Centrum současného umění EPO1 uvádí výstavu Jízda, která se zaměřuje na ztvárnění bicyklů a jejich role v životě člověka. V bývalé elektrárně se představí tvorba více než čtyř desítek umělců několika generací. Těžištěm monumentálně pojaté expozice jsou díla sochařů a sochařek (Jakub Flejšar, Karel Nepraš, Zdeněk Němeček, Paulina Skavová, Čestmír Suška, Vratislav Karel Novák) a tvůrců instalací (Jiří Černický, Jiří David, Krištof Kintera, Filip a Lukáš Houdkovi, Jan Stolín) v turbínové hale. Mezi malíři a malířkami najdeme například Alenu Anderlovou, Františka Mertla ve světě známého jako FRANTA, Ondřeje Kohouta, Michaela Rittsteina, Petra Písaříka, Natálii Roučkovou, Karla Štědrého, Jakuba Špaňhela nebo Lubomíra Typlta.
Nejisté situace navazují na projekt Pět nejistých situací z roku 2022 a Dvě nejisté situace z roku 2023 a představují různé přístupy k interakci sluchového a zrakového vnímání. Díla ze sbírek Galerie hlavního města Prahy slouží jako základ pro nové kompozice současných skladatelů, které potom novým způsobem „nasvěcují“ časové vnímání výtvarného díla. Ve výstavních prostorách Zámku Troja bude představen výběr děl ze sbírek GHMP a na ně reagující nové hudební kompozice ve formě nahrávek skladeb a výběr jejich partitur. Skladby pod uměleckým vedením Iana Mikysky interpretuje soubor Prague Quiet Music Collective. Všechny zazní v rámci celoročního doprovodného programu (setkání s hudebníky, koncerty v hlavním sále Zámku, hudební workshopy a další).
Lucia Moholy: Exposures je první ucelenou prezentací tvorby spisovatelky a fotografky pražského původu Lucie Moholy (1894–1989). Výstava čerpá z nově objevených sbírek a archivních dokumentů a představuje celou šíři jejích spisů a fotografií od 10. do 70. let 20. století. Zaměřuje se především na její začátky v Československu a Německu, na rozsáhlou portrétní tvorbu i její zapojení do raných forem informační vědy včetně mikrofilmu v Anglii a Turecku. Výstava mapuje také její působení v uměleckých kruzích v Curychu, kde prožila posledních třicet let svého života.Nedílnou součástí kurátorské strategie výstavy jsou taktéž fotografie a videoinstalace umělce Jana Tichého, které jsou v dialogu s některými absencemi v díle Lucie Moholy.
Malíř Jan Zrzavý patří mezi národní klasiky, který výtvarným jazykem pomáhal pojmenovávat identitu české kultury. Autor často reprodukovaných jihočeských a vysočinských krajin, ilustrátor Erbenovy Kytice a Máchova Máje, scénograf Libuše a Čertovy stěny. A přeci tento malíř, jehož dílo bylo mnohokrát vystavováno, neprošel žádnou uměleckou školou, býval samotářem uprostřed davu obdivovatelů a nesl si v sobě od dětství osten jinakosti. Zápasil se svým tělem a homosexuální orientací ve značně konzervativním středoevropském prostředí, hledal východiska ze svého určení a nacházel je v umění a duchovních světech. Zrzavý jako moderní a progresivní autor, jehož dílo vyrůstá z hlubokého poznání starého umění, navazuje v 8smičce pomyslný dialog s motivicky či duchovně spřízněnými autory a autorkami. Témata spjatá s tělesností a krajinou (vnitřní i vnější), subjektivita a vědomé navazování na práce některých mistrů minulosti činí jeho tvorbu obzvlášť aktuální.
David Böhm a Jiří Franta spolu tvoří již od roku 2006. Jejich práce má rozmanitý a široký roz-sah, od konceptuální a procesuální kresby, jež je pro ně asi nejcharakterističtější, až po instalace ve veřejném prostoru nebo performance. Zásadní je pro ně rovněž tvorba knih, oba mají za sebou několik autorských publikací včetně komiksů, časopisů nebo výtvarných katalogů. David Böhm (1982) i Jiří Franta (1978) absol-vovali v ateliéru Vladimíra Skrepla Akademii výtvarných umění v Praze. Za svou tvorbu získa-li celou řadu ocenění, byli celkem třikrát nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého. David Böhm získal spolu s básníkem Ondřejem Buddeusem v roce 2013 cenu Magnesia Litera za publikaci Hlava v hlavě a v roce 2020 byl oceněn jako autor knihy A jako Antarktida.
