Museum Montanelli se na několik měsíců proměňuje v magický kabinet kuriozit uměleckých pokladů několika staletí ze soukromé sbírky Patrika Šimona. V srdci Malé Strany se odehrává hostina pro všechny smysly. Uměleckou výjimečnost totiž reprezentují špičkové artefakty z časů gotiky, renesance, manýrismu a baroka nazírané přes spiritualitu a rozmanité formy vzájemných dialogů a interakcí. Těžiště výstavy spočívá v předvedení evropských malířských a sochařských pokladů od 14. do 18. století. Vzácné gotické sochy povedou dialog s mimořádnými artefakty – uměním starého Peru, západní Papuy, ale i Mexika, Afriky a solitérními ukázkami prehistorické, antické a keltské kultury. Nebudou chybět ani intervence ze současné umělecké scény.
Chvalský zámek zve na výstavu Fimfárum Jana Wericha, konanou u příležitosti 120.výročí jeho narození. V expozici uvidíte loutky a nejkrásnější scény ze všech tří celovečerních filmů Fimfárum, které byly natočeny v letech 2002, 2006 a 2011. Pro děti je pak ve sklepení zámku připravena velká Pohádková herna a malé kino, kde se po celou dobu výstavy promítá film Fimfárum Jana Wericha z r. 2002.
Výstava V temnotách Kateřiny Simerové představuje monumentální velkoformátové snímky zvířat, často hledících přímo do čočky fotopasti, které jsou sugestivním svědectvím o nočním životě našich souputníků a jejich žhnoucí pohledy evokují původní označení očí vysoké zvěře – světla. Archetypální dojem ze zvířecích portrétů se střídá s dynamickou klipovitostí a street-artovou estetikou záběrů tanečníků a postav v maskách. Jako by se v jednom magickém prostoru setkávaly staré rituály lovců s moderní mytologií a nočními můrami velkoměsta. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Umělec Jaroslav Kučera, zakladatel designové značky KOW, představí svůj konceptuální šperkařský projekt Křížový řez ve specifické kontrastní instalaci. Součástí galerijní prezentace bude jak nejnovější kolekce broží Cross Section, tak i starší práce, a sice světelná kolekce Clouds. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Výstava s tajemným názvem Viscum album prezentuje práce Anežky Hoškové, etablované české umělkyně a průkopnice návratu romantických a emotivních tendencí do současného umění v Čechách. Její kresby, malby, vitráže a performativní instalace ji tematicky spojují s mezinárodním proudem mystické, asociativní tvorby a postinternetové estetiky. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Český filmař a autor animovaných filmů Pavel Koutský na výstavě Čáry a názory s humorným nadhledem přiblíží své roční ohlédnutí. Prostřednictvím brilantních kreslených glos – grotesek se zamýšlí nad stavem světa, který nás bezprostředně obklopuje. Součástí výstavy budou také projekce jeho filmů a díla s těmito filmy spojená. Kurátory výstavy jsou Jiří Kubíček a Veronika Marešová (GASK).
Výstava konfrontující volnou malířskou tvorbu Pavla Reisenauera (1961-2024) s jeho satirickými kresbami pro týdeník Respekt, se kterým spolupracoval od začátku 90. let. Výstava byla dohod-nuta ještě za života umělce, v průběhu příprav se bohužel změnila v posmrtnou retrospektivu.
Výstava s názvem Drátovat, flikovat! odvypráví neobyčejný příběh drátenického řemesla. Drátenictví vzniklo před více než třemi sty lety v chudých horských oblastech severního Slovenska a odtud se následně šířilo nejen po Evropě, ale i do Ameriky. Jedná se o specifický slovenský kulturní fenomén, jehož význam byl v roce 2019 oceněn zápisem na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Na výstavě uvidíte exponáty, které ilustrují rozmanitost a význam drátenického řemesla.
Výstava Ti, kteří raději kopřivy zahajuje výstavní plán galerie arto.to na rok 2025 nazvaný Stopy místa. Téma pro rok 2025 reflektuje vliv vnějšího prostředí na naše životy, prolínání a vrstvení žitých zkušeností a jejich další proměnu v čase. Osobní zkušenost zastoupených umělkyň problematizuje vlivný fenomén japonerie. Estetický rozměr japonerií byl pro různá období a epochy výtvarného umění podstatný a zásadní, ale současně byl často hlavně formální. Pro vybrané autorky je součástí životní trajektorie, rozměrem životní a umělecké zkušenosti vymezené vztahovostí na jedné straně a pohroužením, ztišením a kontemplací na straně druhé.
Juliana Höschlová, Pavel Jestřáb, Martin Kochan, Martin Kubica, Tereza Samková, Jiří Šigut, Šárka Zahálková a Martin Zetová se v Galerii Kurzor stávají lesními chodci. Namísto přímé, předem vytyčené cesty volí bloudění a pochyby, jakožto nezbytný předpoklad nepředpojaté mysli.
Juliana Höschlová, Pavel Jestřáb, Martin Kochan, Martin Kubica, Tereza Samková, Jiří Šigut, Šárka Zahálková a Martin Zetová se v Galerii Kurzor stávají lesními chodci. Namísto přímé, předem vytyčené cesty volí bloudění a pochyby, jakožto nezbytný předpoklad nepředpojaté mysli.
