CAMPQ NA OSTROVĚ ŠTVANICE

CAMPQ NA OSTROVĚ ŠTVANICE

13.5. 2019 - Prožijte den i noc na ostrově mezi mimozemšťany. V táboře u VILY Štvanice...

Český pavilon Pražského Quadriennale je letos bránou do paralelní reality. Vítají vás kustodi nebo zaměstnanci vládní agentury? Spoj na ostrov Štvanice odjíždí každou půlhodinu. Tam je jádro české expozice - jiný svět - intergalaktický integrační tábor. Na realizaci imerzivní scénografické instalace se podílí generačně propojená skupina českých scénografek a scénografů, architektů a urbanistů, spojených především s nezávislou scénou. V režii Martiny Schlegelové, Ivo Kristiána Kubáka, Petra Haška a Tomáše Loužného pak CAMPQ živě prezentuje jejich specifickou poetiku.

CAMPQ je jeden z mnoha táborů, v němž své útočiště našli příchozí z jiných planet: tajemné Fénické ženy, přeživší civilizace technicky pokročilých Zeyris, zvířecí Attas, jež ani na planetě Zemi nepřestávají uctívat svoji královnu a nevyzpytatelní černí ježci. Mají právo na místo mezi námi? Je jejich integrace v našich možnostech? Na tyto otázky bude mít divák možnost hledat odpovědi během sedmihodinové návštěvy dne otevřených dveří unikátního adaptačního tábora.

Reprízy budou pouze tři, otevřeno vždy od západu slunce do východu slunce a možností, jak svých sedm hodin v táboře prožít, nepočitatelně. Račte vstoupit, režisérka Martina Schlegelová spolu s kurátorem Ivo Kristiánem Kubákem vám upřesní, proč byste rozhodně měli být u toho.

„Zvídaví diváci objeví i zapovězené zóny"


Část českého pavilonu, který bude na pražské Štvanici (a v září se přestěhuje na českobudějovickou Náplavku) ožije na několik nocí sedmihodinovou imerzivní inscenací. Co si pod tím mají diváci představit?

Martina Schlegelová: Přijdou k bráně tábora, na začátku dostanou krátké školení o pravidlech hry a hrací žetony. Pak se brána otevře a oni na sedm hodin vstoupí do paralelní reality. Ocitnou se v adaptačním táboře pro mimozemské uprchlíky. Budou se moci seznámit se čtyřmi mimozemskými kmeny, budou si s nimi moci dát občerstvení v kantýně nebo v kavárně, kterou provozují. Když budou unavení, budou si moci pronajmout lehátko v odpočinkové zóně a třeba i pár hodin spát. Je na každém divákovi, jak moc se chce zapojit do děje, jestli se bude „jen“ dívat, na co se bude dívat… Může se zcela volně pohybovat po táboře a sledovat, co ho baví. Může si najít svůj oblíbený kmen a zůstat s ním celou noc, nebo se seznámit s více postavami, jak bude chtít. Kdo bude hodně zvídavý, objeví i určité zapovězené zóny tábora a jejich tajemství.

Některé diváky může vyděsit ta sedmihodinová délka, existuje možnost odejít dřív?

MS: Ano, pokud bude divák unavený, má dvě možnosti – jít si na chvíli odpočinout do odpočinkové zóny a pak se vrátit nebo odejít nadobro. Bude existovat určité heslo, které propustí diváka ze hry a zaměstnanci agentury mu otevřou bránu ven.

„Štvanice i Náplavka jako místa splendid isolation“

Jak vůbec vznikla myšlenka vytvořit u vás na Štvanici adaptační tábor pro uprchlíky z mimozemských civilizací? Kde jste se inspirovali?

Ivo Kristián Kubák: Odpověď už je sama obsažena ve slově uprchlík. Je to celospolečenské téma, ale je třeba s ním pracovat ostražitě - a to se naší skupině autorů a dramaturgů daří skvěle. Rozhodnutí, že půjde o uprchlíky z jiných planet, pak především popouští uzdu fantazie zúčastněných výtvarnic a výtvarníků. A pražský ostrov Štvanice i českobudějovická Náplavka jsou ideální místa, kde by se adaptační uprchlický tábor v případě mimozemské invaze nejspíše budoval: mají v sobě specifický genius loci, pro který se hodí idiomatické označení splendid isolation.

