Výstava Tereza a Giardino Terezy Brichtové představí malířskou tvorbu mikulovské rodačky, která absolvovala Ateliér konceptuálních a intermediálních tendencí u prof. Adély Matasové na UMPRUM v Praze. Soubor vystavených velkoformátových akvarelů se pojí s devítiměsíčním konceptem, v jehož průběhu autorka vytváří úplně novou zahradu, tak aby splňovala aspekty užitku, trvanlivosti a krásy. Tato zahrada nebude botanická, ale metaforická, pracující se vzpomínkami a symboly. Tereza a Giardino je tak uměleckou paralelou vnitřní krajiny umělkyně. Kurátorkami výstavy jsou Veronika Marešová a Marcela Straková.
Kryštof Netolický reprezentuje mladou brněnskou výtvarnou scénu. Dlouhodobě pracuje na sérii muralů, obrazů a kreseb s výjevy z bláznivého světa plného různých bytostí a zvířat. GASK představí jeho malbu, která vychází z graffiti a komiksu.
Za art-designovou značkou PRASKLO stojí Petra Švejdarová a Klára Vaculíková – umělecký tandem, který se na české scéně profiluje od roku 2016. PRASKLO se zabývá tvorbou unikátních váz a objektů z odpadového skla a betonu. Projekt v GASK s názvem Mimo čas je prezentován prostřednictvím zemité site-specific instalace, inspirované nejen přírodou, ale též architektonickým brutalismem. Mimo čas navrací užitnou i estetickou funkci vyřazeným skleněným předmětům, které v dialogu s opracovaným betonem dostávají novou příležitost. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Jak náročná je záchrana artefaktů z různých materiálů a historických etap vám ukáže výstava, která představí práci našich odborníků z oddělení konzervace a restaurování. Přiblíží postupy, které budou prezentovány přímo na konkrétních historických dílech, pomocí audiovizuálních prostředků či v rukodělných koutcích.
Jak náročná je záchrana artefaktů z různých materiálů a historických etap vám ukáže výstava, která představí práci našich odborníků z oddělení konzervace a restaurování. Přiblíží postupy, které budou prezentovány přímo na konkrétních historických dílech, pomocí audiovizuálních prostředků či v rukodělných koutcích.
Pozvání ředitele k prezentaci své tvorby v libereckých Lázních přijali dva němečtí umělci a životní partneři Rosa Loy a Neo Rauch, kteří bezpochyby patří mezi nejvýznamnější autory soudobé evropské malby. Bazénová a podbazénová hala, stejně jako grafický kabinet, se naplnily stovkou děl ze soukromého archivu obou autorů, kteří jsou předními představiteli tzv. Nové lipské školy. Výstava Verwobene Sphären představuje jejich vzájemný umělecký dialog a návštěvníci si ji mohou prohlédnout až do 26. ledna příštího roku.
Příběh malíře Vratislava Nechleby (1885–1965) žije v českém kulturním prostředí hlavně díky povídkám Oty Pavla – jako legendární náladový malíř podobizen Nejezchleb. Jeho dílo je však – navzdory renomé žádaného prvorepublikového portrétisty – v odborných kruzích i u laické veřejnosti v podstatě neznámé. Ačkoli působil čtyři desetiletí jako profesor na pražské Akademii, několikrát i v pozici rektora školy, byl celý život solitérem a stál ostentativně stranou úsilí progresivně orientovaných generačních souputníků, usilujících o moderní výraz. Jeho díla spjatá s prostředím dobových elit byla obdivována pro dokonalou malířskou techniku i bravurní kresbu, suverénní malířský přednes, naturalismus a smysl pro detail. Kurátory této první velké retrospektivní výstavy jsou Vanda Skálová (GASK) a Milan Kreuziger.