Objevujte, žasněte, bořte, budujte, hrajte si. Od 14. března 2025 na interaktivní výstavě JÁ město, která vám představí město tak, jak jej neznáte. I když je výstava určená hlavně dětem, okouzlí i dospělé. Chcete zažít město jinak? Jedno takové na vás čeká v zámeckém areálu muzea. Vstupte s námi do města mnoha perspektiv, skrytých významů i výzev k objevování. Nemusíte cestovat prstem po mapě ani objíždět turistické cíle, abyste zakusili radost z objevování nových souvislostí. JÁ město vás zve prožít několik rozličných příběhů a čeká i na ten váš.
Hravost není infantilita, ale racionálně vystavěný a poťouchlý atak předdefinovaných kánonů umělecké praxe. Tu po celou dobu Štědrého působení na výtvarné scéně určují konceptualizmus, abstrakce, minimalistické tendence a na druhé stráně návraty k přírodě.
Výstava malíře a poděbradského rodáka Oldřicha Kerharta (1895–1947) připomíná 130. výročí jeho narození. Ačkoliv jméno Oldřich Kerhart dnes nepatří k frekventovaným jménům české moderny, jeho dílo bylo od dvacátých do čtyřicátých let dvacátého století neodmyslitelnou součástí výtvarného dění, a to zejména ve spojitosti s významnou činností Umělecké besedy, jejímž starostou byl Kerhart v letech 1942–1946. Kurátorem výstavy je vedoucí kurátor GASK Richard Drury.
Pavel Dušek (*1992) je umělcem, jehož tvorba se pohybuje na pomezí malby, instalace a intervence do veřejného prostoru. Výstava GEKOCHT tematizuje vztah mezi formou a procesem vzniku díla, přičemž ironicky odkazuje na metodiku jeho tvorby – odlévání do forem, které evokuje převařené, znovu zpracované materiály. Název, odvozený z německého slova pro „vařené“, tak slouží jako metafora pro opakovanou transformaci a reinterpretaci obrazových a materiálových prvků v jeho tvorbě. Výstavu můžete navštívit do 19. 6. 2025 v Galerii C12 v Hrzánské pasáži v Celetné 12, Praha 1.
Kolejová doprava zažívá všude ve světě renesanci – stává se udržitelnější a efektivnější formou městského, regionálního i mezinárodního cestování. Výstava Praha zítra? Propojené město ukazuje, že ani Praha nezůstává pozadu. Do roku 2050 zde přibudou desítky kilometrů nových tratí a tunelů, které zásadně změní cestování po městě i jeho napojení na republiku a Evropu. Nová výstava Praha zítra? Propojené město je k vidění do 26. října 2025 v Centru architektury a městského plánování (CAMP).
Výstava Enter the Room se věnuje vlivu herního prostředí a storytellingu na tvůrčí přístupy nastupující generace, jednotlivců i herních kolektivů. Hry dnes nejsou jen zábavou, ale i jazykem, kulturou a významnou součástí umění. Jejich narativní principy a mechanismy otevírají nové způsoby, jimiž lze přemýšlet o prostoru, čase či interakci, pomáhají nám imaginovat budoucnost a narušují naše ustálené chápání světa.
Výstava nejnovější tvorby oceňovaného česko-britského umělce Hynka Martince.
Rozsáhlá retrospektivní přehlídka díla Františka Mertla, který tvoří pod uměleckým jménem FRANTA. V Jízdárně Pražského hradu je do poloviny června k vidění průřez jeho tvorbou od roku 1954, která se zaměřuje na odsouzení násilí a války. Kurátorem je Rado Ištok z Národní galerie Praha.
Výstava vychází z teze, že lidská kreativita nemá žádné hranice a nic ji nedokáže nahradit. Projekty vystavujících a makerů představují nejen kreativní výstupy minulých generací, ale především otevírají téma současné lidské kreativity, která využívá moderní technologie, nové materiály a umělou inteligenci. Výstava vznikla ve spolupráci s Maker Faire.