Výstava houellebecq! Adama Štecha není poctou francouzskému spisovateli Michelu Houellebecquovi ani ilustrací jeho děl.
Vizuální umělkyně Ester Geislerová se vrací na původní místo prezentace své diplomové výstavy z roku 2012. Na rozlehlé zaprášené půdě opuštěné Zengerovy transformační stanice (nynějším sídle Kunsthalle Praha) tehdy představila rozsáhlou instalaci s názvem Kvíz. Autorka nyní navazuje na již dříve zpracovávaná témata partnerských vztahů a komunikace i na práci s emocemi a traumatem. Její svébytný přístup, kombinující hereckou práci, humor a překvapení, upoutává dynamikou neustálého hledání, ptaní, zkoušení i prověřování, jak se spolu můžeme domluvit a vzájemně se pochopit.
Nová stálá expozice Galerie Středočeského kraje naváže svým konceptem na úspěšný projekt Stavy mysli, oceněný v roce 2016 národní cenou Gloria musaealis. Příběhem, který tentokrát jako červená nit spojuje vybrané exponáty a provede návštěvníky LABYRINTEM (jak se nová expozice jmenuje), je cesta hrdiny. Námět je volně inspirován výsledky srovnávacího studia amerického religionisty a etnologa Josepha Campbella, který zkoumal společné základy mýtů, bájí i náboženských nauk. Expozice koncipovaná na základě archetypálního příběhu nabídne poutníkovi – návštěvníkovi setkání s různými podobami poznání, sebepoznání, reflexe či identifikace skrze setkání s jedinečnými uměleckými díly. Výběr děl ze sbírek GASK zahrnuje všechny způsoby uměleckého vyjádření od klasické malby po nová média; významná role patří dílům, která do sbírek galerie přibyla v posledních dvou desetiletích a nyní se poprvé představují v bezprostředním dialogu s díly ze stávajícího sbírkového fondu. Tento výjimečný galerijní počin vznikl jako výsledek úzké spolupráce kurátorského a lektorského týmu GASK.
Ideově sochařský projekt Cesta, ve kterém mladý umělec František Bílek (1872–1941) reagoval na inspiraci a zkušenosti ze svého studijního pobytu v Paříži z počátku devadesátých let patří, vedle tématu Krista, k nejzajímavějším konceptům jeho rané mystické tvorby. Názorně odráží Bílkovu osobitou interpretací křesťanství, která nám otevírá složitý prostor úvah o smyslu lidské existence a její sounáležitosti s věčným koloběhem universa. Inspiraci esoterickou a tehdy populární filozofií Édouarda Schurého (Velcí zasvěcenci / Les Grands Initiés) převedl Bílek do vlastní monumentální epopeje pozemské duchovní pouti lidstva dějinami za spásou. Začíná prvotním pádem na zem, od Povětroně, Adama a Evy až k tajemným zasvěcencům a prvním učedníkům Krista. Z celého cyklu Bílek realizoval pouze sochu Mojžíše (1905) a o mnoho let později sousoší Adama a Evy (1921). Některé z dalších zůstaly pouze v sochařských skicách, největší z nich jsou Povětroň (1903) a Tanec kolem zlatého telete (1903). Cesta vyšla ještě jako soubor grafik v roce 1909 a spolu se Stavbou budoucího chrámu v nás, publikovanou o rok dříve, je Bílkovým nejdůležitějším knižním projektem tohoto období.
Planeta Praha vypráví o pražské přírodě jinak, než jsme zvyklí. Vykresluje příběhy ze špinavých dvorků, počůraných nároží a křoví na sídlišti spíše než z Divoké Šárky či Prokopského údolí. Pozoruje město „očima“ rostlin a živočichů: jak vnímají chodníky, pukliny v omítce, nádražní peróny nebo pouliční lampy? Jak využívají prostředí, které si lidé vystavěli pro sebe? Kolik „obyvatel“ vlastně Praha má? Výstava prodloužena do 15.12.2024.
