VILLA PELLÉ PŘIBLIŽUJE 100 LET OD ZALOŽENÍ ČESKOSLOVENSKA

VILLA PELLÉ PŘIBLIŽUJE 100 LET OD ZALOŽENÍ ČESKOSLOVENSKA

16.10. 2018 - Galerie Villa Pellé připravila objevnou výstavu k oslavě sto let od založení Československa.

Generála Maurice Pellého, spoluzakladatele československé armády, představuje jako osobnost velkého kulturního významu, a dokonce jako vynikajícího kreslíře. Obraz První světové války pomohou dokreslit díla významných českých umělců, zastoupeni budou František Kupka, Josef Váchal, Emil Filla, Otto Guttfreund a další přímí účastníci války. Výstavu je možné navštívit do 11. 11.

Generála Maurice Césara Josepha Pellého spojuje s mnoha předními českými umělci časový rámec První světové války. V ní se generál Pellé vyznamenává jako velitel francouzských armád spolku Dohody, na druhé straně stojí čeští umělci, povolaní do války jako vojáci rakouské armády, součásti armád Ústředních mocností. Absurditu jejich povolání do války zvyšuje ještě hlubší historický rámec, v němž Češi od druhé poloviny 19. století postupně procitali k představě samostatného státu, předpokládajícího pochopitelně rozpad Rakouska-Uherska. Tento fakt byl také od začátku války i častým důvodem přeběhlictví, které směřovalo do českých družin v Rusku, ve Francii se z nich formuje rota Nazdar už jako československá armáda, později i v Itálii a Spojených státech, z nichž nakonec vzniká ještě ve válce jádro československé armády. Významnou roli sehraje už v době války budoucí první president Československa T. G. Masaryk, jak vzpomíná ve své knize Světová revoluce.

Výstava představuje uměleckou tvorbu generála Pellého z doby před Velkou válkou a Čechů z doby válečné. Kresby krajin a architektury vytváří voják a člověk o více než generaci starší. Dokládají jeho cestování po Francii, Itálii v 90.letech 19. století, později, už v diplomatické službě, v Maroku a Turecku. Představují formu úniku, ať už v době vojenských studií, která končí v roce 1895, ale i později, kdy jej tvorba provází ve formě cestovních deníků. Karikatury, jemné a ironické se schopností vystihnout portrétovanou osobnost v úsměvném nadhledu, pocházejí hlavně z doby studia a zachycují vojenské prostředí a prostředí poslanecké sněmovny, kam dochází jako pobočník ministra války. Jeho hluboké kulturní dispozice, vzdělání a jemnost komunikace se však uplatní hlavně při jeho pobytu v Československu, kam přichází v čele vojenské mise s posláním pomoci při budování Hlavního štábu československé branné moci a jejího vojenského školství a jejich zapojení do vojenských struktur poválečné Evropy. Zároveň se tu setkává a spřátelí s řadou umělců – s A. Muchou, F. Kupkou, M. Švabinským, B. Kafkou, J. Mařatkou a hlavně se Zdenkou Braunerovou, které pomáhá organizačně zajistit výstavu českého a slovenského lidového umění v Paříži r. 1920. V jejím ateliéru v Roztokách se také setká s její neteří Jarmilou, kterou si v roce 1921 bere za ženu.

Tvorba o generaci mladších českých umělců vychází naopak jenom z otřesných válečných zážitků, z blízkosti smrti, se kterou se neustále konfrontovali a mnozí jí i podlehli: básník a karikaturista František Gellner je už v prvním měsíci války prohlášen za nezvěstného, malíř Jindřich Prucha narukoval v červenci 1914 a o měsíc později padl, fotograf Josef Sudek v ní přichází o ruku… Nejsilnější výpovědí o hrůzách a nesmyslnosti války jsou nesporně grafické listy Josefa Váchala, cyklus Fronta (1919) a kniha vzpomínek Malíř na frontě (1928), které lze přiřadit k vrcholům evropského expresionismu. Naopak sochy a kresby ze zákopů a bojišť od sochaře Otty Gutfreunda vyjadřují lidské vyčerpání a rezignaci, stejně tak kresby dalšího sochaře ve válce, Jana Štursy, nebo kresby Václava Špály.