Obrazy Jana Vytisky, které tvoří výstavu Zjevení, jsou uzavřeným cyklem děl, jenž vznikal v posledních dvou letech. Jednotlivá díla byla inspirována poslední knihou Nového zákona, Zjevením svatého Jana (Apokalypsa). Tento text je připisován Janu z Patmu a patří mezi klíčové biblické dokumenty. Již od středověku také patřil mezi nevýraznější inspirační zdroje dobového výtvarného umění. Text nabízí množství silných a výrazných motivů, které inspirovaly řadu umělců. Příkladů je nepřeberně, od pozdního středověku (Dirk Bouts), renesance (Pieter Brueghel starší.), baroka (Peter Paul Rubens) až po umění 19. století (John Martin). Výjimečné místo má v tomto kontextu cyklus akvarelových vizionářských kreseb od Williama Blakea, které autor vytvořil mezi léty 1805 a 1810. Od té doby se toto téma objevovalo ve výtvarném umění stále méně a série obrazů Jana Vytisky tak dnes tvoří výjimečný a osobitý příspěvek do téměř přerušené tradice. Pro znalce Vytiskova díla není zobrazovaná tématika Zjevení překvapivá, jeho zájem o vypjaté a vyostřené motivy je dlouhodobý. Přímé odkazy k Apokalypse se opět skrývají v detailech, v nenásilných náznacích, které ale většina diváků přehlédne. Základní forma totiž zůstává stejná, větší formáty většinou orientované horizontálně. Vytiska pokračuje ve svém „olejovém“ období, oleje na plátnech převažovaly již na nedávné výstavě Rituál prokletých srdcí (2023) v Centru současného umění DOX. V nových obrazech je cítit ještě větší jistota, jsou zářivější, Vytiska stále objevuje nové možnosti, které tato technika přináší. Vyniká tak zejména nepřeberné množství již zmíněných důležitých detailů. I v této sérii jsme svědky rituálů, které se odehrávají v pro autora typických kulisách roubenek či horských masivů. Tyto odkazy k folklóru, stejně jako vytékající oko a reference k hororovému naturalismu jsou pro autora typické. Na obrazech se objevují téměř výhradně dívky, nebojácné (spíše melancholické) hrdinky, které otevřeně stojí proti samotnému zlu. Často jsou také oblečeny do šatů, které jsou pro folklór netypické a působí vlastně nepatřičně. Vyvrcholením je pak monumentální diptych, ve kterém Vytiska použité motivy a témata syntetizuje do dvou velkých formátů, kde jsou spojeny ráj a peklo, dobro a zlo, krása a ošklivost, odlišnost a stejnost, štěstí a smutek, život a smrt.
The Horned Ones / Rohatí je výstava Moniky Kováčové a Adriána Krišky, která propojuje materiální praktiky kovářství a textilní tvorby za účelem zkoumání identity.
Výstava malířky Beata Kurucz, která čerpala inspiraci z mystického místa v lese, kde vyrůstala. Východiska tvorby hledá v paradoxech, přítomnosti metafyzice a bizarnosti, ale i v osobní mytologii zasazené do kontextu formálních kontrastů.
Dominik Adamec přichází s cyklem The End of Pyramids, tvořeným extravagantními sochami-urnami, které reflektují lidskou touhu po nesmrtelnosti a vnímání smrti v současnosti. Výstavu doplňuje kniha zkoumající hlubší souvislosti tohoto tématu a série tetovacích předloh jako memento mori. Prostřednictvím různých médií autor komentuje konzumerismus, pomíjivost existence a naši odpovědnost v době, kdy se smrti stále více vyhýbáme.
Třetí pokračování vzdělávací výstavy Úhel pohledu hledá rovnováhu mezi světem organickým a technickým.
Sólová výstava Petry Navrátilové představuje koláže vytvořené z historických fragmentů, které autorka zasazuje do nových poetických souvislostí. Význam použitých předmětů, které již dosloužily svému účelu a byly odsouzeny k likvidaci jako odpad, ustupuje do pozadí. Vystavené dva cykly – Bílé a Černé schránky – otevírají nové interpretace a vizuální dialogy. Jako post scriptum, tedy dodatek k dávno uzavřenému příběhu, nabývají tyto objekty nového smyslu a pokračují v komunikaci i za hranicí své původní funkce. Kurátorkou výstavy je Veronika Přikrylová. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Skupinová výstava Around the Clock: The Factory Effect pod kurátorským vedením Anežky Jabůrkové zkoumá, jak pracoviště zanechává stopy i dlouho po skončení pracovní doby. Industriální prostor bývalé továrny Pragovka slouží nejen jako pouhá kulisa výstavy, ale také jako prostorové východisko pro zkoumání dopadů průmyslových pracovišť na naše těla a životní prostředí. Umělecká díla Any de Almeidy, Poliny Davydenko, Sáro Gottstein, Martinse Kohouta, Jeleny Micić, Alicji Rogalské, Kateřiny Šedé, Forensic Architecture a Anny Witt obdobné úvahy podněcují. Každé z děl přitom působí jako prizma, které složitou problematiku láme jako paprsek světla a odráží konkrétními směry. V konečném důsledku se výstava snaží vyprovokovat kritické uvědomění toho, jak naše každodenní jednání utváří ekosystémy, jež obýváme. Zároveň chce inspirovat diváky k tomu, aby nezůstávali pasivními pozorovateli dějin a uvědomili si vlastní úlohu aktivních účastníků na utváření změn. Díky různorodým přístupům zúčastněných umělkyň a umělců je zřejmé, že každý z nás má potenciál se podílet na proměně světa kolem nás. Kurátorem výstavy je Jan Kudrna. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18
Sólová výstava Vladimíry Večeřové se pouští do konceptu prázdna jako filozofického termínu, který propojuje s hlubokým nasloucháním sebe sama, v tichosti. Prázdno autorka nevnímá jako absenci a negativní moment, ba naopak jde o prostor naprosté otevřenosti a klidu, kde se zvuk a ticho potkávají v dynamickém vztahu. Právě šelest bambusu, hluboké naslouchání je aktivní složkou, jenž v galerii může být místem, které umožňuje rezonanci zvuků a myšlenek. Šelest jako meditativní zvukový podnět ilustruje, jak může příroda zprostředkovat naše hlubší spojení se sebou či našim vědomím a uvědoměním si prostoru, hmoty, zvuku. Když se totiž utišíme, můžeme znovu najít ztracenou komunikaci se světem. Kurátorkou výstavy je Tea Záchová. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Miloš Cvach (*1945) je český sochař a grafik, který žije ve Francii. Vytváří rozměrné dřevěné reliéfy lapidárních tvarů a zářivých barev, které současně odkazují k minimalistickému sochařství i modernis-tické krajinomalbě. Jeho sochy na výstavě doprovodí velkoformátové obrazy jeho manželky Sophie Curtil (*1949). Miloši Cvachovi bude v době konání výstavy 10. 5. osmdesát let.
