JULIUS EASTMAN – CRAZY NIGGER V GALERII RUDOLFINUM

Julius Eastman – Crazy Nigger

15. ledna a 12. února 2022

U příležitosti výstavy Not Without Joy pořádá Galerie Rudolfinum společně s Českou filharmonií sérii koncertů. Skladbu pro čtyři klavíry Crazy Nigger amerického skladatele Juliuse Eastmana provede český klavírista Ivo Kahánek se svými studenty Eliškou Tkadlčíkovou, Annou Gaálovou a Pavolem Praženicou. Pro zájemce jsme před každým koncertem připravili komentovanou prohlídku výstavy s kurátorem Petrem Nedomou. Vstupenky na koncerty můžete zakoupit online v předprodeji na webových stránkách České filharmonie, přímo před koncertem pak také na pokladně České filharmonie
i pokladně Galerie Rudolfinum ve dvoraně.

SOBOTA 15. 1. 2022

18.00 – Komentovaná prohlídka výstavy Not Without Joy s kurátorem Petrem Nedomou.
Galerie Rudolfinum. Bez rezervace, vstup volný.

19.30 – Julius Eastman Crazy Nigger
Dvořákova síň, Rudolfinum. Ivo Kahánek (klavír), Eliška Tkadlčíková (klavír), Anna Gaálová (klavír), Pavol Praženica (klavír). Vstupné 350 Kč, studenti 100 Kč

SOBOTA 12. 2. 2022

18.00 – Komentovaná prohlídka výstavy Not Without Joy s kurátorem Petrem Nedomou.
Galerie Rudolfinum. Bez rezervace, vstup volný.

19.30 – Julius Eastman Crazy Nigger
Dvořákova síň, Rudolfinum. Ivo Kahánek (klavír), Eliška Tkadlčíková (klavír), Anna Gaálová (klavír), Pavol Praženica (klavír). Vstupné 350 Kč, studenti 100 Kč

Not Without Joy (20. 11. 2021 – 20. 2. 2022)
Kara Walker, Julius Eastman & The Otolith Group, Sunday Service (with Kanye West), Noah Davis, Frida Orupabo, Ufuoma Essi

Kurátor výstavy: Petr Nedoma

Když jsme na začátku roku 2018 připravovali výstavu s názvem Domestic Arenas, bylo jasné, že tímto krokem se otevírá zcela nová kapitola v dramaturgii Galerie Rudolfinum. Věnovat se problematice rasy, násilí, války, kolonialismu, otroctví, migrace apod. znamenalo v našem prostoru překročit běžné a zavedené standardy institucionální práce se současným uměním. Znamenalo to ale také novou kapitolu v prezentaci umění založeného na čase, tedy filmu, videí, pohyblivého obrazu – novou dramaturgickou řadu Rudolfinum_Time_Based. Z následujících výstav této dramaturgické větve tvořila prezentace díla Arthura Jafy na jaře roku 2019 dosavadní vrchol tohoto směřování.

Název výstavy Not Without Joy/Nikoliv bez radosti je parafrází názvu knihy velmi významného afroamerického básníka, představitele tzv. haarlemské renesance Langstona Hughese Not Without Laughter z roku 1930. Výstava je prvním a zásadním pokusem představit českému publiku díla umělců, kteří autenticky žijí a reflektují nejrůznější životní situace, otázky a problémy související s barvou pleti a původem, jejichž význam je vysoko nad lokální a individuální úrovní reflexe. Konkrétní životní a osobní příběhy, jež formovaly jednotlivá díla, mohou být chápány jako jednotlivosti, ale mohou být také zevšeobecněny do polohy metafory nebo symbolu některých zásadních problémů, které jsou v základech nevyřešených traumat současnosti i minulosti přinejmenším mezi Afrikou, Evropou a Spojenými státy. K radosti v tomto kontextu lze citovat dvě věty Imany Perriho (profesora afroamerických studií na Princetonské universitě) z roku 2020: Joy is not found  in the absence of pain and suffering. It exists through it.

