R1 Goat
Právě hraje:
RADIO 1
02:30 - 09:00
on-line přehrávač
Compassion Fatigue Is Over online v Rudolfinu

Compassion Fatigue Is Over online v Rudolfinu

20.2. 2021 - Compassion Fatigue Is Over navozuje klíčová témata současnosti


Compassion Fatigue Is Over

21. 1. – 18. 4. 2021

Galerie Rudolfinum
Kurátoři výstavy: Jen Kratochvil, Petr Nedoma

Dokážeme najít a definovat, jaké limity má náš soucit? Diskuze o limitech soucitu nabrala v posledních letech značné obrátky. Naše pozornost je neustále uzurpovaná nekončícím proudem zpravodajských relací. Psychická a mentální kapacita člověka je vnímat má ale své jasné hranice. Požadavky, které od nás informovanost očekává, jsou doslova nadlidské. Přesto cítíme nutnost být stále v obraze a aktuální zprávy považujeme za nezbytnost. Proto mnoho lidí hovoří o tzv. únavě ze soucitu, tedy stavu mysli, kdy každou další palčivou zprávu vnímáme už jen s vyčerpanou rezignací.

V protikladu ke křiklavé vtíravosti každodenní mediální reality nabízí výstava Compassion Fatigue Is Over prostor pro klidné strávení interpretací daných témat skupinou renomovaných mezinárodních umělců. Umožňuje tak divákům úplně jiný typ pozornosti a pomalejšího vnímání než je možné v běžném denním spěchu mimo bezpečný prostor galerie.

„Jako součást širší dramaturgické linie Rudolfinum_Time-Based reflektuje výstava Compassion Fatigue is Over množinu klíčových témat současnosti, jakými jsou rasová nesnášenlivost, pracovní vykořisťování, přehodnocení historických narativů, sexuality, genderu, padlých i znovu nalezených utopií nebo abstraktního myšlení coby nutné podmínky pro jakoukoli racionální soudnost,“ vysvětluje k tématu výstavy ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma, který sérii filmů a videí kurátorsky připravil společně s Jenem Kratochvilem.

Současná zásadní témata se odráží už v samotném názvu výstavy Compassion Fatigue Is Over, který odkazuje ke klinicky definovanému psychickému stavu „únavy ze soucitu“ provázejícím informacemi přehlcenou mysl současného člověka, navíc plnou otázek souvisejících s probíhající pandemií.

„Únavu ze soucitu nejčastěji zažívají lidé v profesích, které vyžadují empatii a péči o druhé v tíživých situacích, jako například lékaři, zdravotní sestry, hasiči, ale i novináři, učitelé nebo sociální pracovníci. Jde o kombinaci sekundárního traumatického stresu a vyhoření. Přemíra stresu a nutnosti stálé empatie vede ke ztrátě soucitu a schopnosti vnímat okolní obtíže. V době digitalizovaného, dvacet čtyři hodin denně aktivního přísunu zpravodajství se možnost únavy ze soucitu rozšiřuje na každého z nás. Míra pozornosti a soustředění se různí, má ale pro každého své jasné hranice, za kterými zůstává jen nezbytná sebezáchova,“ vysvětluje kurátor výstavy Jen Kratochvil.

Na výstavě participuje jihoafrická umělkyně Candice Breitz sérii Sweat z roku 2018 zachycující výpovědi sexuálních pracovnic a pracovníků z Johannesburgu, členek a členů stejnojmenné aktivistické organizace zasazující se o proměnu legislativy a rovná práva jejich profese (SWEAT - Sex Workers Education and Advocacy Taskforce).

Slovenská umělkyně Anna Daučíková se na výstavě podílí dvěma snímky On Allomorphing (2017) a Thirty-three Situations (2015). Práce Daučíkové s mimořádnou citlivostí sleduje, jak dominující společenské a politické systémy formují individuální identitu a osobní výraz. Specifickou roli v celku výstavy má film Chimera z roku 2019 kyperské umělkyně žijící v Berlíně Haris Epaminondy. Snímek umístěný ve vlastním kinosále funguje v rámci výstavy jako katalyzátor zahájení procesu vstřebávání jednotlivých děl. Dvěma filmy se prezentuje také další výrazné jméno světového vizuálního umění Naeem Mohaiemen. U snímku Tripoli Cancelled (2017) se nechal inspirovat příběhem svého otce, který byl v roce 1977 po ztrátě pasu nucen prožít dlouhých devět dní na athénském letišti Ellinikon. V době vrcholu uprchlické krize se letiště stalo dočasným přístřeším pro migranty čekající na povolení pro oficiální vstup na evropskou půdu. Film může svými situacemi připomínat například Buñuelova Anděla zkázy (1962), kde jsou aktéři děje bez racionálního důvodu uzavřeni na jednom místě. Východiskem dlouhometrážního tříkanálového filmu Two Meetings and a Funeral (2017) je ohledávání jiné než euroamerické perspektivy politického řešení bipolárního střetu západního a východního světa. Film sleduje události 70. let 20. století, kdy došlo k postupnému rozpadu vize organizace Hnutí nezúčastněných států, které se pokoušelo vyrovnat váhy moci na globální politické scéně snahou o unifikaci kolem jednotné levicové ideologie. Za Two Meetings and a Funeral a své další podobně orientované práce byl Mohaiemen mimo jiné nominován na prestižní britskou Turner Prize. Kanaďan Jeremy Shaw zasadil své video I Can See Forever (2018) do fiktivní budoucnosti, kde rozvíjí příběh mladého muže, který byl součástí neúspěšného vládního experimentu snažícího se vytvořit kombinaci člověka a stroje a nyní žije se „zbytkovými“ 8,7% umělé DNA. Snímky November (2004) a Lovely Andrea (2007) německé umělkyně Hito Steyerl, které dnes můžeme vnímat v její tvorbě jako klasiku, vznikly v době, kdy stále pracovala v médiu dokumentárního filmu.