Výstava tří významných umělkyň českých umělkyň Veroniky Bromové, Markéty Othové a Kateřiny Vincourové. Záměrem výstavy je přivést po delší době opět do společného prostoru 3 umělecké projevy, které v devadesátých letech na mnoha skupinových i samostatných výstavách iniciovaly nový výtvarný názor na vizuální povahu naší současnosti. Kurátory výstavy jsou Adriana Primusová (GASK) a Daniel Vojtěch.
Výstava Kate, For You mapuje dlouholetou spolupráci Marie Tomanové s protagonistkou Kate, jejíž portréty zachycují různé etapy jejího života od roku 2017 až do současnosti. Projekt reflektuje nejen vizuální transformaci, ale i intimní příběh osobní identity a mezilidských vztahů. Tento časosběrný přístup k portrétu přináší nuance identity v čase a umělkyně tento proces dále rozšiřuje prostřednictvím videa a instalace.
Výstava Systém Rathouský představuje průřez celoživotní tvorbou typografa a grafického designéra Jiřího Rathouského, od jehož narození uplynulo 20. dubna 2024 sto let. Rathouský je neodmyslitelně spojen s nadčasovým designem orientačního systému pražského metra, který obdivují jeho uživatelé napříč generacemi. Výstavní expozice je rozdělena do tematických celků podle oborů, v nichž autor vytvořil svá vrcholná díla.
Úkolová stezka, která seznámí děti s historií jatek.
Výstava mapuje 130 let bývalých městských jatek a vzpomínky na ně.
Česko-americké umělecké duo Kristýna a Marek Milde dlouhodobě zkoumá různé formy každodenní reality, aby upozornili na komplexní vztahy mezi lidmi a životním prostředím. Výstava Volání lesa představuje dynamický výběr nových, dlouhodobých i starších projektů zaměřených na dichotomii přírody a kultury. Vystavená díla spojuje originální umělecký jazyk využívající médium sochy, instalace, animace a koláže, který Mildeovi rozvíjejí již více než deset let.
Sklo v podání Kateřiny Handlové překračuje své hranice. Přináší nové motivy, postupy, přidané materiály, staví archetypální tvary nebo funkční objekty do nečekaných vztahových struktur, vtahuje do designu umělecký obsah. Vázy, svítidla, zrcadla zpřítomňují cosi z původní moudrosti, z tradice, k nimž se Kateřina Handlová obrací, z nichž se vědomě či nevědomě snaží cosi zachytit jako klíč k porozumění světu i sobě. Z takové zkušenosti, v níž se prolíná ženská citlivost, vztahovost a tělesnost, mizení i setrvávání pak může vzejít cenný vzkaz. A ten se nám snaží Kateřina Handlová předat.
Soboty 11:00, 13:00 a 16:00 - Účastníci si budou moci přijít vychutnat typickou Loosovu architekturu a jeho pojetí Raumplanu s komentářem zkušených průvodců. Dozví se mnohé oficiální i soukromé informace o pohnutém osudu rodiny ale i vily, která však znovu ožila, a dnes zde je možné navštívit též řadu kulturních akcí. Navíc se skleničkou prosseca.
Výstava výrazné osobnosti současné výtvarné scény, která se v roce 2024 stala druhou laureátkou Ceny Medy Mládkové. Výstava Čekání v prostorách tzv. konírny představí výběr z její nejnovější tvor-by. Půjde o první autorčinu větší výstavu po devíti letech.
První výstava uskupení 24 to 1 Pictures, které je volným spolkem sdružujícím nejrůznější profese filmového průmyslu za účelem presentace a prodeje jejich fotografií. Výstava presentuje tvorbu dvou kamarádů a spolupracovníků, kameramana Asena Šopovova a producenta, režiséra a kameramana Martina Froydy.
Petr Ptáček v tvorbě využívá malbu, kresbu a uměleckou grafiku. Maluje akvarelem a olejem, v grafice užívá hlavně techniku litografie, kterou vznikají grafické listy, ale také desítky ex libris a novoročenek. Vedle volných kreseb a maleb realizoval knižní ilustrace, užitou malbu a grafiku, včetně návrhů na poštovní známky. V grafických listech a malbě ztvárňuje magický svět techniky a lidí. Od roku 1991 žije a pracuje v Praze.
V době, kterou někdo označuje „příliš pozdním kapitalismem“, jsme zahrnováni přísliby nerušených zážitků – očekáváme hladký tok informací, nepřetržitou konzumpci a nekonečně se rozšiřující horizont technologického pokroku. Namísto ladného pohybu vpřed se však často cítíme být spíš uvízlí na místě, lapeni v absurdních smyčkách. bottom’s just another floor zkoumá tento znepokojivý stav: takřka halucinatorní „zásek“, který dře o lesklý povrch, jenž nám předkládají technokratičtí oligarchové, a nechává nás stát opařené uprostřed bludiště.