Přehlídka scénografie a imerzivní divadlo. Proč tato kombinace - slouží si dobře navzájem?
IKK: Otázka jak vystavovat scénografii trápí kurátory už mnoho desítek let, na tohle téma vznikají monografie, diplomové i disertační práce. Imerzivní metoda, tedy divácká/návštěvnická přímá účast v alternativním světě a příběhu, které vytváříme, se pro prezentaci něčeho, co bez herců vlastně neexistuje, hodí ideálně. Přes den jsou scénografie a kostýmy oživeny hrajícími kustody, v noci pak sedmdesátkou herců. Kdo do tábora vstoupí a přistoupí na pravidla hry, může se do něj “ponořit” (odtud imerze) a odnést si vlastní individuální zážitek ze setkání se zaměstnancem vládní agentury, mimozemšťanem z některého ze čtyř kmenů, navštívit jejich hnízda, integrační centrum, výzkumnou laboratoř, dotknout se magických předmětů, nebo zásob kaolínu, kterým se někteří mimozemšťani živí.

Česká expozice Pražského Quadriennale 2019 se jediná nachází jinde než na Výstavišti. Jak se na ni diváci budou moci dopravit? Budete pro ně posílat rakety nebo létající talíře?
IKK: Česká expozice (resp. český pavilon, jak zní oficiální název) se nachází na obou místech zároveň: ve štvanickém plenéru a jeho nedílná součást je umístěna i na holešovickém Výstavišti v rámci Výstavy zemí a regionů. Každý den v průběhu otvírací doby PQ bude v Průmyslovém paláci v provozu terminál umožňující divákům navštívit adaptační tábor. Mezi tímto checkpointem a Štvanicí bude provozováno pravidelné autobusové spojení. Ale stejně tak bude možné se na ostrov dostavit i po vlastní ose. I denní chod terminálu je součástí imerzivní hry (s kurátorem celého projektu na jejích „pravidlech“ režijně spolupracovali Kamila Polívková a Antonín Šilar): příchozí se bude moci mj. rozhodnout, zda chce tábor navštívit pouze jako pasivní přihlížející, nebo jako aktivní dobrovolník.

Čtenáře Literárních novin by možná zajímalo, jak se pro takový obrovský projekt píše scénář. Pokud se vůbec píše. Jak probíhala nebo stále probíhá geneze textu, který potom diváci uslyší z úst herců přímo v táboře CAMPQ na Štvanici?
IKK: Na scénáři, potažmo zadání pro scénografii se podíleli dvě autorky a dva autoři, dva z Katalánska a dva z Čech, jedna dramaturgyně a spolu se zmíněnou režisérkou ještě dva další režiséři a pochopitelně i kurátor. Proběhla čtyři velká setkání, na která ještě stále navazují další dílčí schůzky. Všechna setkání mají důsledně vést k napsání alespoň poloviny pevného scénáře osmihodinové performance, což se však stejně od počátku ukazuje jako neřešitelný rébus. Už jen babylonské balábile španělštiny, katalánštiny, angličtiny s češtinou vyžadovalo logistickou přípravu a několik specializovaných překladatelů v permanentní pohotovosti. Součástí scénáře, který má v tuto chvíli již 200 stran je také jeden naprosto zásadní dokument, pro který v češtině razím pojem mašinérie: časoprostorový graf situací. Nazýváme jej The Paper a na jeho více než 850 polích je zaznamenám průběh celé budoucí inscenace.

V táboře žijí čtyři kmeny různých mimozemských civilizací. Který z nich je pro tebe ten osobně nejoblíbenější?
IKK: Můj nejoblíbenější kmen jsou tzv. ježci, nehumanoidní rasa, kteří se zrodili z nevinného nápadu kdysi před rokem a půl na první schůzi se scénografickým týmem a postupně se, navzdory tomu že nejsou na první pohled živí, podmanili tábor a jeho příběh, a vnáší do něj skutečný extraterestriální pocit z neznámého.

bez autora