Kryštof Koenigsmark

Bio

Na Radiu 1 od roku 1995.

Spolu s věkem mění se můj vkus.
Spolu s hloubkou mění se můj záměr.
Společná radost v hudbě, duch v tanci a ticho v řevu.
Rád s vámi tančím.
Čas není podstatný.
Láska je záhodnou formou vědomí.
Ne vždy na ní dosahuji.

Ve volném čase se věnuji hudební produkci. Dříve hlavně jako www.semtam.eu a nebo www.1lff.cz.

Momentálně jsem se našel v nové poloze jako Dancing Wind spolu se zpěvačkou Nami https://namiandthedancingwind.bandcamp.com/

Také se občas věnuji VJingu jako VJ Vidina v rámci pražského spolku Foton X.

A zde malá vzpomínka na staré stránky R1 a má etuda a několik básní již mnoho let starých.

:: etuda

Osoby: Upovídaný Moderátor jedné radiostanice (dále jen UM) mladý, aktivní, nadějný, ale přesto stále nespokojený…

             Zpovídaný Moderátor Radia Dva……(dále jen ZMRD) skoro starý,zamlklý, zahořklý, zklamaný,ublížený,za zenitem…..

Prostředí: vlnové délky, šířky a šumy….

Čas: Kdykoli..

znělka…podivné chrchlání…stále ještě někdo chrchlá….ještě trošku…a ano…ticho..takové zlověstné ticho…1, 2, 3, 8 sekund…

UM:……. Milí posluchači, ééééé, dovolte mi, ééééé, abych u hostovského mikrofonu přivítal kolegu…….ptáte se asi, proč kolegu? toho přece známe! posloucháme! ne? Tak to máte sice možná pravdu, ale tady nejste jen tak někde, tady jste na kousičku takové sítě,a ten kousíček  má být o něm (hlasem poukáže směrem k ZMRDovi)ééééééééé a tak jsem byl požádán se tady toho pána, co se tu na mě mračí, milí posluchači éééé  tak jsem byl požádán abych ho trochu vyzpovídal, že? aby jste se o něm něco dozvědeli…ééééé…ale….ééééé…nemějte mi to za zlé, posluchačstvo jedno ale ééééééé víte ona žena stůně, a byla zácpa a éééééééé já včera moc pil ….a ééééé …a asistentku mi nikdo nezaplatí a éeee, prostě…….jsem si ten rozhovor nepřipravil milí posluchači! …..takže….nu…éééé…začněmež…….(obrací se k ZMRDovi…) tak milý ZMRDe, vítej pro jednou na druhé straně mince, eh, totiž mikrofonu!.. hehe..tak se hezky posluchačům představ, řekni kdo jsi, proč jsi tady a koho to napadlo?

ZMRD: ……………ééééé….to víte….no jak bych to…..no…….když to je….takové…ééééé…tak to máme….tak to bylo……..ééé

UM: Ale no tak příteli, takhle by jsme se daleko nedostali, čas letí, někdo platí, lidi slyší  a éééééé na žádné „ééééééé“ tady nejsou zvědavi…..

ZMRD: když ono se to….no tak….vzmuž se (sám k sobě)…tak no…..semtam tu jsem…..semtam ne….semtam ale ano…

UM: no a….(s nadějí v hlase) …

ZMRD: No tak! Jen tak! (odevzdaně)…

UM:  tak počkej, takhle to opravdu tedy nepůjde…já chci abys mi řekl kdy tě to poprvé napadlo že to…však víš…ééééé  a taky proč jsi vůbec přišel a co si od toho vlastně slibuješ? no…co…co koukáš? divně kouká (k posluchačům důvěrně), co je tvůj plán v plánu zbabělče? no, jen se posluchačům hezky přiznej!!

ZMRD: ts…………(zarputile, až téměř nahlas mlčí)

UM: ééééé…tak vidím a vy slyšíte, milí posluchači, že připad je to horší než jiný….že jsem snad byl přizván zbytečné…já? jak já mohu být někde zbytečně, že? já, taková důležitá osoba, že?….