Svatopluk Slovenčík (1934–1999) byl malířem, kreslířem a pedagogem, jehož dílo je dodnes neodmyslitelně spjato s fenoménem Zlína, kde se narodil a kde strávil podstatnou část svého života. Výstava Svatopluka Slovenčíka v GASK, která se koná v roce autorových nedožitých 90. narozenin, se zaměří především na jeho práce na papíře, v nichž se plně projevuje autorovo důkladné zkoumání zvolených témat prostřednictvím vymezených koncepčních cyklů. Autorem výstavy je vedoucí kurátor GASK Richard Drury.
Museum Montanelli se na několik měsíců proměňuje v magický kabinet kuriozit uměleckých pokladů několika staletí ze soukromé sbírky Patrika Šimona. V srdci Malé Strany se odehrává hostina pro všechny smysly. Uměleckou výjimečnost totiž reprezentují špičkové artefakty z časů gotiky, renesance, manýrismu a baroka nazírané přes spiritualitu a rozmanité formy vzájemných dialogů a interakcí. Těžiště výstavy spočívá v předvedení evropských malířských a sochařských pokladů od 14. do 18. století. Vzácné gotické sochy povedou dialog s mimořádnými artefakty – uměním starého Peru, západní Papuy, ale i Mexika, Afriky a solitérními ukázkami prehistorické, antické a keltské kultury. Nebudou chybět ani intervence ze současné umělecké scény.
Výstava fotografických děl Jaroslava Brabce, která zachycují řadu výrazných osobností výtvarného umění a fotografie
Dosud nejrozsáhlejší samostatná výstava sochaře Stefana Milkova představující výběr z děl, která vznikla v období 1989–2024.
Devadesátá léta znamenala pro Ostravu změnu. Kromě celospolečenského dění ovlivněného transformací kdysi ryze industriálního regionu je možné mluvit také o postupném etablování místních umělců na poli celorepublikové a v některých případech i středoevropské scény. To vše spoluutvářelo vznik jednoho z nejvýraznějších lokálně kulturních center a podnítilo pro-měnu institucionálního zázemí i podmínky samotné tvorby. Skupina umělců a umělkyň, která ještě koncem osmdesátých let stála v jádru svébytné alterna-tivní subkultury, začala s příchodem nové dekády studovat na pražských akademiích, ale také učit na nově vzniklé vysoké škole přímo v centru regionu. Jejich tvorba rovněž upoutala po-zornost mimoostravských kurátorů a kurátorek, což vyústilo v řadu tuzemských i zahraničních výstavních projektů. Proměnila se však také sociální mobilita, a tudíž i personální podstata scény. Do regionu začaly proudit nové osobnosti, jiné naopak odcházely a vazby k domovskému městu udržovaly s různou mírou intenzity.
Výstava kreslířky a grafičky Lenky Falušiové s názvem „Potkala jsem sebe v lese“ návštěvníkům představí nejaktuálnější autorčiny umělecké práce v různých formátech a výtvarných technikách: velkoformátové tušové malbě a kresbě, akrylové malbě a tisku z hloubky. Ústředním tématem všech děl je neurčitá, tichem naplněná lesní krajina, inspirovaná pocity a vzpomínkami autorky. Autenticita, intuice a preciznost autorčiny práce, v kombinaci s neutuchající touhou objevovat ukryté příběhy, přináší osobitou výtvarnou výpověď.
Jak rychle se proměňuje užívání slov v českém jazyce? A jak vypadá práce současné umělecké scény, která se věnuje kombinaci vizuálního ztvárnění se slovy a větami anebo hledá nové způsoby vyjádření skrze text? Interaktivní výstava – instalace pro všechny generace.
Výstava představí souborné dílo významné fotografky, která se pohybovala v různých pro-středích i na různých kontinentech. Fotografie Heleny Wilsonové (* 1937, Návarov, dnes Zla-tá Olešnice, † 2019, Toronto, Kanada) se vyznačují silnou empatií a snahou o důstojnou inter-pretaci každého, i sociálně vyloučeného prostředí. Celá jedna etapa její tvorby je významným svědectvím o neoficiální výtvarné scéně v době normalizace.
