu „Plzeň – Hlavní město evropské kultury“ vznikne velký mural v Proluce v Křižíkových sadech. V soutěži na jeho návrh se sešlo přes 320 návrhů z celého světa, vítězem se stal mexický umělec Itzio Barberena. Festival nabídne i další díla po celém městě – například nová vlaková zastávka Slovany, obří opěrná stěna pod tramvajovou tratí v Dobřanské ulici nebo pilíře mostů na náplavce na Radbuze. Zúčastní se renomovaní čeští i zahraniční umělci jako Studio CHU z Argentiny, Ital Fabio Petani, slovenský projekt Ihrisko a český Bill the Hobo. Prostor dostanou i studenti Sutnarky a uměleckých škol. Galerie street artu v Plzni se tak rozroste na téměř 60 děl."
Japonský umělec Koji Kakinuma je známý tím, že překračuje hranice tradiční kaligrafie. Do povědomí veřejnosti se dostal díky unikátním uměleckým představením, na kterých v rychlém sledu vytvářel gigantickými štětci, za doprovodu tradičních hudebních nástrojů, monumentální obrazy. Svou tvorbu rozšířil také o techniku tzv. nekonečně opakovaných sentencí, kdy píše jedno a totéž slovo nebo větu mnohokrát za sebou na jeden formát, přičemž každé opakování je trochu jiné. Zároveň se věnuje i kaligrafickému tapeworku, kdy svá sdělení zapisuje na velmi dlouhý papír pomocí rychle trhané lepicí pásky různé tloušťky.
V práci Kláry Stodolové se setkává malba s tancem. Hlubiny nevědomí ukrývají mnoho, celou lidskou a osobní zkušenost, kosmické zákony, strachy i talenty. Tančit jejich zdravý potenciál znamená vynášet je na světlo vědomí vtělujícím způsobem. Tím je pro Kláru Biodanza – integrační pohybový systém chilského psychologa a milovníka života Rolanda Tora, kterému se už osm let věnuje. Malby tancem ztvárněného Teoretického modelu, živlů a archetypů lidské zkušenosti, jež představují závěrečnou práci k jejímu studiu Biodanzy, vystaví spolu s rozměrnými akvarely z plenéru. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Výstava Dům z karet představí práce Jakuba Janovského z posledních několika let, soustředěné k jeho dlouhodobému zájmu o utopické, fiktivní i dočasné stavby. Inspirací jsou mu stejnou měrou sny avantgardních architektů, skutečné současné konstrukce i synovy odvážné experimenty s dřevěnými kostkami. Autor je zkoumá nejen jako protiváhu dynamických figurálních děl s náměty dětských her a setkávání v kulisách anonymního města, ale i jako specifický intimní hold klasickému tématu zátiší a zároveň jako svého druhu vanitas – metaforu křehkosti a pomíjivosti naší skutečnosti. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Výstava uspořádána ke 100. výročí narození tohoto významného umělce – malíře, sochaře, typografa, scénografa, kostýmního výtvarníka a pedagoga – se zaměří v prostoru U knihovny na jeho jedinečnou knižní a grafickou tvorbu. Kurátorkou výstavy je Adriana Primusová.
Výstava v Královském letohrádku na Pražském hradě je výběrem z jeho klíčových děl – figurují v něm některé z realizací z velkých státních i soukromých sbírek, ale také nová tvorba z posledních let, v níž se Pištěk živě navrací k některým tématům. V působivém prostředí Královského letohrádku se tak odvíjí příběh malířovy tvorby počínaje rokem 1988 až po současnost.
Výstava Internality ve SPOT Gallery představuje deset českých a slovenských umělců a umělkyň, kteří prostřednictvím malby, kresby, objektu či dalších médií zkoumají osobní témata identity, těla, vztahů a paměti. Otevřeno St - Pá: 14:00-18:00, So 14:00-18:00.
SRDCE ŽIRAFY V ZAJETÍ JE O DVANÁCT KILO LEHČÍ
18:00 Pro všechny nadšence superrychlých kol, vůně bezinu a oleje i poctivé soutěžní řevnivosti uvádíme v jednom dni dva sportovní megabijáky z okruhů F1 - Howardův snímek Rivalové a zbrusu nový počin F1 s Bradem Pittem v hlavní roli.
11. 6., 14. 6., 15. 6., 18. 6., 21. 6., 25. 6. a 29. 6. vždy od 18 hodin- Připravili jsme pro vás speciální večerní komentované prohlídky Winternitzovy vily. Zažijte neopakovatelnou podvečerní atmosféru skvostu od Adolfa Loose, kterou naši zkušení průvodci obohatí vyprávěním o pohnutém osudu rodiny, jenž k vile neodmyslitelně patří. Zážitek můžete na závěr umocnit sklenkou prosecca na terase a vychutnat si tak atmosféru první republiky do posledního doušku.
21:30 Jeden z nejslibnějších tvůrců současné dánské filmové generace režisér Gustav Möller ve svém celovečerním debutu dokázal, že pro napínavou atmosféru stačí málo. Konkrétně jeden policista a jedno tísňové volání. Asger Holm má službu na tísňové lince, když mu zavolá unesená žena. Hovor je náhle přerušen a nastává závod s časem o její záchranu. Film byl mj. oceněn na filmovém festivalu Sundance Cenou diváků za nejlepší zahraniční film. Snímek vybral divadelní dramaturg Matěj Samec, který sice film viděl už dávno, zápletku si už nepamatuje, ale zvláštní napětí v něm zůstalo.
14:00 Cizí jazyk 16:30 Kočičí odysea 18:30 F1 (v rámci pravidelného cyklu Mentální hygiena Aleše Stuchlého + Q&A Šárka Jelínek Gmiterková)
20h
17:00 Workshop s Martinou Nappi Bursík se věnuje propojení designu, průmyslu a udržitelnosti v kontextu budování značek.
22:00 - eclectic mix v podání rezidentního Dje za barem
19:00 - Historicky první divadelní, scénické, taneční a loutkové zpracování národního pokladu
21 h - JAZZBIT / Mladí ladí jazz 2025 (young jazz)
19:00 (De)komponovaný večer k jubileu dožitých 40. narozenin divadelního fanboye Martina Macháčka. Autor ve spolupráci se Studiem Hrdinů představí fragment svojí novinky, v níž úročí bezmála dvě desetiletí mezi divadelními festivaly a kuloáry. Účinkují spojenci, kolegium přátel a pohledový beton.
19h
15:45 Céčko: Dívka s jehlicí 16:30 Lilo & Stitch 17:00 Elio 18:10 Céčko: Až na věky 18:40 Moudrost štěstí / Wisdom of Happiness (English friendly) 19:00 Fénické spiknutí / The Phoenician Scheme (English friendly) 20:15 Céčko: Substance (English friendly) 20:30 Předpremiéra: F1 21:00 Konkláve / Conclave (English friendly)
18:00 Amala Dianor nemá nic raději než míchání stylů a především lidí. Umění francouzsko-senegalského choreografa vždy překračuje hranice, pátrá v myšlenkách jiných národů, jiných tanců, jiných forem. V Level UP spojuje jedenáct mladých klubových virtuózů z celého světa do souboru plného brilantní energie. Cesta nejnovějšími variacemi pouličního tance z Indie, Koreje, Jižní Afriky, Francie nebo USA se stává taneční utopií nového světa, kde breakdance je odpovědí na pohyb paží z indického kathaku, kde neustále vzniká něco nového předáváním, vstřebáváním a vývojem. Rafinované rytmy a syrová energie se spojují v bujaré radosti z tance s hudbou Awira Leona.