ZMRD: ….tichý smích…

UM: ale já bych neměl být podceňován! já vím jak si poradit!…..však já nyní doženu svou zanedbanou přípravu…a to skokem….

(hluk, přesouvaní, někdo zavadí o mikrofon…po chvíli UM zadýchaně

UM: No tak…půůůstť! ……….no…konečně…no….jsem mu sebral tašku…ééééé..tak copak to tady máme….ááá ano, přesně jak jsem čekal….životopis…to tihleti (opovržlivě) sebou nosívají….tak…už se nemusíš obtěžovat ZMRDe…hehe…já tě posluchačům představím sám…he….takže…Narodil jsem se v….

ZMRD: (najednou, klidným a stabilním hlasem) a nýní, nejdražší posluchači, už jsme mluvili moc a je čas na písničku..(laciný trik)

(UM se snaží být správný ignorant a číst dál…do éteru však hraje hudba (nejlépe nějaký pomalý melancholický triphop z počátku devadesátých let 20tého století), píseń končí a do fadeoutu slyšíme znovu Uma…

UM: …….a bez větších potíží  tam jsem doposavaď štasten  …no to je teda život(UM sám sobě, trochu závistivě)….tak už doufám jste si po tomto, milí posluchači, udělali obrázek tady o panu kolegovi…a víte, že se ho nemusíte bát, že je to úplně normální a zdravotně nezávadný mimopluťan…(hluk, cosi padá)…při Maovi! proboha …co to?…promiňte milí posluchači…

ale…tady…no…to je strašné…to je ba přímo hrůzné…ach ano….co  to…on mi tady pan kolega najednou zahlédl za dveřmi kukuč pana programového řiditele…a víte..mí úplně nejdražší posluchači…on tak najednou jako by…no….puknul…strachy…asi…teda….já mu asi neměl brát tu tašku a strkat do něj…a ta krev, co mu tekla….a teď tu tak leží….ach………..(zvuk otevírajících dveří, kdosi hrozně křičí a nadává)…ach  ano…ano…hned to bude ..ehm..éééééééééé

Milí Posluchači, posloucháte vaší nejoblíbenější stanici, jste štastni, nic vám neschází, všechno je v úplném pořádku, o policii si nechte jenom zdát, o to vás důrazně prosíme…..a protože….na cdčkách máme kre….eh..totiž přehrávač zdá se vypověděl službu…ano..ano..to se stane i na lepších stanicích….i na těch nejlepších, že? jako je ta naše……tak teď pro vás máme připraven…….(najednou, s nápadem v hlase) úplně nový pořad….: Tajemství ZMRDovy tašky! ….(slyšíme šustění papírů) a vida…no to bych do něj neřekl..no…a vida….to je můj účet…co ten tady….hmmm…no vida…a toto…no pěkná fotografie…škoda že to nevidíte milí posluchači…..ééééé a ano…éééé posloucháte nejlepší z nejlepšího….posloucháte rádio…..a posloucháte pořad _ Tajemství ZMRDovy tašky_ pořad věnovaný našemu nedávno nešťastně zesnulému kolegovi….čest jeho éterické památce….éééééé a v dnešním díle uslyšíte…..(šustění papírů) a vida…pán byl poeta…

…..takže milí posluchači….v rámci pořadu:

(zazní jingle pořadu..nekonečně rychle vyroben v produkčním studiu programově studiovým  dozorcem během posledního monologu)

dnes uslyšíte krátký blok z názvem: Trocha poezie nikoho, krom autora, nezabije….

po celou dobu čtení rýmů  zní unylý rytmus okolo 112bpm……

UM:

————————————————————–

Hledej jinou cestu tam kde není

a nevycházej po setmění.

V hloubavé dálce hádej krátce

osudu z rukou smrt.

Nechápeš,nemusíš, hlídaš rádce,

a rádce, ten ví prd.

Komusi zalíbíš v noci té jímavé,

zahlédneš čistotu okem vrtkavé.