Film ve smíšené realitě Křehký domov zobrazuje skrze VR brýle důsledky ruské agrese vůči Ukrajině
Asi jen málokdo si dokáže představit Vánoce bez nazdobeného stromečku. Vánoční ozdoby se mnohdy dědí z generace na generaci a uchovávají se jako vzácný rodinný poklad plný těch nejkrásnějších vzpomínek. A právě na ně se zaměří tradiční vánoční výstava. V posledních letech prezentujeme o Vánocích vánoční ozdoby ze sbírek soukromých sběratelů, tentokrát však vystavíme sbírku vlastní, vytvářenou mnoho let převážně z darů soukromých osob. V současnosti čítá asi 2 500 kusů vánočních ozdob z různých materiálů a období a část vzorkovny n. p. Železnobrodské sklo. Přijďte si prohlédnout výběr těch nejzajímavějších a dozvědět se něco více o jejich historii i výrobě.
Výstava Útěcha věcí nabízí poprvé vhled do výtvarného, konceptuálního i fotografického díla tureckého spisovatele a nobelisty Orhana Pamuka.
Kde je les, tam je pro Lenku Falušiovou chrám. Od dětství se učí číst jeho vnitřní řád, komunikovat s tamními společenstvy, a to jak při fyzických návštěvách, tak ve vlastní imaginaci. Tráví tam podstatnou část dne. Tiše pozoruje. Setrvává. A jako nikde jinde splývá s přírodou. Vstupné: Zdarma
Výstavy „Jiří Suchomel: Architektura spolupráce“ a „FUA30“ se konají u příležitosti výročí 30 let od založení FUA TUL. Vystavena bude architektonická tvorba zakladatele fakulty, prof. Jiřího Suchomela, instalace doc. M.A. Jana Stolína a prezentace fakulty. Výstava vznikla ve spolupráci Národní technické knihovny a Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec. Výstava Jiří Suchomel: Architektura spolupráce zdůrazňuje, že zdařilé architektonické dílo je zpravidla výsledkem součinnosti skupiny lidí, kteří se v otevřeném dialogu snaží nalézt cestu, jak uplatnit a rozvinout iniciační nápad jedince. Výstava se obrací do blízké minulosti, která nám překvapivě rychle uniká ze živé paměti, včetně projektů s dobovým mezinárodním ohlasem. Současně akce připomíná, že Jiří Suchomel (1944), jeden z předních zástupců silné generace architektů a architektek spojených přitažlivostí stavby vysílače a hotelu Ještěd, stále zasahuje do aktuálního dění. Přesvědčivě to dokládá autorův zájem o technologii 3D tisku ve stavebnictví. Shrnout to lze tak, že tvorba Jiřího Suchomela se děje už od konce 60. let 20. století do dnešních dnů s cílem hledat důstojnou současnou architekturu, která odráží technologický pokrok a buduje blízký vztah člověka ke světu.
Tématem poslední výstavy cyklu hostujících kurátorrů Galerie Kurzor Zuzany Blochové a Marka Meduny je fyzická zkušenost, kterou mohou umělecká díla zachytit a následně vyvolat. Skrze pozorování sebe a druhých a dokumentární prostředky fotografie, sochařství a kresby umělci zobrazují vnitřní procesy, samotu v těle a prolínání sociální a individuální tělesnosti.
Každý den 12-18hod
Ve výstavě Possessed se autorka zaměřuje na pomíjivost lidské existence, kterou zkoumá prostřednictvím cyklických symbolů Slunce, Měsíce a zániku rituálních míst. Otevírá hluboké otázky o bytí, čase a hranicích mezi životem a smrtí. Výstava potrvá od 20. prosince 2024 do 31. ledna 2025 a jejím kurátorem je Michal Stolárik.