Výstava autorského dua Jakub Hájek a František Hanousek v Galerii Kostka představí site specific instalaci navazující na jejich dosavadní společné projekty, ať už v podobě architektonického pojetí kolektivních výstav či vlastních objektů a kreseb. Tvorba Hájka s Hanouskem je charakteristická obsesivně detailním zpracováním použitých materiálů – zejména dřeva, náročně splétaných drátů či do rozsáhlých potrubních či jiných struktur slepovaných tetrapaků – z nichž vytvářejí inspiračně mnohovrstevnatá, hybridizovaná a až absurdně propracovaná díla, jejichž funkce je však divákovi ve všech zahlcujících vrstvách provizornosti a kulisovosti často skrytá.
Honza Průša je hudební publicista a fotograf. V posledních asi pěti letech začal v rámci autoarteterapie malovat. Následně přešel na akryl a plátno, aby zachytil obrazy, které vznikají v jeho hlavě při poslechu jeho oblíbených skladeb. Právě na obrazech inspirovaných těmito písněmi je postavená výstava "Ještě jsme tady jenom jednou", jejíž jméno je složeninou z textů písní Martina Kyšperského a Ivana Hlase. Mimo ztvárnění jejich písní se tu objeví Honzova představa o skladbách Nicka Cavea, PJ Harvey, Natalie Kocab, Jakuba Königa, Lenky Dusilové, Karla Kryla a dalších.
Promovaný geolog Pavel Jasanský (1938–2021) fotografoval již během studií na přelomu 50. a 60. let. Ve své volné tvorbě se Pavel Jasanský již od cyklu Paristory (1967–1976) profiloval jako fotograf s výjimečnou empatií a postřehem. Ten uplatnil i ve volné dokumentární fotografii, dlouhodobě zobrazující emotivně vypjaté mikrosvěty ústavů a nemocnic, hřbitovů i masopustů. Jasanský završil svou dokumentární tvorbu rozsáhlým cyklem Nová krajina, noví obyvatelé (1985–1990), který bychom mohli označit jako „subjektivní dokument“, ukazující mimoděk stadium „zahnívajícího socialismu”, často pomocí citací absurdních civilizačních a mediálních přízraků.
Nevnímat barvy jen očima. Chtít si je osahat, ochutnat, nechat se jimi pohltit. I k tomu na své první společné výstavě Anywhere between Black and White vybízejí dva renomovaní vizuální umělci: slovenský, v Čechách neobjevený méně známý mistr velkoformátové abstrakce, Martin Moflár a tuzemský expert na rytmus a prostor v obraze Filip Švehla. V proskleném prostoru Artia se jejich monumentální plátna a vysoko zavěšené koláže z fólií setkávají v unikátní instalaci, ve které do hry vstupuje i sluneční svit. Barva je dominantní kvalitou, skrze kterou automaticky vnímáme a posuzujeme svět. Svou vlastní barevnou škálu má i zvuk a odstíny pronikly i do jazyka, když říkáme „přiznej barvu“ nebo „není to tak černobílé“. Otázka barvy navíc přirozeně postupně sílí i v současném vizuálním umění a inspirovala i výstavu Martina Moflára a Filipa Švehly, kterou oba autoři připravili na míru tohoto nevšedního prostoru. Jde o největší vizuální prezentaci v rámci letošní dramaturgie Artia s názvem Linie inovace. Ta divákům přináší progresivní formy tvorby a s novou výstavou i příležitost zakusit rozmanité způsoby, jimiž barvy fungují v prostoru a jimiž ovlivňují vnímání. Výstava v Artiu by KKCG je přístupná od pondělí do pátku od 8 do 21 hodin, o víkendech pak od 9 do 21 hodin.
Zaměstnaný člověk tráví v práci nejčastěji osm hodin denně, pět dní v týdnu. Někteří z nás se živí činností, která je naplňuje, a ztotožňuje s ní svou identitu, jiní pracují, aby si zajistili takový příjem, který jim pokryje náklady na živobytí a umožní uspokojivě trávit volné chvíle. Podobně jako dělník u pásu, městská společnost živící se kancelářskou prací se dostává do situace, kdy je její práce jen jedním stupněm v rámci „výrobního“ procesu. Již od období industrializace řeší společnost problémy spojené s potřebou regenerace zaměstnance, tak aby si nejen odpočinul, ale také uspokojil své potřeby sociální a kulturní nebo se věnoval fyzické aktivitě. Kdo si ale může dovolit volný čas uspokojivě trávit, když se i trávení volného času stává tržní komoditou – časem spotřebovávání služeb. Umíme trávit volný čas zahálkou? Nebo jsme i ve volném čase motivováni výkonem – něco vyrobit, něco se naučit, stihnout toho co nejvíce, nakoupit, jít cvičit, abychom byli krásní a zdraví. Výstava Palác (volného) času se zaměří na téma trávení volného času v kontextu barokního paláce, který v době svého vzniku fungoval jako letohrádek, letní sídlo, jehož salónky, zahrady, lovecká obora a vinice nabízely jeho majitelům různorodé příležitosti k prožití volných chvil. Kontrasty, které by výstava ráda podtrhla, jsou dány povahou stavby Zámku Troja a jeho zahrad. Kdo si ovšem může dovolit trávit volný čas dnes, a kdo si jej může dovolit trávit uspokojivě, co jsou dnešní trendy trávení volného času? Trávíme ho odpočinkem, nebo jsme všichni stále vedeni k výkonu i během chvílí, které nejsou určeny k činnostem zabezpečujícím naše živobytí?