Předjímání otázek spojených s problematikou blackness, která nemá – zdánlivě – v českém prostředí oporu, tradici, historický kontext, znamená pokoušet se přinášet a vytvářet nový způsob čtení pojmů, s nimiž se setkáváme jen zřídka a navíc z poměrně geograficky vzdálených oblastí. Nicméně stále více a více se vlamují i do našeho světa vlivem médií a komunikačních nástrojů. Migrace a globální proudění informací je realita, které se nemůžeme žádným způsobem vyhnout. Nicméně blackness je nesmírně široký pojem, který zahrnuje bezpočet odpovědí, budeme-li se tázat na jeho význam. V našem prostředí už samo položení takové otázky je velmi důležité. Zatím nemáme nástroje, jak tuto otázku položit, jak jí porozumět, nemáme zkušenosti, které by nás alespoň navedly k počátku úvah. Nemáme také paralely, kterými bychom si pomohli ze tmy nevědění a mnohdy arogantního přehlížení. Máme ale často strach z neznámého, vytahujeme neblahé historické zkušenosti, které nám nepomohou, nedíváme se zrovna moc statečně směrem k tomuto světu. 

Otázka otroctví zvláště ve Spojených státech stále není uzavřena, na což velmi přímočaře upozorňuje svým filmem Kara Walker. Rasová diskriminace ať už ve Spojených státech nebo kdekoliv jinde je soustavně se vracející problém, který není možné přehlížet. Je to problém, který tématizuje většina umělců ve výstavě, ať už z historického pohledu osobním statementem hudební skladatel Julius Eastman, ale také Kara Walker, Ufuoma Essi, Frida Orupabo, The Otolith Group. Otázky genderu mají stejnou naléhavost přinejmenším v socioekonomické rovině na obou stranách, tedy u černochů i bělochů. V našem případě jsou to všechny ženy, které jsme přizvaly ke spolupráci – Kara Walker, Frida Orupabo a Ufuoma Essi, které se touto otázkou zabývají. Kritický pohled zvenčí na následky evropského koloniálního vykořisťování, tedy na stále zažitý způsob eurocentrického uvažování, je nadmíru potřebný, stejně jako zatím nepříliš otevíraná témata migrace, která může vytvářet nová ohniska napětí ve starých společnostech neuvyklých konfrontaci se širším světem.
Díla Ufuomy Essi i Fridy Orupabo v tomto ohledu vycházejí z jejich vlastní, osobní zkušenosti. Obecně jde samozřejmě také o otázky adaptace migrantů na život ve společnosti s odlišnými důrazy na životní a společenské standardy a dále o schopnosti obou stran řešit soužití, což může vyústit v úvahy o životě buď v ghettech, nebo v osamění uprostřed davu, jak dosvědčuje na prvním místě Julius Eastman a Ufuoma Essi, ale nepřímo také Noah Davis, který se vedle své vlastní tvorby zásadním způsobem zasloužil o vznik The Underground Musea v L. A. Méně frekventovanými tématy je např. akulturace, o níž přinášíme svědectví v podobě transformace tradičního amerického gospelu, souvisejícího s otázkou náboženského života dnešní americké společnosti ve velkém projektu Sunday Service Kanye Westa v podání Sunday Service Choir. 

Soubor poměrně vyostřených prací různého charakteru dotýkajících se zmíněných témat, narážejících na stereotypy bílé supremace, neochoty připustit historické křivdy a z toho vyplývající nemožnosti změny myšlení směrem ke skutečnému lidskému společenství v jeho rozmanitosti, je pokusem tyto otázky nastolit přinejmenším ve smyslu vyplnění informačního vakua. O žádném z těchto problémů dnes již nemůžeme říci, že je příliš vzdálený, že se nás tady a teď nedotýká, což je jeden z málo uznávaných nároků globalizace.

K výstavě Not Without Joy vydává Galerie Rudolfinum také katalog v poněkud neobvyklém novinovém formátu. Obsahuje dva obsáhlé eseje, které jsou významnou součástí projektu. První pochází od kurátora výstavy Petra Nedomy a druhý, v obecnější rovině uvažování o daném problému, od prof. Pavla Baršy. Připojeny jsou krátké životopisy každého autora a záběry z instalace výstavy. Katalog graficky připravili Petr Bosák a Robert Jansa (20YY Designers), stejně jako i grafickou podobu výstavy.  

Více o výstavě Not Without Joy a aktuální informace naleznete na www.galerierudolfinum.cz

Vstup na výstavu Not Without Joy je volný.