Alex Selmeci & Tomáš Kocka Jusko jsou slovenská umělecká dvojice, aktuálně žijící v Praze. Vytváří komplexní intermediální instalace a prostředí, které balancují na pomezí volného umění, designu a architektury. Při vytváření objektů často pracují s konkrétním obrazem či metaforou, obvykle je vstupním bodem nástroj („tool”) a jeho využití v určité situaci („motive”). Samostatná výstava v Galerii Kostka je tematickým ekvivalentem ke kolektivní výstavě ve velké galerii MeetFactory. Autoři pojímají výstavu jako náhled, nebo volnou kompozici aktuálních děl a objektů, bez cíle jakéhokoliv rozuzlení. Představují především nové objekty ze série Stĺpy a veže, které navazují na exteriérové dílo Kukaň (2023) inspirované architekturou ptactva, vzájemně se ovlivňujícím lidským a zvířecím stavěním a jeho přestupováním. Důležitý je zde motiv závětrné strany, jakési bezpečné plochy pro stavbu, růst, ukotvení, vpletení nebo dočasné přečkání. Ve vztahu s objekty jsou v prostoru rozmístěny menší série užitých předmětu, které spoluutváří světelné, zvukové a prostorové podmínky galerie.
Kolektivní výstava v hlavní galerii MeetFactory představuje celkem deset autorů a autorek, jejichž společným přístupem je tvůrčí balanc na hraně mezi volným uměním a designem. Jejich práce vyrůstají z užitých objektů, avšak jsou veskrze pojaty jako náročné tvarové a materiálové experimenty, kterými posouvají (a překračují) hranice designových objektů až do oblasti volného umění. Tato díla jsou proto spíše složitými sochařskými plastikami, které svým povrchem jako mimikry maskují svou původní užitou funkci. Francouzská umělkyně Audrey Large tento způsob tvorby definuje takto: „Přemýšlím o digitálních obrazech jako o hmotě, s níž pracuji, abych vytvořila objekty, nikoliv s primárním účelem funkčnosti, ale spíše pod záminkou blízkosti s divákem, abych zpochybnila jeho vnímání materiálnosti. Toto zpochybňování materiálů vyžaduje přehodnocení nástrojů, jimiž se s nimi manipuluje; zpochybňuje tedy status designéra, jehož úlohou je orientovat se ve 2D obrazech, 3D souborech, pohyblivých obrazech a objektech. V tomto kontextu mnou hýbe otázka povrchu a jeho potenciálu být fiktivní a nejednoznačnou substancí, na níž se může nacházet realita i hyperrealita.” Tadeáš Podracký využívá materiálovou dekonstrukci užitých forem až k sochařskému vyjádření; David Střeleček, podobně jako Johana Hnízdilová, hybridním způsobem kombinují tradiční keramiku s eko a solarpunkovými konceptuálními přístupy; Anna Jožová své skleněné objekty zasazuje do varovně antropocénních kontextů a Tereza Vinklárková vytváří tzv. „soft sculptures”, které široce kombinují užitou i terapeutickou funkci. Součástí výstavy budou také textilní a proplétané objekty letošní laureátky ceny Jindřicha Chalupeckého Judity Levitnerové, paravány Romana Štětiny či uměleckého dua Julia Gryboś & Barbora Zentková.
Centrum současného umění EPO1 uvádí výstavu Jízda, která se zaměřuje na ztvárnění bicyklů a jejich role v životě člověka. V bývalé elektrárně se představí tvorba více než čtyř desítek umělců několika generací. Těžištěm monumentálně pojaté expozice jsou díla sochařů a sochařek (Jakub Flejšar, Karel Nepraš, Zdeněk Němeček, Paulina Skavová, Čestmír Suška, Vratislav Karel Novák) a tvůrců instalací (Jiří Černický, Jiří David, Krištof Kintera, Filip a Lukáš Houdkovi, Jan Stolín) v turbínové hale. Mezi malíři a malířkami najdeme například Alenu Anderlovou, Františka Mertla ve světě známého jako FRANTA, Ondřeje Kohouta, Michaela Rittsteina, Petra Písaříka, Natálii Roučkovou, Karla Štědrého, Jakuba Špaňhela nebo Lubomíra Typlta.