Výstava volně navazuje na dvě stejnojmenné výstavy Ženské domovy z první poloviny 90. let minulého století, na nichž se – často veřejně poprvé – představily výrazné umělkyně nejmladší generace. Skupinový projekt v Galerii AVU iniciovaly právě ony – někdejší absolventky Akademie výtvarných umění a částečně též Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze narozené mezi lety 1963–1975. Výstava v nezbytné zkratce reflektuje proměnu jejich umělecké práce za poslední tři desetiletí. Skrze fotografie, videa, kresby, objekty, obrazy či intermediální instalace však především tematizuje individuální a kolektivní prožívání (nejen ženského) času: retrospektivní návraty či futuristické vize, relativitu přítomnosti, prchavost okamžiku, vytouženou věčnost i nedostatek času, uchovávání vzpomínek i zapomínání, začátky stejně jako konce. Součástí výstavy jsou komentované prohlídky a DJ+VJ party. Kurátorka: Martina Pachmanová. Vystavující: Veronika Šrek Bromová, Milena Dopitová, Veronika Drahotová, Radka Müllerová, Markéta Othová, Elen Řádová, Štěpánka Šimlová, Markéta Vaňková, Janka Vidová, Kateřina Vincourová, Trixi Weis.
Výstava, která je zároveň záhonem bujícím životem skrze malířský přístup autorky, pro níž je zahrada dlouhodobou vášní. Různorodé formy života a zahradní esence v sérii obrazů malovaných za pomoci přírodních barev.
Výstava, která je zároveň záhonem bujícím životem skrze malířský přístup autorky, pro níž je zahrada dlouhodobou vášní. Různorodé formy života a zahradní esence v sérii obrazů malovaných za pomoci přírodních barev.
Kunsthalle Praha uvádí Neklidnou duši, první výstavu mezinárodně uznávané japonské umělkyně Chiharu Shioty v Česku. Zve návštěvnictvo na cestu do nitra lidské existence, na které zkoumá témata života, smrti a paměti. Shiotiny strhující instalace okouzlily publikum po celém světě. Její charakteristická monumentální díla z vlněné příze znázorňují různé typy vazeb a vztahů. Od 28. listopadu do 28. dubna promění dva velké galerijní prostory v Kunsthalle Praha. Jednou z inspirací umělkyně je Vltava, řeka symbolizující globální vazby hlavního města.
Kunsthalle Praha uvádí Neklidnou duši, první výstavu mezinárodně uznávané japonské umělkyně Chiharu Shioty v Česku. Zve návštěvnictvo na cestu do nitra lidské existence, na které zkoumá témata života, smrti a paměti. Shiotiny strhující instalace okouzlily publikum po celém světě. Její charakteristická monumentální díla z vlněné příze znázorňují různé typy vazeb a vztahů. Od 28. listopadu do 28. dubna promění dva velké galerijní prostory v Kunsthalle Praha. Jednou z inspirací umělkyně je Vltava, řeka symbolizující globální vazby hlavního města.
Fotografové Kiti, Andrei a Klara zachycují puls nočního života. Žijí a tvoří v Praze, jsou však cizinci, což jim dává unikátní perspektivu a náhled na místní dynamiku vztahů těch, kteří se pod rouškou tmy schovávají. Nebo naopak těch, kteří se snaží najít – najít něco, někoho, sebe. Když se noční lampy pomalu probouzí ze svého spánku, nikdo nejsme cizí. Výstava nesoucí jméno písně Elliotta Smithe, Pictures Of Me stírá hranice mezi tanečníkem a DJem, kytaristou a fanouškem, mezi těmi, co pozorují a těmi, na které jsou upřené zraky. V obrazech před vámi všichni splývají v jedno tělo; tvoříme kulturu kolem nás, tančíme spolu. Pictures Of Me, pictures of us. Tato výstava je věnovaná vám všem, kteří jsou součástí naší dynamické a unikátní pražské scény.
