Existuje jen jediná „skutečná“ realita, objektivní, netečná k našim pocitům a přáním, relativně stálá a nezávislá na našem vnímání i subjektivních závěrech, přinejmenším většina z nás má tendenci o ní takto uvažovat. Přestože to zní jasně a intuitivně správně, realita, jak ji obvykle definujeme, může být významně pozměněna, např. už jen samotným naším pozorováním. Významný vliv na to, jakým způsobem ji vnímáme a interpretujeme, má také povaha našeho jazyka, díky jehož limitům zůstáváme v jistém smyslu vždy tak trochu uvězněni v nějaké literární konstrukci. Jakým způsobem se tedy vůbec věci stávají tím, za co je považujeme?