Ve snímku Lovely Andrea navštěvuje autorka tokijské fotografické ateliéry specializované na snímky a videa tradiční japonské bondage, aby nalezla snímek, kterému byla modelem jako mladá studentka filmu v polovině 80. let. Hledání snímku není pouze záminkou pro analýzu bondage samotné a průmyslu s ní spojeným, ale také ohledání jejích historických kořenů jako součásti bojového umění, nástroje pro mučení válečných zajatců nebo proměny restrikcí a vnímání této formy zobrazení z kategorie soft-porno v posledních dvou dekádách. Oba filmy spojuje postava Andrey Wolf, přítelkyně Steyerl z doby dospívání, politické aktivistky, členky PKK (Strana kurdských pracujících), revoluční organizace aktivní v turecko-kurdském konfliktu. Wolf během bojů tragicky zahynula v roce 1998 a stala se symbolem tureckého útlaku Kurdů. Plakát s portrétem Wolf, objevující se v obou filmech, ji představuje jako mučednici. Zatímco November, pojmenovaný v odkazu k měsíci Velké říjnové revoluce v roce 1917, následovaném obdobím porevoluční ztráty iluzí, můžeme do určité míry považovat za biografické svědectví o životě Wolf a kurdského boje, Lovely Andrea  se k Wolf vztahuje formou ambivalentní pocty mnohem volněji. Koncept instalace výstavy je rámován nově vzniklými místně specifickými architektonickými intervencemi Anetty Mona Chisy a Aleksandry Vajd, společně se sérií barevných fotogramů Vajd.

Únava ze soucitu je daleko od svého konce, jak jej deklaruje název výstavy. Unavení jsme stále. Někteří únavu řeší rozhořčením, jiní třeba meditací. Compassion Fatigue Is Over nabízí dočasné alternativní řešení. Možnost klidu a plné pozornosti. Galerie Rudolfinum se ale neproměňuje v kino. Namísto toho vytváří plynulé v kruhu orientované vyprávění spojující jmenovaná témata. Činí tak s pomocí navigačního systému pečlivé choreografie znovu se objevujících elementů výstavní architektury. Jakmile se prostory Galerie Rudolfinum opět otevřou veřejnosti, žádáme o vypnutí zvonění vašich telefonů a navíc doporučujeme spuštění leteckého nebo aspoň nočního režimu pro dočasné ztišení proudu upozornění ze zbytku světa. Compassion Fatigue Is Over vítá své návštěvníky díky volnému vstupnému k opakovaným návratům, neboť to poslední, co by jim chtěla způsobit, je samotná únava.

ONLINE PROGRAM K VÝSTAVĚ
Po dobu uzavření galerií v důsledku vládních protiepidemických nařízení sledujte online program k výstavě Compassion Fatigue Is Over na webu a sociálních sítích Galerie Rudolfinum. Postupně budeme přinášet videa, streamy a příspěvky k jednolivým umělcům a vystaveným dílům.


Více o chystané výstavě Compassion Fatique Is Over a prolinky na sociální sítě s online programem naleznete zde: https://www.galerierudolfinum.cz/cs/vystavy/pripravujeme/compassion-fatigue-is-over/

PRŮVODCE VÝSTAVOU
Bližší informace k jednotlivým participujícím umělcům a dílům naleznete v Průvodci výstavou Compassion Fatigue Is Over, který je k dispozici na webových stránkách Galerie Rudolfinum. Návštěvníci si ho budou moci při prohlídce výstavy otevřít přes QR kód.  Obsahuje úvodní kurátorský text a profily jednotlivých umělců a jejich vystavených děl. Průvodce graficky zpracoval Štěpán Marko, který je také autorem grafické podoby výstavy.

Vstup na výstavu je volný.

www.galerierudolfinum.cz

bez autora

reklama