Paměť je těžko uchopitelná, fragmentovaná věc. Je to nepřetržitý akt přetváření, převyprávění a polo-zapomínání. Výstava „Tkaní paměti” zkoumá spletitou povahu paměti, ticha a pomlky, které se objeví, když tváří v tvář hluboké ztrátě ochabne na síle. Dialog mezi „Memory on Board“ (2015) od finské umělkyně Maaria Wirkkala a „Omitted“ (1995) od německé umělkyně Astrid Klein nám umožňuje reflektovat křehkost naší schopnosti pamatovat si. Jaké vzpomínky se rozhodujeme nést se sebou, které se rozhodujeme potlačit, a jak se orientujeme skrz absence, která za sebou zanecháváme? Vystavující umělkyně: Astrid Klein (Německo) & Maaria Wirkkala (Finsko) Kurátor: Chiara Gargiuli, Sinem Cerrah, Anna Blahaut a Dominika Jarečná Výstava „Tkaní paměti” vzniká jako kulminace rezidenčního projektu "Solidarity Knows No Borders", který byl vybrán na základě podmínek projektu Culture Moves Europe, který je financován Evropskou unií a realizován Goethe-Institutem. Toto dílo vzniklo za finanční podpory Evropské unie. Názory zde vyjádřené nelze v žádném případě považovat za oficiální stanovisko Evropské unie.
Výstava „Nechtěné umění/Unwanted Art“ představuje výběr děl od výjimečných umělců z různých koutů světa, jejichž díla rezonují s tématy odolnosti, identity a kulturní paměti. Mezi vystavujícími nacházíme grafiku španělského umělce José Ortega tradičně zobrazující španělský folklór, norského malíře Bjarne Rise, který ve své tvorbě zkoumá syrovou krásu severské krajiny a její emocionální hloubku a dílo od rumunského umělce Brădut Covaliu, jež zachycuje intimitu každodenního života v poválečné Evropě. ÚT-NE 9:00 – 17:00.
Výstava představuje soubor kreseb a grafik Filipa Buryána, ve kterých dominuje zájem o portrét a jeho různé podoby. Autor citlivě pracuje s linií a detailem, aby zachytil nejen fyzické rysy, ale také vnitřní svět a energii portrétovaných.
Jak funguje elektromagnetická indukce, černá díra nebo optické klamy? To a mnohem více se dozvíte na nové interaktivní výstavě, kterou jsme pro vás připravili na zámecké půdě ve spolupráci s libereckým vědecko-zábavným centrem iQLANDIA. Nenechte si ujít výstavu pro celou rodinu, která vás nejen pobaví, ale i poučí. Prověřte své znalosti, vyzkoušejte si svůj postřeh nebo hru na harfu bez strun a spoustu dalších interaktivních exponátů, které v sobě skvělým způsobem kombinují hru, zábavu i poučení.
Jak funguje elektromagnetická indukce, černá díra nebo optické klamy? To a mnohem více se dozvíte na nové interaktivní výstavě, kterou jsme pro vás připravili na zámecké půdě ve spolupráci s libereckým vědecko-zábavným centrem iQLANDIA. Nenechte si ujít výstavu pro celou rodinu, která vás nejen pobaví, ale i poučí. Prověřte své znalosti, vyzkoušejte si svůj postřeh nebo hru na harfu bez strun a spoustu dalších interaktivních exponátů, které v sobě skvělým způsobem kombinují hru, zábavu i poučení.
Výstava představí dílo Jiřího Altmanna v celém spektru jeho tvorby – grafiku, malbu, kresbu, řezbu. Jeho tvorba je inspirována přírodou, poezií, historií i člověkem samotným. Byl představitelem tradiční výtvarné techniky - dřevořezu. Grafickou plochu často dotvářel vyřezaným textem, tím navazoval na starou tradici používanou ve 14. a 15. století. Po návratu z Essenu, kde pracoval v nakladatelství Girardet jako grafik, se zabýval především volnou grafikou a ilustracemi. Paralelně se věnoval malbě a kresbě – zejména portrétům a práci se dřevem. Vystavena budou i díla, která veřejnost dosud neměla možnost vidět.
