FESTIVAL M3/ UMĚNÍ V PROSTORU

Festival m3 / Umění v prostoru: Mezi meziprostory byl zahájen. Probíhat bude až do 30. září 2022.

Umění ve veřejném prostoru je téma, které pulzuje nejen na úrovni architektonické a urbanistické, ale i občanské a politické. Některé intervence se snadno stávají přirozenou součástí měst a veřejných míst, jiné vyvolávají otázky a diskuze. Festival m3 / Umění v prostoru se již šestým rokem snaží toto téma otevírat, kreativně vstupovat do tradiční urbanistické struktury a zkoumat vizuální i praktické možnosti uměleckého díla. Letošní koncept vybočuje z řady všech předchozích a rozmisťuje díla na několika vlakových nádražích. Autorky Dagmar Šubrtová a Iva Mladičová jej nazvaly Mezi meziprostory.

Festival byl zahájen 14.6. v Dejvické nádražce a pokračovat bude až do konce září. Jeho součástí je i bohatý doprovodný program, který je k nalezení na www.festivalm3.cz nebo na Facebooku.

Mezi meziprostory:

Autorkou hlavní ideje konceptu Mezi meziprostory je Dagmar Šubrtová, která ke kurátorské spolupráci přizvala Ivu Mladičovou. Kurátorky oslovily dvanáct umělců, kteří vytvořili deset rozmanitých uměleckých intervencí. Vystavujícími jsou Petr Stibral, Erika Velická, Pavel Hošek, Petr Cusack, Eliáš Dolejší, LLoyd Dunn, Vladimír Turner, Matěj Al-Ali, Michaela Thelenová, EPOS 257, Jan Albert Šturma a Martin Netočný. Jednotlivá díla letos poprvé nejsou koncentrována kolem jedné lokality, ale jsou rozmístěna na několika vlakových nádražích. Mezi ty patří nádraží Vršovice, Libeň, Modřany, Braník, Řeporyje, Masarykovo, Veleslavín, Kladno a Zličín.

Poetika nádraží a železničních tratí poskytuje širokou škálu významových rovin – sociální, politicko-estetickou, architektonickou, historickou, urbanistickou, ekologickou. Nádraží drobná, naddimenzovaná, překladová, necitlivě zmodernizovaná, opuštěná, zarostlá, uzavřená i chátrající nesou viditelné znaky, za nimiž se nacházejí ty skrytější, v rovinách poukazujících mnohdy na problematické procesy.

Umělecké intervence festivalu nazvaného Mezi Meziprostory se pokouší poukázat na invenční kultivaci veřejného prostoru, rozmělňovat společenské a lokální stereotypy a iniciovat veřejné debaty na řadu důležitých témat. K těm náleží především průzkum specifických míst v sousedství nádraží a železnic a možností jejich urbanistické integrace, neboť vztah města a investorů při plánování využití těchto svobodných zón má často problematický charakter. Tématem je i specifická poezie prostředí nádraží a jízdy vlakem. Umožňuje ocitnout se mezi prostory a mezi časy – mezi meziprostory, vybízí k reflexi vizuálních i zvukových vjemů. Živým tématem je problematika modernizace nádražních budov nebo jejich smysluplná

konverze. Podnětná je i ekonomická stránka železniční dopravy a možnost jejího velkorysejšího zakomponování do struktury MHD.

Díla a autoři:

Na kreativním průzkumu okolí nádraží Praha-Zličín založil svůj umělecký koncept EPOS 257 ve spolupráci s Albertem Šturmou a Martinem Netočným. Společně ustavují „dočasnou výzkumnou stanici“ k podnikání „obsedantně-observačních výprav“. Fragment z jejich apelativního textu přibližuje záměr aktivistického charakteru: „Lokalita prostá spektáklu plná neprostupných náletových porostů leží ladem a pokukuje po obrodných procesech, které konečně osvobodí její dřímající kapitálový potenciál. Industriální éře odzvonilo a stejně tak i nedaleké vagónce. Území o tisících metrech čtverečních je už několik let rozparcelováno pojmy jako rezidenční areál a velkorysý privátní park.“

Také Petra Stibrala znepokojuje nejistá budoucnost výjimečných lokalit situovaných nedaleko nádraží Praha-Vršovice. Jde o bývalé chudinské osady Sedmidomky a Slatiny, dnes funkční jako zahrádkářské kolonie, místa bezdomovců či domovy potomků původních obyvatel. V nedávné době bylo rozhodnuto o modernizaci Slatin, takže vyvstává riziko další promarněné příležitosti zakomponovat do celku velkoměsta lokalitu s unikátní historicko-ekologickou hodnotou. Petr Stibral proto vytvořil do parku před nádražím pomník mizejícímu fenoménu zahrádkářských osad.