Nejnovější výstava fotografa Vojtěcha Vlka tematizuje fenomén masky v současné hudbě. Kolekce velkoformátových černobílých i barevných fotografií mapuje sólové interprety, ale i skupiny (převážně z české scény), které zvolily částečné či úplné zakrytí svých obličejů při vystoupení.
Výstava obrazů a objektů kostýmní a scénické výtvarnice a malířky. Navrhuje kostýmy, masky, loutky, objekty i scénické výpravy pro divadlo, film i televizi. Příležitostně se věnuje pořádání para divadelních módních přehlídek, happeningů a společenských eventů i realizacím v architektuře a výstavnictví. Uspořádala několik samostatných výstav volné tvorby z oboru malby, řezby, grafiky a ilustrace a zúčastnila se také množství kolektivních výstavy v oboru kostýmního a scénického výtvarnictví. Průběžně spolupracuje s předními divadelními i filmovými režiséry a většinou českých i moravských divadel, stejně jako filmových produkcí.
Petr Pelzmann je malíř srdcem a duší, maluje tedy existuje. Dnešní svět je však přehlcen významem a nutností vyprávět, jak kdyby již nevnímal to pronikavé ticho malířské kompozice a hravost barev. Malíř je výstava o malbě, křehkosti a nekonečného boje o překročení hranice v touze po dokonalosti. Vstup: zdarma.
Výstava krajského kola stejnojmenné soutěže výtvarného oboru pražských základních uměleckých škol, které se zúčastňují desítky pedagogů ZUŠ s kolektivy svých žáků. Představí jak jednotlivé výtvarné práce provedené různými technikami, tak výtvarné řady a projekty. Nemalou chloubou je i ukázka přípravy portfolií žáků k talentovým zkouškám na vysoké výtvarné školy.
Nejisté situace navazují na projekt Pět nejistých situací z roku 2022 a Dvě nejisté situace z roku 2023 a představují různé přístupy k interakci sluchového a zrakového vnímání. Díla ze sbírek Galerie hlavního města Prahy slouží jako základ pro nové kompozice současných skladatelů, které potom novým způsobem „nasvěcují“ časové vnímání výtvarného díla. Ve výstavních prostorách Zámku Troja bude představen výběr děl ze sbírek GHMP a na ně reagující nové hudební kompozice ve formě nahrávek skladeb a výběr jejich partitur. Skladby pod uměleckým vedením Iana Mikysky interpretuje soubor Prague Quiet Music Collective. Všechny zazní v rámci celoročního doprovodného programu (setkání s hudebníky, koncerty v hlavním sále Zámku, hudební workshopy a další).
Malíř každodennosti, všedních dramat, melancholických meditací a civilistních námětů Jonáš Czesaný (1972) patří mezi etablované figurativní malíře mladší střední generace. Na českou uměleckou scénu nastupoval na přelomu století. Jeho práce byly zařazeny na důležité bilanční výstavy české malby a současného českého umění. Výstava HERNÍ INSTINKT je úsilím autora zasahovat do náhodností skladeb, jemně je „moderovat“, vytvářet z nich dějová seskupení. Ať jsou to kaštany odkazující na cyklicky se opakující stísňující roční dobu podzimu, nebo cigarety (Camelky a Marlborky), vykouřené na konkrétním místě v konkrétní čas. V obou případech jde o improvizované „soukromé vesmíry“, v nichž je přítomen autor se svým přemítáním o tom, co je a co v čase znamená přítomnost (být přítomen)? Zda je to kauzalita s logickými prvky vývoje mezi příčinou a důsledkem, nebo jen zpětně opodstatněná minulost, která zbavuje tíže, nebo ji naopak zakládá. Proti melancholii je tu kladena ironie banality. Výsměšná věcnost, kterou znají doslova všichni, ke každému však promlouvá jinak.