Řekne-li se „čeští umělci v meziválečné Francii“, každému se dnes vybaví především jména František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský a Toyen. Řeklo-li se totéž umění milovnému Pařížanovi dvacátých let, vybavil si v prvé řadě jména Georges Kars, Othon Coubine a François Zdeněk, nebo François Maurice Eberl. Právě oni se dokázali nejvíce prosadit na pařížské meziválečné umělecké scéně, jejich díla se objevovala v prestižních galeriích a na stránkách výtvarných časopisů. Byli součástí kosmopolitního uskupení umělců usazených především na Montmartru a Montparnassu, označovaného jako pařížská škola.
Interaktivní výstava představuje autentické příběhy ukrajinských dětí, které zažily nucenou migraci, útěk před válkou a hledání bezpečí v České republice. Osobní artefakty dětí – dětské botičky – tvoří součást audio instalace, jež zkoumá stopy, osudy a výzvy integračních procesů. Vstupné: Zdarma
Představujeme díla ukrajinských studentů AVU a UMPRUM, kteří skrze umění zpracovávají osobní zkušenosti spojené s válkou – pobyt v úkrytech, útěk do bezpečí, čekání na nádražích, proměněnou každodennost i sny, jež je dodnes pronásledují. Vstupné: Zdarma
Ve čtvrtek 23. ledna v 18 hodin proběhne vernisáž čtyř nových výstav v Pragovka Gallery: výstavy Nevidím to tak černě slovenského umělce Šimona Chyly, Piscine Municipale umělkyně usídlené v Norsku Lorie Ballage, Marsův index porozumění dlouholetého residenta Pragovky Vladimíra Merty a skupinové výstavy pod kurátorským vedením Niny Moravcové nazvané (S)měna.
18:00 Na poslední komentované prohlídce výstavou nás doprovodí její kurátor Martin Netočný. Devadesátá léta znamenala pro Ostravu změnu. Kromě celospolečenského dění ovlivněného transformací kdysi ryze industriálního regionu je možné mluvit také o postupném etablování místních umělců na poli celorepublikové a v některých případech i středoevropské scény. To vše spoluutvářelo vznik jednoho z nejvýraznějších lokálně kulturních center a podnítilo proměnu institucionálního zázemí i podmínky samotné tvorby.
Co se odehrává na rozhraní světla a stínu, kde barvy i tvary v mlžném oparu splývají se vzduchem? Mezi jakýmikoliv dvěma fázemi je vždy určitá mezní situace, tajemná fáze nejasných kontur, v níž probíhá transformační proces vedoucí od jednoho stavu ke druhému. O samotných přechodových fázích toho nikdy moc nevíme a bez vymezení ve vztahu k předcházejícím a následujícím stavům je nedokážeme ani naznačit. Slovy Merleau-Pontyho na ně ale můžeme nahlížet jako na „mezery, jimiž dovnitř proniká poezie“. Právě přechodový horizont jevů se stal leitmotivem výstavy Iry Svobodové, v jejíž tvorbě se analytický přístup k médiu malby vždy přirozeně prolínal s úvahami nad lidským životem a s reflexemi psychologických stavů. Proto se také autorka ve svých malbách dlouhodobě obrací ke geometrizovanému tvarosloví ve spojení se subtilní barevností a s plochami efemérního materiálu papíru. Křehkost čistých, prosvětlených forem nyní ještě prohloubila práce s transparentními papíry a s fenoménem barevného stínu. V nových malířských cyklech dává Svobodová nahlédnout do skrytých dimenzí malby nejen skrze průsvitné plochy papíru, ale také přímým prořezáváním papírových ploch, do nichž pak vkládá další pruhy barevného papíru. Na jedné straně tedy malířka poodhaluje to, co bylo divákovi dosud skryté, na druhou stranu ovšem ve výstavě umisťuje své malby do shodně barevného prostředí, čímž naopak dominantní aspekty maleb potlačuje. Svobodová tak znejasňuje představu o tom, co je podstatné – jestli to, co nám přístupné na první pohled, anebo spíš to, k čemu se musíme trpělivě a soustředěně propracovat.