BARBARA PROBST

BARBARA PROBST

24.6. 2014 - V úterý 24.6. si ve 14:50 budeme povídat o výstavě Barbara Probst-Úplné znejištění. Naším hostem bude David Korecký, kurátor výstavy.

Barbara Probst:
Úplné znejistění /Total Uncertainty
Galerie Rudolfinum
velká a malá galerie
24/4–6/7 2014
kurátor výstavy David Korecký

„Fotoaparát je jako očitý svědek a fotografie je jako svědecká výpověď. Svědecké výpovědi o téže události se mohou navzájem překvapivě lišit.“
Barbara Probst


Barbara Probst se posledních čtrnáct let zabývá multiplikací záběrů jedné scény v jednom okamžiku za pomocí několika paralelně snímajících fotoaparátů. Dochází tak k narušení singularity diváka – pro pozorujícího není jednoznačné, kde se v dané situaci nachází, který pohled je ‚ten jeho‘. Jde svým způsobem o rafinovaný zásah do divákova soukromí. Zastavení v čase par excellence, multiplikace prostřednictvím série záběrů, nejasná hranice, kde začíná a kde končí aranžmá, odkazy k estetice a lineární naraci hraného filmu – to vše jsou prvky, které prací Barbary Probst výrazně prostupují.

Barbara Probst studovala sochařství v Mnichově. Poté se rok zabývala studiem fotografie u Bernda Becherav Düsseldorfu..Ateliér manželů Becherových se stal legendárním nejen díky dílu svých zakladatelů, které syntetizuje žánry dokumentární a konceptuální fotografie, ale dal také vzniknout tzv. düsseldorfské škole, fenoménu, který změnil chápání fotografie nejen v Německu, ale postupně na celém světě. Barbara Probst se však od ostatních žáků manželů Becherových významně odlišuje. Autoři düsseldorfské školy vždy vycházejí z předpokladu, že fotografie zachycuje reálný svět kolem nás, respektive jeho vybranou část. Probst, byť její dílomůže působit jako hypertopografické, žitou realitu nereprezentuje, naopak vytváří smyšlený mentální prostor, který koexistuje paralelně ke světu reálnému, nebo dokonce v jeho protikladu.

Co se skutečně stalo
V devadesátých letech vytvořila Barbara Probst několik prostorových instalací s použitím fotografií, kdy hlavním médiem byl prostor místnosti, objekty různého charakteru a fotografický obraz. Probst zde využívala posunu v měřítku objektů a performativního aspektu fyzické přítomnosti diváka v instalaci. Tyto instalace jsou znatelně dílem autora, který uvažuje více jako sochař než jako fotograf. Galerie Rudolfinum představuje instalaci s názvem,Co se skutečně stalo (Was Wirklich Geschah) z let 1997-8, která je poslední prací autorky a je zhotovena předtím, než se Probst začala naplno věnovat souborům z cyklu Exposures.

Co se skutečně stalo
je zacyklená projekce 81 diapozitivů promítaných v intervalu tří vteřin, které simulují nekonečný pohyb vzad. Fotograf neustále míří objektivem na jedno místo a ustupuje, ale díky rafinované aranži fotografií do záběrů v exteriéru pohyb vzad neznamená cestu od detailu k celku. Probst nepoužívá zoom, každý snímek, byť zdánlivě připomíná detail snímku následujícího, představuje samostatný celek. Autorka se pohybuje, aby se paradoxně vždy dostala do stejné situace – stojí tváří v tvář stále stejně velkému výseku světa. U této práce je jinou formou předvedeno to, co je důležité si uvědomit i u později vytvářených Exposures: autorka se neobrací směrem k médiu, ale ke světu – nezkoumá fotografický obraz jako takový, ale zkoumá vztah jedince a jeho místa ve světě.

Exposures
Projekce Co se skutečně stalo je úvodem k hlavní části expozice v Galerii Rudolfinum, jež se skládá z bezmála pětadvaceti fotografických souborů nazvaných Exposures. Tuto práci Probst začala v roce 2000 a dodnes vzniklo něco přes sto souborů. Všechny spojuje metoda, kterou jsou pořízeny: dva až třináct fotoaparátů je instalováno v jednom prostoru a jejich závěrky pořídí snímek simultánně za pomoci dálkového, rádiem řízeného ovládání. Vyfotografované snímky jsou divákovi předkládány v řadách, jež mají přesně danou posloupnost – „jako slova ve větě“. Instalace sestává většinou z velkoformátových snímků a divák se musí pohybovat, aby je přehlédl. Stačí pootočení hlavy, krok stranou, vpřed nebo vzad. I u této formálně redukované práce Probst zůstává věrná performativnímu principu interakce s divákem.

Exposures Barbara Probst rezignuje na roli tradičního fotografa – roli expertního diváka vybírajícího pro nás záběr, kterého bychom si sami nevšimli nebo ho nemohli vidět. Probst nás opouští jako průvodce a její absence je podtržena tím, že na mnohých snímcích vidíme fotografující aparáty na stativech bez obsluhy. Je narušena důvěra v autora jako v někoho, kdo pro nás obraz světa předvybral. Navíc je divákovi předloženo několik paralelních verzí toho, jak svět vypadá. Chce Probst diváka mást, anebo ho naopak vyvést z klamu subjektivního vnímání?

Znejistění a jak z něj ven
Stejně tak jako k porozumění fotografického díla Barbary Probst nestačí jedna fotografie, tak k porozumění jejích motivací a cílů, tedy toho, co jejím fotografiím předchází a co následuje, nestačí jeden výklad. Jinými slovy, konfrontuje-li Barbara Probst pozorovatele svých fotografií s tím, že není sám, kdo se právě dívá, mějme také na paměti, že nejsme sami, kdo její dílo vykládá. Znejistění tedy také spočívá v odcizení práva na kontrolu (porozumění, způsob přivlastnění) nad světem, který nás bezprostředně obklopuje.

U vědomí šíře možného výkladu díla Barbary Probst předkládáme návštěvníkovi eseje filosofa Miroslava Petříčka a teoretika pohyblivého obrazu Martina Mazancepřipravené u příležitosti výstavy v Galerii Rudolfinum. Jako třetí prodlouženou ruku vizuálního světa Barbary Probst přetiskujeme vybrané části autorčiných úvah obsažených v rozhovoru s Frédericem Paulem, který vyšel v loňském roce v obsáhlé publikaci z nakladatelství Hatje Cantz.

Zatímco dějiny moderní fotografie jsou neodmyslitelně spjaty s ‚rozhodujícím okamžikem‘, v posledních dvou dekádách se ve fotografii stále častěji setkáváme s tendencí na rozhodující moment rezignovat či ho upozadit. Barbara Probst se tohoto věčného tématu chopila zcela originálním způsobem, postavila na něm (ne)časovost svých fotografických sérií, a zároveň zásadním způsobem zkomplikovala otázku vztahu (přivlastňování si)  ‚dílo-divák‘.

Práce Barbary Probst, nahlíženy touto optikou, jsou důležitým příspěvkem k teorii vizuality, dekonstrukci a nekonečnému znovuustavování obrazu a jím reprezentované anebo vytvářené reality.

Vstupné:
Plné  130 Kč
Snížené 80 Kč

Vstupenka platí pro jeden volný vstup na vybraný doprovodný program.

Otevírací doba:

út – st, pá – ne: 10:00 – 18:00
čt: 10:00 – 20:00

http://www.galerierudolfinum.cz

bez autora

reklama