Výstava BĚŽ S TIM ZA ROH je shrnutím abstraktních prací, jež vznikly v posledních třech letech. Jedná se o díla, na kterých se podílelo více autorů. Většina z nich byla zhotovena během výtvarných sešlostí v DEPO2015. Tyto „seance“ integrovaly výtvarníky z rozdílných ateliérů Sutnarky do jednoho kooperujícího týmu. Charakteristickými prvky výsledných prací jsou přehlcenost, hravost, spontaneita a dekadence. Výtvarnými prostředky se stává široká škála materiálů, při jejichž použití není nic zakázáno. Ba naopak, otevírá se možnost pro jakýkoliv experiment. Vernisáž proběhne 3. 5. v 18:00
Výtvarná práce malíře, řezbáře, ilustrátora a grafika Ladislava Sýkory je svázána s hlubokou vnitřní potřebou sebevyjádření. Je prodchnutá imaginací, dochucená poezií a službou umění. Tak, jak to kdysi definoval Karel Čapek: „To, co děláš, dělej z lásky k věci.“ Sýkora tímto jednoduchým způsobem míří k nějakému cíli nikoli proto, že cosi za horizontem se stalo jeho programem, ale protože musí. Vernisáž proběhne 1.5. od 18:00 v prostorách Truhlárny.
Alex Selmeci & Tomáš Kocka Jusko jsou slovenská umělecká dvojice, aktuálně žijící v Praze. Vytváří komplexní intermediální instalace a prostředí, které balancují na pomezí volného umění, designu a architektury. Při vytváření objektů často pracují s konkrétním obrazem či metaforou, obvykle je vstupním bodem nástroj („tool”) a jeho využití v určité situaci („motive”). Samostatná výstava v Galerii Kostka je tematickým ekvivalentem ke kolektivní výstavě ve velké galerii MeetFactory. Autoři pojímají výstavu jako náhled, nebo volnou kompozici aktuálních děl a objektů, bez cíle jakéhokoliv rozuzlení. Představují především nové objekty ze série Stĺpy a veže, které navazují na exteriérové dílo Kukaň (2023) inspirované architekturou ptactva, vzájemně se ovlivňujícím lidským a zvířecím stavěním a jeho přestupováním. Důležitý je zde motiv závětrné strany, jakési bezpečné plochy pro stavbu, růst, ukotvení, vpletení nebo dočasné přečkání. Ve vztahu s objekty jsou v prostoru rozmístěny menší série užitých předmětu, které spoluutváří světelné, zvukové a prostorové podmínky galerie.
Kolektivní výstava v hlavní galerii MeetFactory představuje celkem deset autorů a autorek, jejichž společným přístupem je tvůrčí balanc na hraně mezi volným uměním a designem. Jejich práce vyrůstají z užitých objektů, avšak jsou veskrze pojaty jako náročné tvarové a materiálové experimenty, kterými posouvají (a překračují) hranice designových objektů až do oblasti volného umění. Tato díla jsou proto spíše složitými sochařskými plastikami, které svým povrchem jako mimikry maskují svou původní užitou funkci. Francouzská umělkyně Audrey Large tento způsob tvorby definuje takto: „Přemýšlím o digitálních obrazech jako o hmotě, s níž pracuji, abych vytvořila objekty, nikoliv s primárním účelem funkčnosti, ale spíše pod záminkou blízkosti s divákem, abych zpochybnila jeho vnímání materiálnosti. Toto zpochybňování materiálů vyžaduje přehodnocení nástrojů, jimiž se s nimi manipuluje; zpochybňuje tedy status designéra, jehož úlohou je orientovat se ve 2D obrazech, 3D souborech, pohyblivých obrazech a objektech. V tomto kontextu mnou hýbe otázka povrchu a jeho potenciálu být fiktivní a nejednoznačnou substancí, na níž se může nacházet realita i hyperrealita.” Tadeáš Podracký využívá materiálovou dekonstrukci užitých forem až k sochařskému vyjádření; David Střeleček, podobně jako Johana Hnízdilová, hybridním způsobem kombinují tradiční keramiku s eko a solarpunkovými konceptuálními přístupy; Anna Jožová své skleněné objekty zasazuje do varovně antropocénních kontextů a Tereza Vinklárková vytváří tzv. „soft sculptures”, které široce kombinují užitou i terapeutickou funkci. Součástí výstavy budou také textilní a proplétané objekty letošní laureátky ceny Jindřicha Chalupeckého Judity Levitnerové, paravány Romana Štětiny či uměleckého dua Julia Gryboś & Barbora Zentková.