Nemožné brouzdá se okolo cestou v záři,

jak lístek za lístkem,

prcháme kalendáři.

————————————————————-

Ostrůvek času nám zdálky mává,

nižádný se nevrátí, řeka dravá,

vzpomínky bere,hlasy tlumí,

jen panny nad břehem do rytmu šumí.

———————————————————–

Tíha planých výmluv,

sami sobě, bez důvodu.

Protimluv a kolekce zdlouhavých strastí.

sami sobě v dobrovolné pasti.

————————————————————–

Každý svou troškou,

škrábe nožkou.

Přispívá světu,

Hledajíc  větu.

Každý svou troškou,

a nikdo o nic víc,

s každou tou! muškou,

mine se však, tiše spíc..

UM: …občas je to takové kostrbaté….nu, ale…čtěmež i nadále s odstupem…..

—————————————————————

Šílenství hluboké krásy,

krása hlubokého šílenství,

bez moře, bez vzduchu a přesto s námi.

V čase bez času jsou zlaté časy

a všichni znají svá tajemství,

valí se, jak v sudu, dolů životní strání.

Neboj se,

já taky ne,

Jseš tu?

Já taky ne

a přesto s námi

něco je.

———————————————————————–

Tak vítejte moji milí,

tady se mnou v této chvíli,

na návštěvě v našem čase,

stalo se, a jsem tu zase.

Energie plynou kolem

do života znovu zvolen,

já ti dám a ty mi vemeš,

nevadí a už to neřeš.

Cesty jdou a nikdo neví,

mnozí muži, mnohé ženy,

nikdo nemá, všichni berou,

já ti dám a nechoď se mnou.

——————————————————————

Každý dělá sama sebe,

každý tvoří kousek nebe.

Nocí bezútěšně krásnou,

svou páteří, svou láskou.

—————————————————

jednoho dne v zapomnění,

upadneme po setmění,

a válka ztratí sílu,

utopí se v míru.

Dlouhé noci projdou změnou,

jaké byly nevzpomenou,

zahleděni do své duše,

leží, mlží, civí suše.

Hledá cestu, hledá směr,

trošku ale ví co chtěl.

Trošku našel, trochu ztratil,

občas trošičku plašil.

Však strach se jednou změní,

neb není žádné osamění.

UM: promiňte milí posluchači, že vám do toho vstupuju…ale bylo mi tady na papírku připomenuto pane ředitelem..ano..ano…že názory v příspěvcích se nemusejí shodovat s názory redakce…ano…děkuji vám …a nyní já si zase ponechám odstup od textu….

———————————————————-

v hlubokých končinách vlastního já,

točí se káča…tančí a zpívá.

Hledání koles točících světem,

genové předání výsledků dětem,

realitu neustále pokoušet testem,

hledáním hledám cestu s tím lesem,

Světlušky míhají nazory tmou,

zvířata v noci, ve dne se rvou.

Vážně berme svůj život hrou,

projdi světe! projdi mnou!

UM: (nevydrží odstup)…no toto…toho ani není škoda…taková zbytečně silná  slova, to se do dnešní ééé doby vůbec, ale ééé vůbec nehodí…..

————————————————————–

Vtěsnán do cihly své vlastní podstaty,

držím ten dům, jako všichni, i jako ty.

Malta mě drží, váže, s okolními zdmi,

jediný pohyb…… procházet dny.

————————————————————–

Pán, co hlavou slunci tvář,

jeden zas dostal svatozář,

slunce štěstí v tváři značí,

jen všichni stále kráčí…vpřed! hned! a stále! propána krále! ješte toho tak! tak koho? toho taky! tak jo!

UM: tak fajn…..

UM: tak to by bylo dnešní vydání  pořadu _ Tajemství ZMRDovy tašky_  ….už se tady na vás těší kolega co je v abecedě hned po mě..a od mikrofonu zatím ještě vysílající rozhlasové stanice se s vám loučí UM a těší se zase někdy na slyšenou, tentokrát už snad s něčím jiným než s poezíí……

(jingle,hluk, šum a radio utichá navždy)