Mezi těmito póly se pohybují i mnohá literární díla: povídka o „ztřeštěném tichu“ ze sbírky Lítice Richarda Weinera, vydané již r. 1916 s ilustracemi Vincence Beneše po básníkově zhroucení po roce válečné služby, a velkolepý expresionistický román Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka, jehož epizody vznikaly už za Haškova pobytu v Rusku jako vojáka čs. legie za války. Postava Švejka se však objevuje v už v Haškových předválečných povídkách. Velice expresívní jsou i protiválečné karikatury Františka Kupky, který se už za svého pobytu ve Francii zapojil jako legionář do roty Nazdar, pro niž navrhoval symboly a zástavy, ale i uniformy, podobně jako Vojtěch Preissig ve Spojených státech navrhoval zástavy a symboly, náborové plakáty a pohlednice, obracející se k Čechům a Slovákům žijícím v Americe. Emil Filla byl aktivní v zahraničním protirakouském odboji jako člen české organizace Mafie, jeho karikatury jsou podobně jako Kupkovy děsivou protiválečnou satirou, jejichž styl nezapře svůj původ v německém satirickém časopisu Simplicissimus. Ještě po válce doznívala její přítomnost a hrůza v obrazech malířů, kteří byli v roce 1919 Ministerstvem obrany vysláni, aby zdokumentovali místa, kde se čeští vojáci vyznamenali svou statečností, jako např. v bitvě u Zborova. Otakar Nejedlý, Ladislav Šíma, Oldřich Koníček se však vraceli s obrazy vypálených vesnic, hořících lesů a vybombardovaných kostelů a hřbitovů. Velká válka byla první v dějinách lidstva, kdy rozhodující sílu představovala technika – v ní poprvé vyjely tanky a do nebe vyletěly první bombardéry, poprvé se jako neviditelná síla objevily ponorky a poprvé byl použit bojový plyn. Armádu netvořili žoldnéři, ale vojáci, příslušníci bojujících národů, a už v roce 1901 poznamenává Winston Churchill:Války vedené národy budou hrozivější než války vedené králi.“ Poznání, které může zneklidňovat i nás, kteří jsme v posledních sedmdesáti letech válku nezažili.

Maurice César Joseph Pellé (1863, Douai – 1924 Toulon) se v rámci rodinné tradice stal vojákem. Jeho diplomatická kariéra započala v Berlíně, kam je vyslán jako vojenský přidělenec (1909–1912). Poté je se stěhuje ve velitelské funkci do Maroka. Po začátku války 1914 je z Maroka povolán do Hlavního stanu a povýšen do hodnosti brigádního generála. Se svou armádou se vyznamenal v bitvě u Chemin des Dames. Na počátku roku 1918 zabránil postupu vojsk Ústředních mocností na Paříž, což obrací situaci na bojišti ve prospěch vojsk Dohody, posílených už americkými jednotkami. Po válce je na žádost presidenta T. G. Masaryka a Edvarda Beneše povolán do čela vojenské mise do Československa, aby dal podobu Hlavnímu štábu čs. armády. Jako dočasný vrchní velitel čs. armády je v r. 1919 Masarykem vyslán na Slovensko, částečně obsazené Maďarskem, k řešení politické a vojenské krize. V Praze se zároveň zúčastňuje příprav výstavy československého lidového umění v Paříži (1920). Seznamuje se s mnoha umělci, kupř. s F. Kupkou, M. Švabinským, B. Kafkou a dalšími. Při návštěvě Zdenky Braunerové v Roztokách se seznamuje s její neteří Jarmilou, která se r. 1921 stane jeho ženou. Ještě předtím končí jeho československá mise a Pellé je vyslán jako diplomat do Turecka (1921–1923) a na mírové jednání do Lausanne. 1922 se manželům Pelléovým narodí dcera Maryška (Maryshka). V roce 1924 generál Pellé umírá v nemocnici v Toulonu na leukémii.

Kurátorské prohlídky výstavou: 11. 10., 25. 10., 8. 11. od 18:00
Kurátor: PhDr. Jan Rous

www.villapelle.cz

bez autora