Premiérová výstava katalánského umělce v České republice nabízí výběr z aktuální série Vestigio, v kteří sledujeme zvířata a postavy ukotvené v blíže nespecifikovaných přírodních scenériích ocitajících se v hraničních situacích existujících mezi tradicí a nekonvenčností, dějinami a budoucností. Části končetin, anatomické odkrývání tělesných vrstev, ale i přímé citace historických obrazů představují ostatky, které slouží jako hlavní kompoziční nástroj. V Aryzové tvorbě se spojuje inspirace španělským kubismem, barokem, romantismem, fauvismem či historickými propagandistickými plakáty mísící se s dědictvím fotografie a současných figurálních tendencí. kurátor: Michal Stolárik, Lubomír Typlt
Představíme umělce a odborníky ze zemí Střední Asie a Východního partnerství inspirované tématem dědictví a ztráty. Umělci divákovi poskytují platformu pro zkoumání a kritiku dopadu ruské koloniální politiky v různých regionech. Zastoupené regiony: Kazachstán, Uzbekistán, Arménie, Bělorusko, Ázerbájdžán, Čečensko, Severní Osetie, Tatarstán, Kaliningrad. Kurátorka: Tamara Moyzes. Vstup: Zdarma
Představíme umělce a odborníky ze zemí Střední Asie a Východního partnerství inspirované tématem dědictví a ztráty. Umělci divákovi poskytují platformu pro zkoumání a kritiku dopadu ruské koloniální politiky v různých regionech. Zastoupené regiony: Kazachstán, Uzbekistán, Arménie, Bělorusko, Ázerbájdžán, Čečensko, Severní Osetie, Tatarstán, Kaliningrad. Kurátorka: Tamara Moyzes. Vstup: Zdarma
Umělecká skupina Pondělí vznikla v roce 1989. Jejími členy byli Milena Dopitová, Pavel Humhal, Petr Lysáček, Michal Nesázal, Petr Písařík a Petr Zubek. Svoji činnost skupina ukončila roku 1993.Nyní se bývalí členové skupiny (ovšem bez Michala Nesázala) opět setkávají. Po tolika letech nemůže již jít o oživení skupinového projektu, nyní jsme svědky především setkání rozvinutých uměleckých osobností. Jedno však mají stále společné: výrazné autorské zacílení se u nich pojí s vědomím, že umělecká tvorba není jen práce s konkrétním materiálem a technikami jeho zpracování, ale jde též o svébytný diskurs.
Lucia Moholy: Exposures je první ucelenou prezentací tvorby spisovatelky a fotografky pražského původu Lucie Moholy (1894–1989). Výstava čerpá z nově objevených sbírek a archivních dokumentů a představuje celou šíři jejích spisů a fotografií od 10. do 70. let 20. století. Zaměřuje se především na její začátky v Československu a Německu, na rozsáhlou portrétní tvorbu i její zapojení do raných forem informační vědy včetně mikrofilmu v Anglii a Turecku. Výstava mapuje také její působení v uměleckých kruzích v Curychu, kde prožila posledních třicet let svého života.Nedílnou součástí kurátorské strategie výstavy jsou taktéž fotografie a videoinstalace umělce Jana Tichého, které jsou v dialogu s některými absencemi v díle Lucie Moholy.
Národní galerie Praha představuje výstavu, která otevírá téma bruslení a hokeje ve výtvarném umění. Od bruslení na zamrzlých kanálech, jezerech a řekách v Holandsku 17. a 18. století se tato společenská zábava přesunula i do českých krajin a do Prahy, a stala se běžnou součástí zimy pro všechny vrstvy obyvatel. V počátku 20. století se už začal hrát skutečný hokej, začaly se stavět první zimní stadiony a tento sport začal být vnímán jako součást národní identity. A postupně si našel své místo i jako téma v umění, pro některé výtvarníky se stal i volným polem pro výtvarné experimenty. Výstava představí řadu zajímavých děl ze soukromých i institucionálních sbírek, ale i díla současných umělců, z nichž některá vznikla přímo k příležitosti tohoto hokejového mistrovství.
Nová výstava, která proměnila polovinu Chvalského zámku v originální kybernetoskop - velkokapacitní audiovizuální stroj na zábavu, legraci a půvabné nesmysly. V jeho útrobách čeká malého (i velkého) návštěvníka řada neobyčejných atrakcí a překvapivých setkání! Námětem výstavy Trnkova zahrada 2 je jedna z nejznámějších knih Jiřího Trnky, kterou malíř a filmař nejen ilustroval, ale také napsal. Příběh o pěti klucích, kteří objeví za rezavou brankou tajemnou, zarostlou zahradu, setkají se s různými podivnými tvory a prožívají s nimi nejrůznější dobrodružství.