Tono Stano (24. 3. 1960, Slovensko; žije v Praze) patří mezi nejznámější fotografy působící na území střední Evropy s širokými vazbami po celém světě. Vypracoval si charakteristický rukopis, vycházející z inscenované fotografie, nicméně v jeho práci najdeme i velmi klasické přístupy, jako je portrét či fotografie a instalace v krajině, popřípadě velmi experimentální série či konceptuální fotografie. Je propojen se současným vizuálním uměním, což ho inspiruje k novým formám uměleckého projevu. Tvorba Tona Stana je velmi rozsáhlá – retrospektivní výstava v prostorách Městské knihovny představí jak práce vzniklé na střední škole, které jsou překvapivé svou otevřeností, invencí a smyslem pro filmové vidění, tak aktuální tvorbu: důmyslné portréty či práce kombinující malbu a fotografické postupy. Výstavu připravujeme přímo s autorem, máme možnost zkoumat jeho archiv, vybírat práce, které nevystavil, nahlížet na jeho tvorbu z nových perspektiv. Vedle volné tvorby představíme i tvorbu pro veřejné subjekty či události: Stano například dlouhodobě spolupracuje s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, pro který vytvořil rozsáhlou sérii portrétů světových osobností filmu a navrhl i hlavní cenu Křišťálový globus (2001).
Výstava V poušti Marka Boguszaka vás zve do světa písečných dun a nadčasové krásy. Prožijte krajinu jinýma očima – jako prostor ticha, harmonie a imaginace.
Po dlouhé tvůrčí odmlce přichází legendární umělec KW s novou kolekcí a speciální instalací pro prostor HYB4 Galerie. Tato výstava je intimní zpovědí Igora Korpaczewského, která nabídne návštěvníkům jedinečnou příležitost setkat se s jeho aktuální tvorbou a osobností. Po retrospektivní výstavě v Oblastní galerii v Chebu je to první příležitost vidět jeho díla v hlavním městě. KW v Kampusu Hybernská se stává výjimečnou událostí na kulturní mapě Prahy, která umožňuje nahlédnout do aktuální energie a vývoje jeho umělecké praxe.
Výstava nejnovějších děl Viktora Pivovarova, v nichž autor s nadhledem a humorem ukazuje, skrze jaká utrpení se často rodí umělecká díla a jak to dopadne, když člověka ovládne chamtivost, nenávist a zloba.
Zveme vás na výstavu Kitsch lover Barbory Balgové, která právě probíhá ve Vnitroblocku. Autorka zde oslavuje kýč jako autentický a ironický jazyk bez autocenzury, s humorem a nadhledem. Přijďte objevit, jak může nevkus získat nový význam. Výstavu je možné si prohlédnout po celý měsíc. Těšíme se na vás!
Zahájení výstavy Sdílení_Máš umělecké střevo?, která představuje výběr toho nejlepšího z 16. ročníku přehlídky uměleckých projektů studentů středních škol z celé České republiky.
Nepřízeň osudu je prvním krokem k pravdě. Média za sebou mají velké selhání. Obrazy a sochy. Pack of Lies je společnou výstavou Tomáše Roubala a Vladimíra Skrepla.
Mlčící jaro se skrze umělecká díla zabývá vztahem člověka k přírodě v období přibližně od 30. let do začátku normalizace. Projekt se zaměřuje na hledání organického abstraktního tvaru v sochařských dílech, které se poprvé objevilo zejména v surrealismu před druhou světovou válkou a poté v plastice šedesátých let. Svůj název si propůjčuje z vlivné knihy Rachel Carson, jež poprvé popsala důsledky používání pesticidů na životní prostředí.
With beating hearts we wake up Anežka Hošková je umělkyně, která jako jedna z prvních přinesla do českého prostředí povědomí o mezinárodním proudu tzv. emo-romantické malby. V její tvorbě se spojuje silný emocionální náboj a zájem o oblast spirituality a mystiky s vlivem vizuality alternativních hudebních subkultur. Obrat k subjektu, k niternému prožitku i k tajemným oblastem, které přesahují racionální chápání, se v době mnohačetných krizí stal jednou z relevantních možností, jak v sobě můžeme probouzet větší vnímavost a citlivost ke druhým bytostem i k celému světu. V tvorbě Anežky Hoškové se tak skrze introspekci přirozeně dostáváme k aktuálním otázkám globálního světa včetně klimatické změny, feminismu či krize identity a mezilidských vztahů. Svoboda vyjádření, hravost, intuice i podnětnost tvůrčích asociací se v její tvorbě propojují s představami starých kosmologií. K metafoře sepětí se světem na nejhlubší úrovni primordiálních sil nás nevede jen tekutá povaha jejích převážně akvarelových maleb, ale také kresebně vymezené tvary symbolů a ornamentů, které v posledních letech začala formovat i v jiných materiálech. Vedle skleněných vitráží nově experimentuje i s trojrozměrnými objekty ze skla, které nyní poprvé představuje ve větším rozsahu. „Neboť být je především probudit se a probouzíme se ve chvíli, kdy si uvědomujeme nějaký mimořádný pocit. Jedinec není úhrnem svých obvyklých pocitů, ale úhrnem pocitů zvláštních. Tak se v nás rodí ona důvěrně známá tajemství, jež na sebe berou podobu vzácných symbolů. To v blízkosti vody a jejích květin jsem nejlépe pochopil, že snění je jakýsi emanující svět, vonný dech, jenž prostřednictvím snícího vane z věcí.“ (Gaston Bachelard, Voda a sny. Esej o obraznosti hmoty)
21 h - Michal Pavlíček a Trio (fusion – ambient rock)
19:00 V české literatuře se objevuje queer autorstvo napříč generacemi. Objevíme spolu známé, méně známé a možná i úplně neznámé spisovatelstvo.