Výstava navazuje na dlouhodobý průzkum dopadu technologických infrastruktur na jednotlivce. Představí umělcovy nové práce, kde prostřednictvím médií objektu a kresby rozvíjí témata spjatá s nedobrovolným, často nevědomým ergonomickým a mentálním tvarováním (nejen) lidských bytostí.
Transfuturistická queer spekulace odehrávající se v blíže nespecifikovaném vesmíru, který možná časoprostorově existuje nedaleko toho našeho, je mu ale vzdálený, co se týče genderových i taxonomických norem. Kolektivní projekt rozkročený mezi médii vizuálního umění, textu a hudby.
Výstava představuje fotograficko-reportážní tvorbu Jarmily Štukové v rozsáhlejším tematickém kontextu. Propojuje šest regionů Afriky, jižní Asie a Blízkého východu se severní částí planety Země a vybízí k překlenutí pomyslných příkopů mezi „námi“ z bohaté části světa a „jimi“ z nestabilního zbytku. Nevšední prostor Artia nabízí nové pohledy, nečekaná spojení a možná východiska zdokumentovaných témat. Vybrané okruhy přímo popisují geografické lokality, ale i globální environmentální poměry, sociálně-psychologické aspekty společnosti, ale zejména bezpečnost našich životů a vyhlídky žití dalších generací. Většina z příběhů je nám mentálně i distančně vzdálená, avšak přesto se nás týká a rozhodně dotýká. Díky pouhým střípkům z médií jsou naše názory mnohdy zkreslené či stereotypní. Výstava proto nabízí poznání témat a lokalit objektivně, v souvislostech a doslova z různých úhlů pohledu. “Zájem materiálně i bezpečnostně zajištěného Západu, z planetárního pohledu spíše globálního severu, o stav méně bohatých regionů s nástupem nových zodpovědných generací v posledních dvou dekádách narostl. Nicméně termín “třetí svět” zavedený v době studené války však nadále ilustruje postmoderní paternalismus „nás“ z bohaté části světa vůči „nim“ z nestabilního zbytku, kulhajícího v dalekém závěsu na cestě k modernitě,” vysvětluje téma výstavy fotoreportérka Jarmila Štuková. Výtvarné zpracování výstavy akcentuje ústřední myšlenku, která spočívá ve zhmotnění pomyslného vztahu mezi námi a “těmi druhými”, jejichž životy jsou zachyceny na fotografiích. “Výstavní projekt představuje fotografii a reportážní a dokumentární tvorbu Jarmily v neotřelém scénografickém zpracování inspirovaném nejen narativem celé výstavy, ale také specifickou architekturou Artia a budov na Bořislavce. Textové zpracování příběhů, kterého se zhostil novinář Jakub Szántó, věříme pomůže návštěvníkům výstavy vstřebat nelehké situace, které skrze fotografie představujeme,” upřesňuje záměr výstavy kurátorka Alžběta Krajčíková. Výstava je otevřena od 7. 6. do 22. 10. 2024 od pondělí do pátku vyjma středy od 8 do 21 hodin, o víkendech pak od 9 do 21 hodin. Vstupné je zdarma.
Výstava zahrnující instalace, video a text zkoumající téma re-migrace, snahy usadit se v tom „správném“ domově a následného odchodu z dané země z pozice Vietnamky druhé generace. Autorka ohledává skrze čichové vzpomínky a pozorování padajícího popela, že někdy je v pořádku odejít. Vstupné: Zdarma.
Lenka Stejskalová zachycuje prchavé obrazy přítomnosti, vchází se svými skleněnými plastikami, objekty, instalacemi i kresbami do prostoru, aby jej jejich prostřednictvím otevřela, proměnila a nabídla nám tak možnost vidět a prožít skutečnost v nových a nečekaných souvislostech. Svá díla často odlehčuje a odhmotňuje, ale zároveň záměrně pracuje s jejich jasně definovaným tvarem, s vlastnostmi a charakterem materiálů, které používá. Důležitou součástí umělecké tvorby jsou i vlastní texty, kterými doplňuje a dotváří svá díla.