Centrum současného umění EPO1 uvádí výstavu Jízda, která se zaměřuje na ztvárnění bicyklů a jejich role v životě člověka. V bývalé elektrárně se představí tvorba více než čtyř desítek umělců několika generací. Těžištěm monumentálně pojaté expozice jsou díla sochařů a sochařek (Jakub Flejšar, Karel Nepraš, Zdeněk Němeček, Paulina Skavová, Čestmír Suška, Vratislav Karel Novák) a tvůrců instalací (Jiří Černický, Jiří David, Krištof Kintera, Filip a Lukáš Houdkovi, Jan Stolín) v turbínové hale. Mezi malíři a malířkami najdeme například Alenu Anderlovou, Františka Mertla ve světě známého jako FRANTA, Ondřeje Kohouta, Michaela Rittsteina, Petra Písaříka, Natálii Roučkovou, Karla Štědrého, Jakuba Špaňhela nebo Lubomíra Typlta.
DAVID,MAINER,TITLOVÁ,ŽÁČEK a další
Nejnovější výstava fotografa Vojtěcha Vlka tematizuje fenomén masky v současné hudbě. Kolekce velkoformátových černobílých i barevných fotografií mapuje sólové interprety, ale i skupiny (převážně z české scény), které zvolily částečné či úplné zakrytí svých obličejů při vystoupení.
Výstava obrazů a objektů kostýmní a scénické výtvarnice a malířky. Navrhuje kostýmy, masky, loutky, objekty i scénické výpravy pro divadlo, film i televizi. Příležitostně se věnuje pořádání para divadelních módních přehlídek, happeningů a společenských eventů i realizacím v architektuře a výstavnictví. Uspořádala několik samostatných výstav volné tvorby z oboru malby, řezby, grafiky a ilustrace a zúčastnila se také množství kolektivních výstavy v oboru kostýmního a scénického výtvarnictví. Průběžně spolupracuje s předními divadelními i filmovými režiséry a většinou českých i moravských divadel, stejně jako filmových produkcí.
Petr Pelzmann je malíř srdcem a duší, maluje tedy existuje. Dnešní svět je však přehlcen významem a nutností vyprávět, jak kdyby již nevnímal to pronikavé ticho malířské kompozice a hravost barev. Malíř je výstava o malbě, křehkosti a nekonečného boje o překročení hranice v touze po dokonalosti. Vstup: zdarma.
18:00 Art Safari na Dejvické – vystavují Štěpánka Sigmundová, Žanda Gebaer a Vojta Horálek., hudebně doplní Martin Janíček.
Mezinárodní skupinová výstava Žádný pocit netrvá věčně. Sbírka solidarity ve Skopji vychází z jedinečné sbírky Muzea současného umění (MoCA Skopje) a z jejího historického a politického kontextu. Po ničivém zemětřesení, které zasáhlo Skopji v létě 1963, se jako projev mezinárodní solidarity vzedmula vlna pomoci s obnovou zničeného města. V rámci obnovy města se také rozhodlo o zřízení muzea současného umění a umělci z celého světa darovali svá díla do sbírky muzea. Sbírku MoCA Skopje tak lze vnímat jako časovou kapsli pozdního modernismu napříč železnou oponou, protože sbírka zahrnuje jak díla známých umělců západního kánonu, tak umělců z tehdejšího východního bloku – včetně Československa – a umělců z tehdejšího třetího světa neboli globálního Jihu.
Mezinárodní skupinová výstava Žádný pocit netrvá věčně. Sbírka solidarity ve Skopji vychází z jedinečné sbírky Muzea současného umění (MoCA Skopje) a z jejího historického a politického kontextu. Po ničivém zemětřesení, které zasáhlo Skopji v létě 1963, se jako projev mezinárodní solidarity vzedmula vlna pomoci s obnovou zničeného města. V rámci obnovy města se také rozhodlo o zřízení muzea současného umění a umělci z celého světa darovali svá díla do sbírky muzea. Sbírku MoCA Skopje tak lze vnímat jako časovou kapsli pozdního modernismu napříč železnou oponou, protože sbírka zahrnuje jak díla známých umělců západního kánonu, tak umělců z tehdejšího východního bloku – včetně Československa – a umělců z tehdejšího třetího světa neboli globálního Jihu.
Výstava je společným prostředím, které spolu obě autorky vytváří za účelem péče o drobné vzpomínky a každodenní činnosti. Vyznačuje se účelnou obyčejností, přiznaným sentimentem a suprematisticky čistou barevností.