Specifický charakter jednoho z neutěšených míst v okolí nádraží Praha-Libeň upoutal pozornost Eriky Velické. Prostor dnes slouží převážně k rychlému průchodu pěšinou – zkratkou nebo k venčení psů. Nikdo v něm netouží pobýt ani o minutu déle, než je nezbytně nutné. Autorka vytváří instalaci jako scénu pro možné děje. Umocňuje zažít pocit prázdnosti místa, současně ale nachází inspirativní dimenzi v jeho existování mimo nadefinovaný společenský řád.

Osobitou atmosféru spojenou s cestováním vlakem zviditelňuje Michaela Thelenová v souboru pohlednic evokujících pocit zachycení letmého okamžiku. Forma pohlednice sama o sobě přirozeně nese význam přemístění, cesty. Charakter vjemu, který zakoušíme právě při jízdě vlakem, spouští asociace příběhů, vzpomínek. Čekání, postávání, necílené popocházení v nádražních halách a na nástupištích navozují znovu a znovu všem dobře známou atmosféru. Pohlednice jsou na několika vlakových nádražích v Praze, Kladně a Chomutově k volnému rozebrání kolemjdoucími.

S obdobnou senzitivitou přistoupil k umělecké transformaci obrazů a dějů z nádraží a vlaků Lloyd Dunn. Jeho instalace na Masarykově nádraží v Praze má charakter video-audio-koláže vytvořené ze zvukové kompozice z nahrávky parní lokomotivy, dobových terénních nahrávek a inspirace principy kinematografie používanými ve starých filmech. Propojuje abstraktní tendenci experimentálního filmu s narativností. Je promítána nepřetržitě ve smyčce, a otevírá tak prostor imaginaci pozvolna se odpoutávající od reality směrem do snovosti, navození rytmu jízdy vlakem.

Lehkost výletní atmosféry pojímá ve své instalaci Pavel Hošek. Zvolil si zastávku Praha-Modřany situovanou na vyvýšeném místě s velkorysým výhledem na Vltavu a okolí. Prostorovou situaci mění nenápadnou intervencí, která přiměje kolemjdoucího zakusit místo v nových vizuálních souvislostech. Do nitra nástupiště architektonicky jednoduše pojaté zastávky navrhl kovový rám. Zastávku zvýrazňuje jako pozorovací i odpočinkové místo.

Pestrou různorodost zvuků okolí nádraží Praha-Braník zakomponoval do svých záznamů Peter Cusack. Fixuje konkrétní časový úsek, a návštěvník si konkrétní místo znovu uvědomuje skrze záznam již nepřítomného. Zdrojem se stává nedaleký Branický pivovar, přítomnost řeky nebo například zvukově výrazná magistrála v kontrastu s divokým křovím jako útočištěm pro různé ptačí druhy.

Téma architektonické konverze nádražní budovy v Praze-Řeporyjích nepřímo připomíná instalace Eliáše Dolejšího. Tvořená z nástropních objektů – nebesky modrých „satelitů“– nese základní význam nacházení společného průniku různých duchovních systémů a také odkazuje k dnešní realitě satelitů umístěných na oběžné dráze Země. Současně vytváří pomyslnou polaritní dvojici se zamýšlenou instalací ve vyhořelé stavbě na protější straně nádražního kolejiště, která měla ztělesňovat významy rozpadu, mizení.

Problematiku ekonomické a ekologické roviny železniční dopravy chytře komentuje Vladimír Turner. Instalací pro nádraží Praha-Veleslavín verbalizuje témata udržitelné mobility, fosilních paliv, mezinárodního obchodu, vztahu automobilismus vs. vlaková doprava, exodu a nomádství jako důsledků klimatických změn. Volí formu podnětně upraveného automobilu značky Volvo, a to s apelem na přítomnost potenciálu přirozeného lidského zdroje.

Závěrem uvádíme instalaci symbolického charakteru od Mateje Al-Ali realizovanou pro nádraží Kladno. Tematizuje neúprosnost plynutí času, neboť každý hmotný předmět spěje k zániku/transformaci a často teprve nevyhnutelnost finálního bodu probouzí naši pozornost. V kinetické instalaci pracuje autor s formou železného stožáru, do jehož vnitřku zabudovává mechanismus k pomalému obrušování pískovcového bloku. Jednotlivá zrnka odpadávají stejně neúprosně, jako plyne náš čas.

Festival m3 / Umění v prostoru byl založen v roce 2017 umělcem Čestmírem Suškou pod záštitou řeporyjského Studia Bubec. Vedla jej k tomu z dlouhodobá touha po uměleckých intervencí do chátrajících míst se specifickou atmosférou či historií a současně po narušení městských architektonických i uměleckých stereotypů a poukázání na variabilitu i funkčnost umění. Spolupořadatelem tříměsíčního uměleckého happeningu je i Galerie hlavního města Prahy, na financování se pak podílí program Umění pro město.

www.festivalm3.cz