Výstava s názvem Odlesky Záznamů představuje do 13. listopadu 2024 tvorbu Adély Kostkanové. Pražská rodačka reflektuje v nejnovějších dílech proces osobní integrace do zdánlivě popisných záznamů míst. „Představuji plátna, která slouží pouze jako skici pro díla na pomezí malby a reliéfu. Pro mě je důležité, že médium malby může sloužit jako součást celku, který se vyvíjí v přítomné zkušenosti,“ vysvětlila Adéla Kostkanová, která studovala na Akademii výtvarných umění v Praze. Otevřeno každý den 13-19h.
Autorka se narodila v roce 1973 v Táboře. V současné době žije a tvoří v Praze. Svou profesionální malířskou kariéru zahájila v roce 2016, kdy si založila vlastní ateliér, chvíli na to měla i svou první samostatnou výstavu. Se svou tvorbou vyrazila také do světa; vystavovala např. v New Yorku, Londýně, Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku, na Mauriciu a v Dubaji, kde hned třikrát reprezentovala Českou republiku na Art Connect Women. Její malba je formálně i ideově silně ovlivněna uměleckými směry přelomu 19. a 20. století, zejména impresionismem, fauvismem a expresionismem. Velký vliv na autorku měla i desetiletá praxe u akademické malířky Bedřišky Uždilové.
Národní galerie Praha představuje výstavu, která otevírá téma bruslení a hokeje ve výtvarném umění. Od bruslení na zamrzlých kanálech, jezerech a řekách v Holandsku 17. a 18. století se tato společenská zábava přesunula i do českých krajin a do Prahy, a stala se běžnou součástí zimy pro všechny vrstvy obyvatel. V počátku 20. století se už začal hrát skutečný hokej, začaly se stavět první zimní stadiony a tento sport začal být vnímán jako součást národní identity. A postupně si našel své místo i jako téma v umění, pro některé výtvarníky se stal i volným polem pro výtvarné experimenty. Výstava představí řadu zajímavých děl ze soukromých i institucionálních sbírek, ale i díla současných umělců, z nichž některá vznikla přímo k příležitosti tohoto hokejového mistrovství.
Dlouhodobá fascinace pražské fotografky dílem geniálně úchylného myslitele Ladislava Klímy vyústila v cyklus expresivních maleb a kreseb, z nichž láskyplně sálá trýzeň existenciální tísně a klímovsky groteskní smysl pro humor. Většina obrazů pochází z posledních dvou let, nechybí však i starší kusy, jistě ne náhodou ladící. Výstava kombinuje různé techniky, nejčastěji jde o malbu akrylem doplněnou např. pastelem
Společná výstava dvou českých umělců, kteří společně studovali na AVU, českého akademického maliře, výtvarníka a pedagoga Jaroslava Kláta (1962) a českého sochaře Josefa Pospíšila (1955) věnujícímu se spolupráci s architektem a restaurování kamenné skulptury.
„NIKDY NEJSI SÁM“ je název výstavy obrazů malíře Romana Franty (1962), kterou připravil na září 2024 pro galerii Vltavín v Praze. Název odkazuje nejen na výbor z poezie Josefa Kainara „Nikdy nejsem sám“, ale obrací se především ke knihám jako jedinečným objektům a společníkům člověka, které ho provázejí nejrůznějšími životními fázemi a situacemi. Knihy Romana Frantu přitahují jako estetické a umělecké objekty, jako nositelé nových obsahů a myšlenek i jako možné fiktivní světy a poetické znaky, s nimiž usouvztažňujeme naše životy a do nichž projektujeme zážitky. Tento zájem vedl autora v roce 2019 k vydání vlastní autorské knihy RAT ART a v posledních letech také k tomu, že se jeho tvorba překlenula od malby portrétů a fiktivních hlav k samotnému myšlení a uvažování člověka, zhmotněného v médiu knihy.
18:00 Po letní přestávce se vrací cyklus přednášek V těžkých dobách, který mapuje příběhy roztockých občanů na pozadí dramatických událostí 1. poloviny 20. století. Tentokrát se budeme věnovat tématu povstaleckých obrněných vlaků, neboť jednou ze tří základen, odkud během Květnového povstání roku 1945 tyto vlaky operovaly, byly právě Roztoky u Prahy. Jak zásadní byly pro úspěšnou obranu Holešovic a Letné a spoustu dalších zajímavých informacích se dozvíte ve středu 4. září od 18 hodin na přednášce s historikem Tomášem Jaklem z Vojenského historického ústavu.