R1 Goat
Právě hraje:
REFLEKTOR
20:00 - 21:00
on-line přehrávač
Ji.hlavská radost jde do kin

Ji.hlavská radost jde do kin

16.1. 2019 - Orbánovo Maďarsko, čeští sokolové, Michal Horáček jako kandidát na prezidenta nebo život v dětském domově. Soutěžní filmy dvaadvacáté Ji.hlavy míří do českých kin pod hlavičkou Česká radost v českých kinech.

Co udělal premiér Viktor Orbán s Maďarskem? Odpověď dává snímek Kateřiny Turečkové Iluze. Pojetí je netradiční – jako byste hráli počítačovou hru. Divák se účastní běžného dne v Budapešti, nakupuje v supermarketu, čeká hodiny ve frontě před volební místností. „Po prvním týdnu v Maďarsku jsem si začala uvědomovat, že se tam děje něco zvláštního. Žít v nesvobodném světě je pro mě noční můrou. Chtěla jsem v Maďarsku udělat revoluci, ale nevěděla jsem jak,“ přiznává režisérka.

Voleb, tentokrát těch českých prezidentských v lednu 2018, se týká i film Máme na víc, režisérů Robina Kvapila a Radima Procházky. Sleduje předvolební kampaň neúspěšného kandidáta Michala Horáčka. „Natáčel jsem vše, kde jsem byl. Myslím, že film tak může podat opravdu autentický obraz kampaně, lidí z volebního týmu nebo Michala Horáčka. Našeho rozhodování se, co dělat, protože je to výhodné, a co nedělat, protože je to nevhodné,“ říká Kvapil, který byl zároveň Horáčkovým poradcem. „Na filmu jsme dělali s Radimem Procházkou, který se stal spolurežisérem filmu a mým, svědomím‘ – abychom se z natočeného materiálu nedělali lepšími, nebo horšími,“ dodává režisér.

A po velkých dějinách ty menší: Do jedné moravské vesnice, ale třeba i do New Yorku, vezme diváky film Dobrý život sokola Bendy, který režíroval Pavel Jurda. Jde o portrét Miroslava Bendy, zasloužilého sokola, který neztrácí vitalitu ani v pokročilém věku. „Děda Benda mě fascinuje schopností povýšit banalitu na svátek, je jako zenový mistr, kterého se zeptali na smysl života a on odpověděl: ‚Když se ti chce jíst, jez, když se ti chce spát, spi‘,“ charakterizuje hlavního hrdinu režisér.

A nakonec filmoví Pasažéři. Režisérka Jana Boršková sleduje osudy čtveřice z dětského domova. „Byla jsem s Pepou v psychiatrické léčebně, s Palim a Maruškou v porodnici, byli jsme u Bajdyho návratu k mámě, nebo u Milanova táty,“ vypočítává hrdiny filmu režisérka. „Přestala jsem lidi rozlišovat na bílé a Romy, bohaté a chudé, chytré a hloupé. Začala jsem je brát jako sobě rovné. Některé věci změnit nelze, ale je možné pokusit se je pochopit.“ Boršková za film získala na Ji.hlavě 2018 cenu studentské poroty.

Více informací na: www.ceskaradost.cz, www.facebook.com/ceskaradost/

bez autora