16:00 Komunitní akce na podporu mladých Romek, neromek, Romů a neromů, kteří se chtějí učit a zdokonalovat v romštině
Prožijte ojedinělý jarní podvečer se slavnými muzikálovými melodiemi v podání Hudby Hradní stráže. Zveme Vás na koncert s podtitulem Na Broadwayi, který se uskuteční pod širým nebem v romantickém prostředí Královských zahrad před Královským letohrádkem. Vstup je zdarma.
19:00 László Tóth (Adrien Brody) býval architektem evropského věhlasu, než z něj v koncentračním táboře kvůli jeho židovskému původu udělali pouhé číslo a čekatele na smrt. Válku se mu podařilo přežít, hned po ní ale raněnou Evropu opustil, aby zapomněl. Stejně jako mnozí jiní, i on se pokusil o restart ve stínu sochy Svobody, jenže zjistil, že pověst výjimečného architekta zůstala doma v Budapešti a že příslovečný Americký sen není garantován pro každého. Ve spolupráci s Akademickou farností Praha uvádí Lukáš Jirsa.
19:00, Punch a Judy - Judy vyzívá Punche, aby hlídal jejich uřvané dítě. Punch vše vyřeší po svém. Stejně tak, jako se následně vypořádá s Judy a dalšími postavami. Ovšem když nakonec přijde smrt, jde do tuhého. Jak to dopadne? Kdo ví. Kdo přijde, neprohloupí a bude déle živ. Automat na filmy - Buchty a loutky uvedou do pohybu svůj jedinečný Automat na filmy! Vy zadáte název filmu, který byste rádi viděli, a on vám jej vzápětí přehraje. Neexistuje film, který by Automat neměl v archivu. Totální improvizační nasazení diváků i aktérů. Nevhodné pro děti do 12 let.
19:00, Jedno z nejpůsobivějších Ibsenových dramat Divoká kachna, které tematizuje životní protiklad lži a pravdy a zamýšlí se nad lidskou malostí. Je třeba usilovat o život v pravdě za každou cenu? Co se stane, když připravíte průměrného člověka o životní lež a tím i zároveň o štěstí. Hraje se o nejvíce – o šťastné dětství dospívající dívky Hedviky. O její milovanou divokou kachnu.
19:30 -z pásma koncertů kurátorovaných Helenou Konvalinovou: trio hrající vlastní improvizační koncepty propojující rytmickou hudbu minimalismu s ambientními plochami.
Umělecký prostor Artium by KKCG pořádá ve středu 21. května od 19hod závěrečný koncert jarní série Nečekaných hudebních příběhů. Jedinečný večer bude patřit slovenské zpěvačce, skladatelce a hudební producentce Katarzii. Devízou Katariny Kubošiové, písničkářky narozené v Nitře, je umění reagovat na společenská témata a také kombinovat různé žánry a styly, což nám také ukáže se svým exkluzivním hostem, jehož jméno bude zveřejněno na sociálních sítích před samotným koncertem. Společně s ním vás vtáhne do světa hudby, která překračuje hranice žánrů a propojuje nové proudy s těmi standardními. V rámci jarní série benefičních koncertů vystupují přední čeští a slovenští hudebníci ve zcela nových hudebních uskupeních. Březnový akustický koncert patřil devítinásobné držitelce cen Anděl Lence Dusilové a mladé písničkářce Kvietah. Dubnový koncert patřil Monice Načevě, Michalu Pavlíčkovi a smyčcovému kvartetu Pavla Bořkovce. Výtěžek z prodeje vstupného všech třech koncertů bude věnován ve prospěch projektu Nadace Karel Komárek Family Foundation Piana do škol fandí talentům. Tento stipendijní program je určen mimořádně talentovaným mladým klavíristům a pomáhá jim na jejich cestě k profesionální kariéře.
19:00 Veselo-smutná komedie o tom, jak najít motivaci k životu. Frantík se potýká s mnoha výzvami – od nesnadného vyrovnávání se s handicapem přes posměch spolužáků a nešťastné lásky až po nutnost vypořádat se s popularitou a úspěchem. Sledujeme klíčové momenty jeho života, kdy se v duchu svého hesla “chci a proto umím“ tvrdohlavě snaží vymanit z osudu a prostředí, které mu bylo dáno. To vše na pozadí dějin neklidného dvacátého století.
9:30 MALÁ MOŘSKÁ VÍLA + PES TUTULÁK, 18:00 RODINNÝ TRENAŽÉR
17:30h
10:00 Zaparkujte kočárek v sále a užijte si film, aniž byste museli shánět hlídání! Květnové promítání nás zavede do magického příběhu o dospívání v malém městě na východě Anglie
19:00 - Magie a láska k cirkusovému umění aneb oslava 15 let Cirku La Putyka v režii finského režiséra Maksima Komara.
19:30 - Co vás dokáže udržet při životě, když proti vám stojí celý svět a vy jste ještě dítě?
20:00 Kvintet Talaqpo si za dvanáct let své existence vybudoval specifický zvuk, který se z akustické jazz-world music postupně přetavil v experimentální hypnotický math-rock. Skladby jejich právě připravovaného pátého alba vychází ze syrových terénních nahrávek zpěvů z východoafrických vesnic i z pečlivě vystavěných rytmických struktur. Fragmenty písní v jazyce ugandského kmene Acholi se prolínají se svébytným hudebním jazykem pětičlenné kapely, jejichž background je rozkročen napříč různými žánry a ansámbly. Pianista Vojtěch Procházka (Vertigo, Monika Načeva, Bansal trio), houslista Milan Jakeš (Maomah, Prague Quite Music Collective, Free Balkan Quintet), basista Luan Goncalves (Jungle Debris, Tongu) a bubeník Jan Chalupa (E Converso, JWQ) tvoří skvěle tepající těleso, jemuž dodává kontury hlas Lucie Páchové.
19:30 "Já rozhodně netrpěla. A rodiče si to vybrali." / dokumentární herstory o ženách české protirežimní opozice a jejich dětech, od osmdesátek k dnešku
18:30 SadSvit (20letý hudebník Bohdan Rozvadovskyi), jeden z nejzářivějších představitelů nové ukrajinské hudební scény, ohlásil evropské turné, během kterého se zastaví i v Praze! Hudba SadSvit je jedinečnou směsicí indie, alternativy, post-punku a elektronických prvků, která vytváří zvláštní atmosféru někde mezi melancholií a výbušnou energií. Jeho písně – o mládí, ztrátě, sebepoznání, lásce a naději – si získaly tisíce posluchačů a vybudovaly si silnou fanouškovskou základnu na Ukrajině i v zahraničí. Živá vystoupení nejsou jen koncerty – jsou to hluboce emotivní a do jisté míry terapeutické zážitky, které každému posluchači umožní znovu se spojit sám se sebou prostřednictvím hitů jako „Kaseta“, „Syliety“ a „Molodist“. Nenechte si ujít!
19:30 SYNTAX ERROR - EQUILIBRIUM: Chateau, Fumar Mata!, Syntax Error, TBA
19:30h
19:30 Multiinstrumentalisté Jiří Slavík, Jiří Levíček a bubeník Jakub Tengler. The Survivors se nechávají inspirovat hudbou, která již prošla testem času v domácích vodách i v zemích jako je Brazílie či Ghana a vytvářejí vlastní hudební mix vycházející jak z groovujících rytmů, tak z osobitě přetvořených dětských melodii a nápěvů.
14:00 S láskou, Vaše Hilde 16:30 Moudrost štěstí 19:00 Pink Floyd at Pompeii – MCMLXXII 21:00 Hřísníci
15:50 Paddington v džungli 16:15 Céčko: Ta druhá 17:10 Moudrost štěstí / Wisdom of Happiness (English friendly) 18:00 Operace Black Bag (English friendly) 18:10 Céčko: Queer (English friendly) 18:50 Pink Floyd: Živě v Pompejích / Pink Floyd at Pompeii – MCMLXXII (English friendly) 20:00 Předpremiéra: Mission: Impossible - Poslední zúčtování (English friendly) 20:20 Hříšníci / Sinners (English friendly) 20:45 Céčko: Parthenope
18:00 + 20:00 | Loutková a multimediální inscenace o životě v normalizačním Československu.
20:00 Taneční inscenace polského choreografa Pawla Sakowicze. Pro inscenaci si zvolil období romantismu, tedy období plné vznešených ideií, které racionalitu nahrazují fantazií.
22:00 - eclectic mix v podání rezidentního Dje za barem
19:00 Pár schodů do nebe a jste v patře Újezda, skvělé pivo a k tomu muzika z dovozu – z pražského Žžkova. Trocha jazzu, trocha šramlu, trocha blues. Milé a rozverné, k pivu a tanci lahodné
19h
20h
19h
19:30h
18:00 Další Acid Rhythm proběhne v následně v 21.5.2025 a zavítá na něj velmi výrazná tvář současné pražské elektronické scény - angličanka LuLu, známá pro svou nekonečnou zásobu energie a trancový zvuk s jemným groovem.
20:30 - Site specific projekt z pera projektu JEDL pro Winternitzovu vilu vychází ze vzpomínek vnoučat na jejich milovanou babičku Jenny Winternitzovou. V inscenaci se Jenny po válce vrací na jeden večer do rodinné vily, nyní státní mateřské školky, aby si na zahradě natrhala třešně a našla odpověď na tu nejdůležitější otázku.